Hadrianova vila je samozřejmě zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Její ruiny asi 30 kilometrů od Říma pocházejí z první poloviny druhého století a zahrnují asi tři desítky budov inspirovaných tradicemi nejen římskými, ale i řeckými a egyptskými. Lázně, chrámy, divadlo, kasárna (i pro hasiče), odpočinkové teatro marittimo, jak se mu dnes říká, kanópos s kolonádou soch, řada budov se sloupovím a fontánami, rozsáhlé zahrady, bazény.

Doprava je jednoduchá, ale má své mouchy. Z nádraží Roma Termini jezdí vlaky, cesta trvá asi 50 minut. Ovšem více vlaků jezdí ze vzdálenějšího Roma Tiburtina. Což znamená, že z a na Roma Termini jede přímý vlak nejdříve po dvou hodinách. Mimochodem, hned u nádraží Roma Termini stojí zbytky Mura serviane, hradby, která chránila Řím již od 4. století př. n. l. To si tak sedíte v kavárně a hned za sklem 24 století staré kameny, které pamatují i jistého Hannibala.

V Tivoli se rozhlédnu, na nádraží žádný bus směrem Hadrianova vila, nikde ani taxi. Neřeším, vyrážím pěšky, čtyři kilometry mne ještě nikdy nezabily. Když po Via Tiburtina Valeria vyjdete z města, za druhou čerpací stanicí začíná Antica strada San Marco, což je pěší stezka venkovem mezi olivovníky. K areálu je to téměř stále z kopce. V zimě je poslední vstup před 16. hodinou, není divu, o hodinu později se stmívá. Každopádně, v areálu se dá strávit řada hodin, zvláště, když si na hodinku sednete na lavičku nad kanópem (laviček by mělo být mnohem více) a vyhříváte na slunci. Zpět autobusem do Tivoli za 1,5 € přímo od areálu, vlak na Roma Termini za 2,6 €. Vstupné do areálu Hadrianovy vily 12 €.


Teatro marittimo


Teatro marittimo


Praetorium


Muzeum v areálu Hadriánovy rezidence

Říkalo se mu „pater antiquitatis“ – Ciriaco d'Ancona je označován za otce archeologie, který zasvětil svou pozornost pozůstatkům starověku roztroušeným po celém Středomoří. Právě tento italský humanista poprvé označil v roce 1434 ruiny nedaleko Tivoli za bývalou císařskou rezidenci. Až o více než 200 let později, v roce 1668, byl publikován nejstarší plán areálu, na objednávku kardinála Francesca Barberiniho ho vytvořil architekt Francesco Contini. Další plán vytvořil zřejmě Giovanni Battista Piranesi, ale publikoval jej pod svým jménem jeho syn Francesco v roce 1781. Oba plány jsou k vidění v budově, ke které se dojde po hlavní cestě asi 400 metrů od vstupu (vedle jsou toalety). Zároveň je v budově i model areálu, který v roce 1956 vytvořil Italo Gismondi.

Hadrianova vila ohromí rozsahem 120 hektarů. Mimořádnou roli hrála v jejím luxusním pojetí voda, která byla přiváděna vzhledem ke sklonu areálu akvaduktem z jižní strany. Lázně byly v areálu dokonce čtyři – Grandi Terme, Piccole Terme, Terme con Heliocaminus, menší lázně byly i v Teatro Marittimo, pravděpodobně soukromé vile císaře, v níž mohl odpočívat úplně izolován od vnějšího světa. Doslova oáza klidu. Jméno Teatro Marittimo je novodobé, pochází od vlysu s mořskými příšerami nalezeného v 16. století. Úchvatná originální stavba stála na umělém ostrůvku uprostřed kruhového kanálu, který byl původně přístupný přes dva otočné mosty, jejichž stopy zůstaly na dně. Atrium, portikus, triklinium atd., nechyběl žádný z tradičních prvků bohatého římského domu, o pohodlí pána nad národy bylo postaráno.


Kanópos s kolonádou soch


Kanópos


Kanópos


Kanópos

Další známou a možná nejfotografovanější vodní památkou areálu je canopus (kanópos). Podlouhlou vodní nádrž pojmenovanou Euripus zakončuje tzv. serapeum (egyptský bůh Serapis byl manžel bohyně Isis), což bylo velkolepé letní vodní triklinium a nymfeum, kde císař a jeho hosté hodovali v luxusu za zvuků vody tekoucí kolem. Pravděpodobně tedy nemá nic společného s uctíváním egyptského boha, jak se dříve předpokládalo. Obdélníková nádrž je dlouhá 121 a široká 18 metrů, jméno je řeckého původu, Euripus je průliv mezi Bojótií a ostrovem Euboia. Nádrž lemovaly desítky soch. Archeologické vykopávky odhalily mj. čtyři sochy karyatid, inspirované postavami Erechtheionu v Aténách (karyatidy jsou sochy žen plnící nosnou funkci, jejich mužským protějškem jsou atlanti), vedle nádrže v současnosti stojí jejich kopie. Canopus střeží i bůh války Arés v helmě a se štítem. Zároveň se architekti nádrže (možná samotný Hadrianus?) inspirovali egyptskou mytologií, představovala zřejmě Nil, což dokumentují další nálezy soch včetně krokodýla. Řecká mytologie vypráví, že Canopus byl velitelem lodi spartského krále Meneláa. Údajně byl pohřben na egyptském pobřeží, když zemřel po uštknutí hadem. Kolem pomníku, který mu nechal Meneláos vztyčit, se postupně rozrostlo stejnojmenné město.

Císař Hadrianus vládl v časech největšího rozmachu říše. Nepokračoval ovšem ve výbojích svého předchůdce Trajána, naopak se soustředil na zajištění stabilních a lépe hájitelných hranic. Vykopávky v areálu po roce 2000 odhalily základy chrámu (více se nedochovalo), který spojuje císaře s mladíkem jménem Antinoos. Chrámový komplex byl zasvěcen právě Antinoovi v podobě egyptského boha Usira (řecky Osiris). Hadrianus byl bezdětný a před padesátkou věku si oblíbil mladičkého o 35 let mladšího Antinooa, jejich vztah byl nepochybně milenecký. Antinoos se ve dvaceti utopil v Nilu a chrám byl postaven jako památka císaře na nešťastnou smrt milence, možná i jako jeho hrobka, každopádně toto kultovní místo spojovalo římskou a egyptskou kulturu. Císař navíc v Egyptě založil město Antinoopolis.

V Římě Hadrianus poručil postavit rozsáhlé mauzoleum na pravém břehu Tibery, dnešní Andělský hrad, kde byl pohřben. V Thrákii založil osadu Hadrianopolis, současné turecké Edirne. Jednou z nejkrásnějších památek Athén je chrám Dia Olympského, kterému se říká i Olympieion. Kdysi největší chrám starověkého Řecka byl dokončen až za vlády Hadriána, tedy více než po 600 letech. Hadrianus byl známý svým zájmem o řeckou kulturu, a je, podobně jako např. lord George Byron o mnoho staletí později, označován za filheléna.

www.villa-adriana.net
www.coopculture.it/it/prodotti/biglietto-villa-adriana/