Legenda vypráví, že na konci 9. století se zde v jeskyni usadil poustevník Ivan a vedl osamělý a asketický život, v němž se zřekl světských radovánek. Společnicí mu byla laň, prý ji seslal sám stvořitel, aby Ivanovi dávala mléko.
I K. H. Mácha básnil o sv. Ivanovi:
Vysoká kde hrdě skála
ve hvězdnatou strmí říš,
jejíž vrchol mechovitý
na svém hřbetě nese kříž,
jenž vyhlídá z tmavé houšti:
bydlí svatý Ivan v poušti


Nezapomeňte si natočit vodu z Ivanova pramene

Nedaleko odtud, na druhém břehu řeky Berounky žil ve své pevnosti na kopci Tetín kníže Bořivoj, první český křesťanský panovník, manžel sv. Ludmily, babičky taktéž svatého Václava. Jednoho dne se Bořivoj vydal se svou družinou na lov a postřelil laň, která před psy utekla ke skále, z níž vytékal pramen. Zde se vyčerpaná zastavila, Bořivoj ji dostihl a zabil. Z jeskyně najednou vyšel muž, jehož vzhledu se Bořivoj velmi polekal – byl zarostlý, s vlasy dlouhými, obočím až před oči, bos a postavy mohutné. A ptal se knížete, proč zabil jeho zvíře. Nakonec kníže zvládl strach a zeptal se ve jménu Ježíše Krista, zda je symbolem zla či dobra. Poustevník vysvětlil, že je dobrým křesťanem a již přes 40 let žije v této jeskyni. A Bořivoj pozval svatého muže na svůj hrad Tetín a velmi se mu s kněžnou Ludmilou klaněli. Ivan vyprávěl i o svém boji se zlými duchy, kvůli nimž chtěl jeskyni opustit, ale zjevil se mu Jan Křtitel a přinesl kříž, který ho ochránil (právě po Jan Křtiteli je pojmenován barokní kostel ze 17. stol.). Ivan na Tetíně neměl stání a vrátil se do své jeskyně, kde krátce po setkání s Bořivojem zemřel. Kníže pak rozkázal kostel na tomto božím místě postavit. Nejasný je původ Ivana, někteří historikové tvrdí, že jeho otec, Gestimulus, byl králem Obodritů, kmenového svazu Polabských Slovanů.


Svatojánská skála s křížem

O svatém Ivanovi píše v Kronice české Václav Hájek z Libočan, existují i staré ruské prameny. Další verzi podává Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka (zní to cizokrajně, ale přívlastek Pontanus znamená Mostecký, neboť Jiří Barthold se narodil v Mostu) – Ivan pocházel z Uher a postřelenou laň dokonce vyléčil. Ale ať již setkání Ivana s Bořivojem proběhlo tak či onak, Jiří Barthold jen přeložil starší latinský text, dnes nazývaný Legenda Broumovská.

Svatojánská pouť se konávala poslední červnové neděle a vydávaly se sem nejen davy chudých poutníků, ale jsou doloženy i návštěvy habsburských císařů, např. Ferdinanda II. či Leopolda I. Méně dávná minulost místa spojeného s počátky křesťanství v Čechách má pohnutou historii. Klášter byl zrušen Josefem II. a majetek rozprodán v dražbě. Budovy sloužily průmyslové výrobě nebo jako lázně. To nejhorší ale přišlo s nástupem komunistů k moci. Gottwaldovi hoši zde zřídili trestanecký pracovní tábor a věznici, později i školu pro výchovu kádrů STB.

Již kilometr po opuštění Karlštejna narazíte na památný strom – Dub sedmi bratří. Vypráví se, že si pod tímto dubem, starým asi 350 let, dělilo kořist sedm bratrů loupežníků. Informací o dubu je více, dokonce jsem se na internetu dočetl, že císař Karel IV. pod tímto statným dubem odpočíval při lovu – tady autor své „lidové“ vyprávění poněkud přehnal. Obvod kmene se udává 460 cm (četl jsem i 490 a 500, sám jsem neměřil), výška je asi 16 metrů. Dub se tyčí na rozcestí, z něhož vás žlutá značka dovede na Malou a Velkou Ameriku. Po dalších 2,5 kilometrech po červené budete u Bubovických vodopádů. Na jaře v nich bývá více vody, v sušších obdobích teče vskutku lenivě, většinu roku to rozhodně není dravá bystřina. Proto nečekejte pravé vodopády, spíše se jedná o několik kaskád, z nichž nejvyšší má necelé dva metry. Nedaleko odtud se potok vlévá v Srbsku do Berounky. A pozor, klouže to, vody nemusí být dostatek na vodopády, ale vlhkost se zde drží. A po vodopádech následuje stoupání přes Vysokou stráň na Propadlé vody, kde je poslední zastávka naučné stezky. Ta začíná i končí ve Sv. Janu pod Skalou, měří 4 kilometry a má 10 zastávek.


Skanzen Solvayovy lomy

Nedaleko Svatého Jana je skanzen Solvayovy lomy. „Snažíme se zachránit to, co je pro někoho jen hromada šrotu“, říkají o svém skanzenu členové společnosti Barbora, kteří vytvořili muzeum dokumentující historii těžby vápence v Českém krasu. Od roku 1918 se zde těžil vápenec a byl odvážen do Neštěmic u Ústí nad Labem, kde se tzv. Solvayovým procesem vyráběl uhličitan sodný. Po 2. světové válce práce v lomu, který byl znárodněn, stagnovaly. Navštívit lze nejen muzeum, ale také štolu a projet se vláčkem.


Skanzen Solvayovy lomy, hurá do štoly

Trasa z Karlštejna ke Svatému Janu pod Skalou patří k „povinným“ pro každého Pražáka či Středočecha. Z Prahy sem jezdí autobus ze Zličína, nebo lze dojet vlakem na Karlštejn. Popsaná trasa je součástí nejstarší značené cesty u nás, která vede z Berouna na Karlštejn a je pojmenovaná po Vojtěchovi Náprstkovi.

A rada na závěr – Nezapomeňte si natočit vodu z Ivanova pramene.

A ještě jednu ze starých modliteb: „Bože, od nějž se odloučit znamená zemřít a s nímž chodit znamená žít, který jsi sv. Ivana, vyznavače svého, zachoval vzdáleného od davu lidstva darem přeradostného nazírání. Uděl nám, prosíme, ducha lásky, ať jsme jeho příklady poučováni, zásluhami ochraňováni a modlitbami podporováni. Tak ať nás jeho zbožnost dovede k milosti.“

Informace najdete na:
www.svatyjan.cz
www.solvayovylomy.cz