Koloseum je v současnosti nepochybně největší turistickou atrakcí v Římě, což naplno poznáte v okamžiku, kdy před ním stojíte společně s tisícovkami lidí a obcházíte ho dokola. Přibližně 600 metrů jižním směrem objevíte nenápadný rozsáhlý prostor, kde stával mnohem větší, starší a v antických časech slavnější Circus Maximus (italsky Circo Massimo). O jeho ztracené historii je Circo Massimo Experience. A za vstupné 12 eur se vyplatí (základní vstupné je 7 eur, od dubna do října otevřeno 9:30 až 19:00, zavřeno v pondělí). Circus Maximus, jedna z nejvýznamnějších památek v historii Říma, doslova ožívá před očima díky inovativnímu projektu rozšířené a virtuální reality. Stačí nasadit speciální brýle a před očima se objeví historie od zakladatele Říma Romula po neuvěřitelně luxusní závodiště v bohatých časech legendárního města. Nuže, doporučuji, ocitnete se uprostřed závodů kvadrig (vestoje ovládaný dvoukolový vůz pro čtyři koně) se stovkou tisíc rozvášněných Římanů. To byly chléb a hry…

Trasa zabere přibližně 40 minut a je dostupná v osmi jazycích (italština, angličtina, francouzština, němčina, španělština, ruština, čínština a japonština). S brýlemi Zeiss VR projdete osm zastavení, která zahrnují dlouhé časové období od počátků slavností v údolí, přes nejstarší závody mezi dřevěnými tribunami, dobu Gaia Julia Caesara až do 20. století. Na stránkách www.circomaximoexperience.it projekt popisují: „Circus Maximus, jedna z nejvýznamnějších památek v historii Říma, ožívá díky inovativnímu projektu rozšířené reality (AR) a virtuální reality (VR). Poprvé se Circus Maximus otevře návštěvníkům ve všech svých historických fázích díky špičkovému zážitku, který využívá interaktivní zobrazovací technologie, které nebyly dosud použity v otevřeném prostoru tak velkých rozměrů.“


Údolí mezi pahorky Palatino a Aventino je na první pohled přirozeným hipodromem


Tisíc let! Tak dlouho sloužil Circus Maximus, udává se, že poslední závod se v něm konal roku 549


Honosné tribuny zmizely, egyptské obelisky v současnosti zdobí římská náměstí


Circus Maximus – pouze ruiny zbyly z největšího stadionu antického světa

S délkou 600 metrů, šířkou 140 metrů a návštěvností až 200 tisíc diváků představoval Circus Maximus největší stadion antického světa. Jo, to se to stavělo, když se zdroje tahaly z tolika dobytých krajů a zadarmo makali otroci. Jeho stáří se odhaduje až přes 2500 let, první dřevěnou konstrukci pro sledování sportovních představení pravděpodobně poručil postavit již Tarquinius Priscus, legendární pátý římský král, který vládl v letech 616–578 př. n. l. Krátce to zmiňuje historik Livius: „První válku vedl s Latiny, násilím dobyl jejich město Apiol a přivezl odtud kořist převažující pověst o této válce; proto uspořádal hry nákladněji a s bohatší výpravou než předešlí králové. Tehdy poprvé bylo vyznačeno místo pro cirkus, který se nyní jmenuje Maximus, to je Největší.“

Údolí Murcia mezi pahorky Palatino a Aventino bylo odedávna dějištěm známých her – Ludi Romani, ovšem až Gaius Julius Caesar o stovky let později proměnil skromný Circus Maximus v opravdový sportovní areál pro závody vozatajů. A Ludi Romani se postupem času prodlužovaly, za Caesara trvaly chléb a hry až dva zářijové týdny. Valle Murcia je těsně spjaté s nejstarší historií Říma, všichni asi znají legendu o únosu sabinských žen, vždyť tento příběh byl mnohokrát námětem malířů, sochařů, filmařů i hudebníků. Píše o něm historik Livius: „Tu sabinské ženy – neboť pro bezpráví na nich spáchané ta válka vznikla – odvážily se vrhnout mezi létající střely s rozpuštěnými vlasy a šatem rozedraným na znamení smutku; přemohly ženský strach zničeny neštěstím. Učinily útok z boku, roztrhávaly od sebe nepřátelské šiky, tišily hněv, zapřísahající tu otce, tu muže prosbami, aby se neposkvrňovali zločinným krveproléváním, když jsou si tchány a zeti; aby vražděním neničili své potomstvo, jedni své vnuky, druzí děti.“ Mimochodem, na únosy mladých krásných žen za účelem manželství a lásky se ve starověku nepohlíželo tak negativně, jako v současnosti. Vždyť i zamilovaný nejvyšší bůh Zeus unesl v podobě býka královskou dceru Európu a ta mu na Krétě porodila tři syny.


Circus Maximus – o jeho ztracené historii vypráví Circo Massimo Experience


Z Titova oblouku se dochovaly pouze poslední kusy mramoru


Circus Maximus – záchody na stadionu nechyběly


Circus Maximus – pouze ruiny zbyly z největšího stadionu antického světa

Závody vozatajů byly nejoblíbenějším sportem v Římě a oslovovaly všechny společenské vrstvy od otroků až po samotného císaře. Podle některých pramenů byl Circus Maximus dějištěm i tzv. naumachií, tedy rekonstrukcí námořních bitev. V Římě se údajně první konala právě za Gaia Julia Caesara (na umělém jezeře vedle Tibery) a zúčastnily se jí tisíce bojovníků a veslařů. Pro tehdejší obecenstvo to byla nepochybně vzrušující podívaná, ovšem z dnešního pohledu během ní teklo hodně krve a umíralo příliš lidí. Zpět k vozatajům. Bylo to jistě nebezpečné povolání, ovšem ti nejúspěšnější a nejslavnější si vydělali. Ze starého nápisu je známý příběh, jehož hrdinou je Gaius Appuleius Diocles. Pocházel z provincie Lusitánie (dnešní Portugalsko a přiléhající středozápadní Španělsko), žil v první polovině 2. století a za 24 let dlouhou závodní kariéru si vydělal přes 35 milionů sesterciů. Udává se, že proslulý bohatec Marcus Licinius Crassus vlastnil (o cca 150 let dříve) asi 200 milionů sesterciů, což z něj dělalo nejmajetnějšího muže Říma. Bavit diváky Diocles uměl, dokázal zvyšovat jejích vášeň i přestupy ke konkurenční stáji, podobně jako mění dres současní sportovci. Na internetu je rozšířena verze, že částka, kterou Diocles vydělal, odpovídá současným 15 miliardám dolarů. Pochází z článku Petera T. Strucka, profesora klasických studií na Pensylvánské univerzitě, který vzal v úvahu, že Diocles mohl zaplatit mzdy celé pravidelné římské armádě po pětinu roku, a srovnal to s částkou za mzdy současné armády USA za stejnou dobu. Z tohoto srovnání prý vychází Diocles jako nejlépe placený sportovec všech dob. Ovšem armáda USA má poněkud vyšší počet vojáků (10×), než měly pravidelné římské legie i v době největší imperiální moci a rozsahu říše. Pramenem, z něhož víme, kdo byl Gaius Appuleius Diocles, je jediný oslavný latinský nápis, archivován v CIL (Corpus Inscriptionum Latinarum) VI, 10048.

Tisíc let! Tak dlouho sloužil Circus Maximus, udává se, že poslední závod se v něm konal roku 549. Faktem je, že údolí mezi pahorky Palatino a Aventino je na první pohled přirozeným hipodromem. Jeho honosné tribuny zmizely, z elegantního Titova oblouku se dochovaly pouze poslední kusy mramoru, přestěhovány byly i egyptské obelisky (jeden byl přivezen v roce 10 na příkaz císaře Augusta z Heliopole, je vysoký 24 metrů a od 16. století stojí na Piazza del Popolo, druhý pochází z Karnaku a v roce 357 ho nechal dopravit do Říma císař Constantius II., měří 37 metrů a zdobí také od 16. století Lateránské náměstí). Dnešní podoba slavného závodiště připomíná spíše stav v minulých staletích, kdy bylo údolí Murcia využíváno k zemědělství. Circo Massimo je volný prostor, využívají ho i pejskaři, na vzdálenější straně se konají různé akce včetně koncertů, ovšem do archeologických vykopávek se platí. Projdete se pod bývalými tribunami, po starověkých dlažebních kostkách, mezi ruinami obchodů, hostinců, toalet.

Nejviditelnějším prvkem cirku je Torre della Moletta. Věž není starověká, pochází ze 12. století. Byla pravděpodobně součástí opevnění mocného rodu Frangipane a stála poblíž mlýna poháněného vodním tokem, který odpradávna vyvěral v údolí a říkalo se mu i Acqua Iulia. Mlýn a další budovy kolem věže byly zbořeny ve válečném roce 1943, tehdejší vláda uvažovala o obnovení cirku či stadionu, který by připomínal slavné imperiální římské časy. Po skončení 2. světové války se od projektu upustilo. Do věže se nesmí s brýlemi Zeiss VR, ty je nutné odevzdat a poté se vrátit. Z horního patra je fajn výhled, okna ale nejdou otevřít.