Je kolem deváté večerní a nejdříve hledáme ubytování. Skončíme v jedné cestovce, kde nám poradí spřízněný a majetkově propojený hotel. Aby si byli jisti, že se tam skutečně ubytujeme, nabídnou nám taxík zdarma. Je pozdě, příliš to neřešíme. A hned nám nabízejí tour do zátoky Ha Long. Totéž se opakuje v recepci hotelu, ale nebudeme se přece hned první hodiny v Hanoji k něčemu zavazovat. Zítra se porozhlédneme a dáme vědět (nemohlo to dopadnout jinak, dopoledne jsme objevili nejen hotel za polovic se stejným komfortem, ale i výrazně lepší cenu za výlet do Ha Long).

Staré město je spleť uliček a obchodníků. A jezero Hoan Kiem ve kterém údajně žijí obrovské želvy. Kdo ví, co je na tom pravdy, moc se nám to nezdá, v těch kalných vodách uprostřed dopravního ruchu, smogu a špíny. Toulat se po Hanoji je zážitek. Zapomeňte na chodníky! Zaparkované motorky vás vytlačí na kraj silnice, odkud se zase tlačí jedoucí kola a motorky. Protože je jich nepočítaně a vzájemně si kříží cestu, neustále troubí. Původní záměr (uhni!) se tak míjí účinkem, neboť si neuvědomíte, že troubí na vás. Vietnamci to ale na motorkách umí a v tom chaosu se perfektně orientují – za těch pár dní v Hanoji jsme nebyli svědky žádné dopravní nehody.


Ranní noviny

Vietnam je jednou z nejlevnějších zemí. Za třetinku piva platíme v přepočtu 2.50 Kč (pivo a bary jsou v centru Hanoje na každém kroku a Vietnamci pivo jednoznačně pořádají ve velkém – hádejte, kde se to naučili), za hotelový pokoj s klimatizací 7 dolarů. A levné je i jídlo. Oblíbili jsme si vietnamské polévky, které poslouží v jakoukoli denní dobu jako hlavní jídlo. Nejvíce hovězí vývar s nudlemi a aromatickými bylinkami, někdy s nakrájeným osmaženým vajíčkem. Taková polévka stojí 12 korun. O polovinu levnější jsou obložené bagety, do kterých Vietnamci přidávají méně zeleniny a o to více slaniny, smažená vajíčka nebo paštiky. Vietnamská kuchyně je nepřeberně bohatá, k rýži se servíruje spousta omáček (i skutečně pikantních) a příloh. Chutnaly nám špenátové rolky plněné mletým masem nebo špenát dušený na česneku. Kozí maso jsme nejdříve považovali za psí, chutnalo vážně divně. Za jídlo pro dva jsme platívali do 40 korun.

Uličky starého města dodnes nesou názvy 36 cechů. Takže se projděte mj. Uličkou porcelánových misek, Rýžovou, Košíkářskou, Uhelnou, Mědiryteckou nebo Kloboučnickou. Když jsme první večer za tmy dorazili do našeho prvního hotelu, nevšimli jsme si, že se zde prodávají mj. náhrobní kameny, ulice se jmenuje Rakvářská. Co ulička, to jiné nabízené zboží. V jedné spousta hodinářství v další spousta opraven motorek a za rohem zase samá móda. Pojmenování z dávné minulosti sice zůstalo, ale dnes jsou ve všech uličkách zařízeni také na potřeby turistů, zejména cestovní agentury rostou jedna za druhou. Prodejní místa ale patří několika větším společnostem, nebo jsou provozovány malými agenturami, které ovšem nabízejí služby a výlety ve spolupráci s oněmi velkými hráči. Nabídka různých tour je široká, smlouvejte a smlouvejte. Mimochodem, přestože se Vietnam zavázal bojovat s porušováním autorských práv, asi málokdo zde bere tento závazek vážně. U jezera Hoan Kiem lze koupit Lonely Planet po Vietnamu za pět dolarů a možná i levněji, pokud budete neústupně smlouvat. Ne vždy to ale vyjde, hned vedle se snažíme snížit cenu značkového baťůžku se síťkou proti pocení pod stovku, ale paní se nedala a odešli jsme s prázdnou.


Čas na jídlo

Na každém rohu číhají poflakující se chlapíci na motorkách a pokřikují „moto sir, moto madam“. Motorky jsou levnější než taxíky a v hustém provozu také rychlejší. Jednou jsme je využili na cestu z prezidentského komplexu do etnologického muzea, za 6 kilometrů jsme platili asi 18 korun. Kromě motorkářů všude uslyšíte řidiče cyklotaxi. Většinou vozí turisty, nabízejí i hodinové projížďky po Starém městě.

Prezidentský palác je veřejnosti nepřístupný, ale v jeho blízkosti navštěvujeme Ho Či Minův zahradní domek na kůlech, ve kterém pracoval. Působí velmi skromně, ostatně jako i sama pověst strýčka Ho, jak zní jeho nejznámější přezdívka. Poblíž pracovny je i protiletecký kryt, kam se Ho schovával v době amerických náletů. Ho Či Minovo mauzoleum má otevřeno jen dopoledne, navíc bývá i měsíce zavřené protože každý rok odvážejí strýčka Ho na balzamovací kůru do Moskvy.

Loučíme se se strýčkem Ho a místo uctívané vousaté legendy se v Etnologickém muzeu seznamujeme s životem 56 národnostních menšin na území Vietnamu. Většina z nich žije v horských oblastech o které většinoví Vietnamci projevovali pramalý zájem. S podporou pařížského Musée de l´Homme vytvořili vietnamští etnologové pěkné a informativní muzeum. Exponáty mají informační tabule ve francouzštině i v angličtině.

V centru města jsme navštívili bývalou věznici Hoa Lo, kde byli vězněni a mučeni bojovníci za nezávislost na Francii a později sestřelení američtí piloti. Obě expozice vedle sebe vzbuzují úsměv. Zatímco vietnamští hrdinové přežívali v nelidských podmínkách, byli mučeni, trpěli podvýživou a nedostatkem pitné vody, američtí piloti hráli volejbal, psali svým rodinám dlouhé dopisy a nebýt stesku po domově, vlastně jim nic nechybělo. Jedním z vězněných Američanů byl i prezidentský kandidát John McCain, vystavují jeho uniformu a osobní věci.

Výlet do Ha Long

Zaplatili jsme si výlet do zátoky Ha Long. Minibus pro nás ráno dorazil přímo před hotel a společně s dalšími evropskými turisty ujíždíme směr město Ha Long. Nepřestáváme se podivovat kvalitní silnici, přesto nám 150 kilometrů dlouhá cesta zabrala téměř 4 hodiny. Náš průvodce sice mluví anglicky, ale občas nám dá docela zabrat pochopit, co chce vyjádřit. V přístavu jsou desítky stylových džunek čekajících na turisty. Ta naše má kajuty v podpalubí neboť polovina výpravy bude na lodi nocovat. A už nás nahánějí ke stolům a servírují jídlo. Vypadá to, že každý má svou mističku rýže a přílohy si nabírá ze společných talířů. Dělíme se o rybu, smažené tofu, jarní závitky, zeleninu. Blaze tomu, kdo mistrně ovládá hůlky. Já se teprve učím a sousta mi každou chvilku z hůlek vyklouznou, ubrus podle toho vypadá. Jako dezert dostáváme dračí ovoce (pitaya). Zvenku vypadá jako řepa, uvnitř má bílou dužinu s černými semínky. Chutná jemně sladce.


V zátoce Ha Long

Vyplouváme do zátoky. Je zde na tři tisíce ostrůvků či jen skalisek tyčících se z mořských vod. Bohužel viditelnost je mizerná a vzdálenější skály jsou jakoby zahaleny v mlze. Na horní palubě se uvelebujeme na lehátka a kocháme se rozhledem. Zastavujeme na prohlídku jeskyně Hang Hanh, jedné z největších v zátoce, přes kilometr dlouhé. Obrovská jeskyně je plná stalagmitů, ale bohužel kýčovitě cirkusácky nasvícená. Dále míjíme rybářskou vesničku přímo na vodě. Za malý příplatek nás vezou na menším člunu, jeskyní projíždíme do další zátoky. Podnikavé rybářky na pramicích nám nabízejí ovoce i nápoje, ale běda, jak začneme smlouvat, srdceryvně vymáhají vyšší cenu, zachraňujeme se návratem na loď. Vysedáme v přístavu na ostrově Cat Ba. Dnešní noc strávíme v hotelu, druhou v kajutě lodi. Městečko je úplné turistické letovisko, hotel vedle hotelu, restaurace, bary, masáže. U večeře se seznamujeme s milým dědečkem z Malajsie. Čilý důchodce náruživě fotografuje, miluje Thajsko a Vatikán a projevuje živou radost, že potkává někoho ze vzdáleného Česka. Večer s ním vyrážíme na točené.


V zátoce Ha Long

Po snídani máme v programu tříhodinový výšlap do džungle. Trošku nás šidí, po kopcích šlapeme jen hodinu, upřímně řečeno,v tom děsném horku mi to docela stačí. Sice nesu jen malý baťůžek, ale pot ze mě teče. Průvodce nabral rychlost, všichni jen lapáme po dechu. Vyškrábeme se na kopec asi 200 metrů nad moře a kocháme se rozhledem na v mlze utopené údolí a přístav. Oběd, tři hodiny koupání, voda je nádherně teplá, jen sluníčko zalezlo a začalo foukat. Na programu máme kajakování, ale organizace tradičně vázne a kajaky nikde. Po hodině čekání nás průvodce ujišťuje, že o projížďku nepřijdeme, ale někteří spolucestující podléhají nervozitě neboť se pomalu začíná stmívat. Nuže, zítra ráno. Ze zvědavosti si porovnáváme ceny, které jsme zaplatili za výlet. Nejméně jsme platili my, 37 dolarů, Irky 55, Francouzi dokonce 60 a to ještě bez cesty z Hanoje.

Kotvíme s dalšími loděmi v klidné zátoce. Po večeři pozorujeme z horní paluby osvícené džunky i rybářské domky na vodě. Kajuta v podpalubí působí příjemně, bohužel nás ruší hluk generátoru, takže se moc nevyspíme. Ráno nás budí brzy po šesté, abychom stihli kajakování. Průvodce nám říká, že máme být zpět za 25 minut, zatímco pronajímatelka kajaků šeptá čtyřicet. Stejně nemáme hodinky. Projíždíme kolem plujících domečků a manévrujeme do dalších zátok.

Viditelnost je o poznání lepší než v předchozích dnech, užíváme si. Bohužel již zbývá jen snídaně (škoda, že na ní tak šetří, smažené vajíčko, sladký toustový chléb a marmeláda) a zpáteční plavba do Ha Long City. A návrat minibusem do hlučné Hanoje. Organizovaný výlet z Hanoje měl nepochybně své mouchy, ale naším průvodcům vše odpouštíme, ta zátoka je čarovná.