Den 4

Toulání Římem křížem krážem, Foro Cesare, odtud Pantheon, Piazza Navona, Campi dei Fiori, kde není kvůli trhu k hnutí, jen uprostřed sedí lidé na podstavci sochy Giordana Bruna, Andělský hrad, kde obtěžují noví Italové nabízející všemožné nesmysly a rvou kolemjdoucím na ruce různé náramky, což je nepochybně šmejdovský styl prodeje. Hodiny a hodiny i v uzoučkých římských uličkách, kde je to samá gelateria, restaurace, bar, kde křičí nápisy Tiramisu a je tam plno, někde i porcheteria, lze posedět a snoubit trochu vepřového s vínem. Prosinec má nevýhodu, není to ovšem počasí, je až 15 stupňů a několik dní modrá obloha, pocitově teplo. Tou nevýhodou je, že všude u památek se pracuje. Chcete např. vyfotit Diokleciánovy lázně, můžete, se spoustou dělníků, stavebních strojů, zátarasů apod.

V podvečer na letiště, opět Leonardo Express, co není expres, ale normální vlak, na druhou stranu, jezdí se s ním v pohodě. Lístky v automatu, jednoduše a spolehlivě, na letiště 14 eur. Taxi na letiště Fiumicino stojí 55 eur, mají to napsané na dveřích vozů, Ciampino je za 40. Před sedmi lety jsem na Ciampino jel za 30. Co lze ocenit na Fiumicinu, je tzv. Work Area, posadíte se ke stolu, otevřete notebook, všude napájení, zdarma wi-fi.

Na závěr, čtyřdenní Řím se vyplatí, letenky za dvojku, fajn pokoj v centru Říma s manželskou postelí lze bez problémů pár dní předem sehnat za cenu kolem 2000 za noc (mimochodem, denní ubytovací poplatek je už šest eur). A Vino Nobile di Montepulciano lze na večer pořídit i do dvaceti eur. Znám Italy, kteří otevřeně přiznávají, že Praha je nejkrásnější město světa. A já to otáčím, jako Pražák tvrdím, že Řím je nejkrásnější město světa. Řím není pouze město, Řím je emoce.


Pantheon


Foro Cesare

Den 3

Máte-li plné zuby tlačenic v přeplněných památkách Říma, všeho velkoměstského hluku a obtěžování od pouličních prodejců (což úplně neplatí v prosinci), co výlet kus za Věčné město… První variantou je výlet za vykopávkami starověké Ostie, to je nepochybně nejlepší tip. Ostia Antica byla dlouhá staletí pohřbená pod nánosy bahna z mnohokrát rozvodněné Tibery a rozlehlostí je tento starověký římský přístav srovnatelný s vykopávkami Pompejí. Navíc, cesta je jednoduchá, z vlakového nádraží Roma Ostiense. Druhým tipem je Hadriánova vila u Tivoli.

Název není přesný, pod výrazem „vila“ si představíme budovu větších či ještě větších rozměrů a luxusu. Ovšem Hadriánova vila není vila, ale císařská rezidence monumentálních rozměrů. Venkovské sídlo pána nad národy a kraji obsahuje lázně, chrámy, divadlo, kasárna (i pro hasiče), odpočinkové teatro marittimo, jak se mu dnes říká (zřejmě nejkrásnější místo areálu), kanópos s kolonádou soch (originály jsou v současnosti v muzeu), řadu budov se sloupovím a fontánami. Hadrianova vila je samozřejmě na seznamu světového dědictví UNESCO. Její ruiny asi 30 kilometrů od Říma pocházejí ze druhého století.

Doprava je jednoduchá, ale má své mouchy. Z nádraží Roma Termini jezdí vlaky, cesta trvá asi 50 minut. Ovšem více vlaků jezdí ze vzdálenějšího Roma Tiburtina, navíc jedou déle, někdy s přestupem. Což znamená, že z a na Roma Termini jede přímý vlak cca po dvou hodinách. Mimochodem, hned u nádraží Roma Termini stojí zbytky Mura serviane, hradby, která chránila Řím již od 4. století př. n. l. To si tak sedíte v kavárně a hned za sklem 24 století staré kameny, paráda.

V Tivoli se rozhlédnu, na nádraží ani bus směrem Hadrianova vila, nikde ani taxi. Neřeším, vyrážím pěšky, čtyři kilometry mne ještě nikdy nezabily. Když po Via Tiburtina Valeria vyjdete z města, za druhou pumpou začíná Antica strada San Marco, což je pěší stezka venkovem mezi olivovníky. K areálu je to téměř stále z kopce. V prosinci je poslední vstup před 16. hodinou, není divu, o hodinu později se stmívá. Každopádně, v areálu se dá strávit řada hodin, zvláště, když se sem tam zastavíte či sednete na lavičku (těch by mělo být mnohem více) a vyhříváte na slunci. Zpět autobusem do Tivoli za 1,5 € přímo od areálu. Vlak na Roma Termini za 2,6 €. Vstupné do areálu Hadrianovy vily 12 €.

Večerní (za tmy) procházka centrem Říma, Foro di Cesare není osvětlené vůbec, škoda, alespoň tři sloupy Tempio di Venere Genitrice by si to zasloužily. Celkově je Foro Romano až příliš slabě osvětlené. Hned vedle ale stojí jasně zářící vánoční strom, jen je příliš do zlaté, moc se to k Vánocům nehodí. Přijdete blíž… není to vánoční strom, to už v Římě asi nevedou, je to strom… „univerzálních lidských práv“.


Teatro Marittimo


Teatro Marittimo, tady císař relaxoval


Teatro Marittimo


Canopus

Den 2

Říkají tomu Circo Massimo Experience, 2800 years of spectacle. Koloseum je v současnosti nepochybně největší turistickou atrakcí v Římě, což naplno poznáte v okamžiku, kdy před ním stojíte společně s tisícovkami lidí a obcházíte ho dokola. Přibližně 600 metrů jižním směrem je prostor, kde stával mnohem větší, starší a v antických časech slavnější Circus Maximus. Jeho historie sahá až do nejstarších římských dějin, právě v údolí Murcia došlo k mýtické epizodě znásilnění sabinských žen, o němž vypráví Livius. Později se objevily první dřevěné tribuny, konaly se závody a slavnosti. Od doby Gaia Julia Caesara zde postupně vyrostlo nejúžasnější závodiště vozatajů v dějinách. To ovšem zmizelo, na rozdíl od Kolosea.

A právě o tom je Circo Massimo Experience. A za 12 eur se vyplatí. Circus Maximus, jedna z nejvýznamnějších památek v historii Říma, doslova ožívá před očima díky inovativnímu projektu rozšířené a virtuální reality. Parádní vizualizační technologie každého provede osmi zastávkami. Stačí nasadit brýle a před očima se objeví historie od zakladatele Říma Romula po neuvěřitelně luxusní závodiště v bohatých časech města. Jo, to se to stavělo, když se zdroje tahaly z tolika dobytých krajů a zadarmo makali otroci. Nuže, doporučuji, trasa zabere asi 45 minut, poslech možný v několika jazycích, ocitnete se uprostřed závodů kvadrig (vestoje ovládaný dvoukolový vůz pro čtyři koně) se stovkou tisíc rozvášněných Římanů. To byly chléb a hry…

Asi 700 metrů dále stojí ruiny Caracallových lázní. Jak jméno napovídá, poručil je vystavět císař Caracalla (vládl v letech 211 až 217), který je dodnes znám tím, že udělil římské občanství všem svobodným mužům na území Římské říše. Terme di Caracalla byly veřejné lázně a první, co člověka ohromí, když vstoupí, jsou monumentální zdi a prostory, lázně byly obrovské. Již zvenku působí gigantickým dojmem, po vstupu dovnitř se tyto pocity ještě znásobí. Vstupné 13 eur, v prosinci je nutné počítat se zkrácenou dobou vstupu, zavírá se v 16 hodin.

Další kilometr po Via di Porta San Sebastiano a před člověkem se tyčí hradby Říma. Mnozí znají latinský termín „Hannibal ante portas“ neboli „Hannibal před branami“. I Řím má své hradby. Ovšem z hradeb, před kterými se objevil Hannibal, se dochoval pouze sem tam malý kus zdi, jmenovaly se Mura serviane a chránily Řím již od 4. století př. n. l. Později se stal Řím nejmocnější říší světa a hradby ztrácely význam, kdo by ho na konci republiky a v počátcích císařství mohl ohrozit. Město se rozrůstalo za hradby, v těch původních, které obklopovaly sedm slavných římských pahorků, není např. Pantheon. Ovšem ve 3. století začali město ohrožovat barbaři a císař Aurelianus se rozhodl ho lépe chránit. Hradby nesoucí jeho jméno měly výšku až 16 metrů a stovky věží, na několika místech se dochovaly (o stovky let později zastavily i arabský útok na Řím). Jedním z nejzajímavějších je Porta San Sebastiano, kde je umístěno i muzeum věnované římským hradbám – Museo delle Mura. Vstup zdarma, lze vystoupit i na rekonstruovanou věž, odtud lze jít kilometry podél dochovaných mohutných hradeb. Via di Porta San Sebastiano už je venkov. Úzká, kolem zdi, nějaké památky a vily, i to je Řím. A za ní, pokud budete pokračovat stejným směrem, je Via Appia Antica, nejznámější ulice starověkého Říma.

https://www.circomaximoexperience.it/
https://www.museodellemuraroma.it/


Zde stával luxusní Circo Massimo, přes 600 metrů dlouhý


Terme di Caracalla


Mozaiky Caracallových lázní


Hradby Říma u Porta San Sebastiano

Den 1

Pohodový přílet do Říma. Sice letíte ze severu, ale letadlo přeletí dále jižním směrem, otočí se a na Mezinárodním letišti Leonarda da Vinciho přistává z jihu. Pokud sedíte na pravé straně letadla, vidíte lago di Traiano, kdysi ohromující římský přístav, v jehož vodách byly objeveny lodě tehdejšího světa, bohužel, ve 20. století shořely při požáru muzea. A letíte i přes Tiberu, řeku na věky spojenou s věčným městem.

Nejlepší cesta do centra Říma je tzv. Leonardo Express. No, nepředstavujte si kdoví co, prostě vlak z letiště. Nelze ho minout, všude jsou značky s obrázkem vlaku. Cestou po letišti jsou stánky, kde nabízejí lístky, obvykle si alespoň jedno euro přidají. Trpělivost, až před nástupištěm jsou automaty, případně i pokladna, lístek stojí 14 eur. Za 30 minut na Roma-Termini. A metrem do centra.

Je pondělí, spousta památek má zavřeno. Nuže nejprve Pons Fabricius, nejstarší dochovaný most v Římě, spojuje levý břeh Tibery s ostrovem (Isola Tiberina), dále za ostrovem je Trastevere. Klene se tedy pouze nad polovinou řeky Tibery, postaven byl v roce 62 př. n. l. Pons Fabricius je dlouhý pouze 62 metrů. Nejlepší výhled je z dalšího mostu po proudu, z Ponte Palatino. Těsně před ním stojí ruiny ještě staršího mostu, přesněji jediný oblouk. Pons Aemilius byl postaven ve 2. století př. n. l. jako první kamenný most ve městě, ovšem po povodni v roce 1598 z něj zbyla ruina, místní mu proto říkají Ponte Rotto. Pons Fabricius není na první pohled památka, za kterou by mířily tisíce turistů denně, málokdo si uvědomí, že je to nejstarší stojící most legendárního města.


Pons Fabricius

První procházka Římem pokračuje, Circo Massimo, Teatro di Marcello, Tarpejská skála, Campidoglio atd. Na Foro di Cesare už kolem třetí odpoledne padá stín.

Ještě zpět do Prahy, let pohodový, ovšem kontrola na pražském letišti, děs. Člověk projde kontrolou, věci také, najednou prý… namátková kontrola navíc. Kdo tohle vymyslel, namátková kontrola, od Izraelců by se měli učit, jak kontrolovat na letišti, namátková kontrola ještě nikoho nenačapala, odporná buzerace. Stoupněte si tady, ruce nahoru, čekal jsem ještě slova kalhoty dolů, ta ale nepřišla. Mobil, notebook, vše zůstává na pásu, člověka odvedou, tady pojďte, říkám, někdo mi ukradne mobil, nebo něco jiného, jdu si pro něj, jejich zděšení nad mou neochotou nechat mobil támhle bez dozoru málem zbořilo letiště (divné, jak na tom trvali). Nuže, soudruzi z pražského letiště, takhle opravdu ne, jestli chcete odhalit teroristy, hledejte jinak, působíte (jste) jako banda hlupců. Troufnu si odhadnout, kolik teroristů tímto způsobem odhalili – zííírou. Mimochodem, nepochybně nejsem jediný, koho kdysi před lety zaměstnanci letiště v Praze okradli. A umím si představit i to, když budu maličko přehánět, jak mne zdržují na namátkové kontrole navíc, zatímco jejich kolega u pásu mi ukradne nějaké věci.

Den 0

Asi před sedmi lety jsem na Cestomile psal seriál 10krát z Věčného města. Na řadě je pokračování – Podruhé 10krát z Věčného města. Díly 11. až 20.

Předcházející díly:
Řím – 10krát z Věčného města: Via Appia Antica (1. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Via Appia Antica (2. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Kočky na Largo di Torre Argentina (3. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Večerní Trastevere (4. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Trajánův sloup (5. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Ostia Antica (6. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Piazza Navona (7. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Ara Pacis (8. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Koloseum v umění (9. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Forum Romanum (10. díl)

Již po tolikáté do města, o jehož založení psal významný římský historik Livius ve svých Dějinách: „Ale osudem byl určen – myslím – vznik znamenitého města i počátek říše, po moci bohů největší. Vestálka byla znásilněna a porodila dvojčata. Buď proto, že se tak domnívala, anebo že bylo čestnější svést vinu na boha, slavnostně prohlásí, že Mars je otcem toho nejistého potomstva.“

Letenky za dva až tři tisíce v korunách s Wizz Air na hlavní římské letiště Fiumicino. Počasí slibuje sluníčko a až 15 stupňů. Památky (nikoli všechny) jsou i v prosinci přístupné. Nuže, vzhůru hluboko do historie, za dalšími kroky ve městě, jehož původ je v hořící Tróji.