„Šrí“ znamená ve staré sinhálštině „požehnaný, šťastný“. V roce 1972 vystřídal tento název starší Cejlon a od roku 1978 se stát na ostrově, vypadajícím jako slza ukápnutá z obrovitého indického subkontinentu, oficiálně jmenuje Demokratická socialistická republika Šrí Lanka. Lanka? Ale to je přece ona prastará země – sídlo Rávany, strašlivého démona s těžko spočítatelným počtem hlav a rukou, který unesl Rámovu manželku Sítu. Lanka tedy i v bájných dobách byla svědkem krvavých bojů, dokonce armageddonu – bitvy, v níž Ráma, bohy obdařený nadlidskými vlastnostmi, srazil síly zla.
Žádný přímý let z ČR na Šrí Lanku neexistuje. Nejlevnější dopravou na ostrov štěstí je let přes jižní Indii. Letenky do Bombaje jsou v akcích překvapivě levné a z Madrasu je to do Colomba jen necelá hodina a půl letu s Air India. Doprava na samotné Šrí Lance nepatří k zážitkům, na něž by Evropan rád vzpomínal (což je ovšem v těchto krajích světa běžné). Železniční síť je sice na naše poměry levná (zvláště v ekonomických třídách jsou ceny mizivé), ale vlaky jsou pomalé a stejně jako v Indii děsivě přecpané. Navíc samozřejmě nestaví přesně všude tam, kde by si člověk přál. Doporučuje se snad jen trasa v centrální části ostrova v kouzelné horské přírodě a svěží zeleni čajových plantáží. První třída nebývá v každém spoji a jet třetí třídou na dřevěných lavicích s několika domorodci na klíně (v nejlepším případě, znamená to, že sedíte), není právě ideální dovolenkový zážitek. Vlaky jsou ale bezpečnější než nevyzpytatelné autobusy s ještě nevyzpytatelnějšími, šílenými řidiči. Navíc i autobusy bývají přeplněné (pokud neznáte asijský význam slova „přeplněný“, tady získáte novou zkušenost).
Mešita Jami Ul-Alfar ve čtvrti Pettah v Colombu
Najímáme řidiče
Nejlepším způsobem dopravy na nepříliš drahém ostrově je najmout si auto i s řidičem. Řídit sám jsem si netroufal, ve zdejším provozu neplatí evropská pravidla, pravděpodobně bych bez újmy nepřežil ani 24 hodin. Pro zahraniční řidiče se doporučuje průvodce pravidly, který se jmenuje The Highway Code. Nejlépe si ale uvědomit, že zásadním pravidlem je: Já mám silnější vůz, ty mi vypadni z cesty, já jedu jak se mi líbí. Pokud je tím silnějším třeba řidič kamionu, je problém. Představa, že jsem někde nezvládl nevypočitatelnou situaci a kolem mě se seběhly desítky místních, vyčítajících mi mou chybu (kdo jiný by ji mohl způsobit), případně být obětí policisty, který bude za pokojné řešení žádat úplatek, nerozumět při tom všem ani slovu, ale ne – jednoznačná volba – chci auto s řidičem. Navíc řidič je vítanou informační brožurou, je domorodec, který poradí a vysvětlí, jak se zde žije, pracuje, platí, atd. Některé společnosti pronajímající auta nabízejí řidiče na několik dní v ceně, každý zde totiž počítá s tím, že evropskému provozu navyklý cizinec by se neměl do zdejších motoristických způsobů vrhat po hlavě.
Nejnavštěvovanější oblastí Šrí Lanky je tzv. kulturní trojúhelník v centru ostrova mezi městy Colombo, Anuradhapura a Kandy, kde se nacházejí nejdůležitější památky. Je to taktéž oblast nejbezpečnější. Vstupné do historických objektů nepatří na Šrí Lance k nejlevnějším (samozřejmě pro cizince, domorodci mají jiné ceny), jednotlivá vstupné do Anuradhapury, Sigiriye a Polonnaruwy stojí po 25 amerických dolarech. Vyplatí se tedy zakoupit tzv. Culture Triangle Ticket za 50 dolarů.
Přístav v Negombu
Negombo – portugalský Malý Řím
Z Colomba vyrážíme na sever podle moře do Negomba. Vstáváme brzy, abychom stihli hemžení v malém rybářském přístavu. Stejně jsme přijeli pozdě, rybáře jsme zastihli u karet, většinou již měli po práci. Ale rybí trh přímo na pláži byl v plném proudu, prodávalo se přímo ze člunů nebo stačil stolek a pár košíků a již se nabízeli čerstvé úlovky nebo pro středoevropany exotické ovoce. Západní a jihozápadní pobřeží bývalo centrem moci Portugalců a později Nizozemců (jejichž postup do vnitrozemí býval komplikovaný a často neúspěšný) a Negombo bývalo významným přístavem. Jméno Negombo má portugalský původ, domácí sinhálský název je Migamuva. V Negombu lze nasát trošku evropské atmosféry, je zde stará holandská pevnost a na asijské poměry vysoký počet kostelů. Prý se Negombu říká „Malý Řím“ neboť má křesťanskou většinu v jinak buddhistické zemi.
Ranní rybí trh v Negombu
Část Negomba se stala turistickým centrem s hotely kolem pláží. Válení u moře ale nebylo mým cílem (a nijak ho nedoporučuji, pláže v Negombu i jejich okolí mají k ideálu týdenního prožití u moře daleko, na můj vkus plavalo i v moři příliš odpadků, zbytky na plážích zapáchaly a stávaly se terčem náletů ptáků) a pokračovali jsme dále. Cestou nám poprvé řidič ukazoval do korun palem, v nichž se mrštně pohybovali sběrači palmového vína. Mačetami nařezávají květy palem a nechávají do kyblíků stékat jejich šťávu. Ta v tropickém podnebí překvapivě rychle kvasí a palmové víno je připraveno k pití. Již Tiruvalluvar, starý tamilský básník žijící někdy před Kristovým příchodem, se ve svém díle zmiňuje o sbírání palmového vína. Na Šrí Lance je ale především mezi muslimy spousta odpůrců tohoto nápoje, vždyť vyznavači islámu by neměli alkohol pít. Má to ale nejeden háček, jak již to bývá. Někteří imámové totiž odsuzují pouze pití průmyslově vyráběného alkoholu a nestaví se proti prastarému zvyku sbírání a pití palmového vína, které je rozšířené v Asii i v Africe.
Kdo vlastně jsou tihle sinhálci? Indoevropané, kteří osídlovali ostrov asi před 2500 lety. Jeden z jejich legendárních vůdců Síhabáhu se prý narodil ze svazku lva s lidskou princeznou. Z překladu slova lev – sínha, pochází prý pojmenování Sinhálci, tedy něco jako lví krev či lví potomci. Později začínali z jižní Indie přicházet tamilské kmeny, ale o tom až později.