Takto popisoval setkání lidí z obou stran hranic na Velké Javořině Josef Ludovít Holuby, slovenský botanik, historik, spisovatel a jak jinak – národní buditel. Holubyho jméno dodnes nese chata postavená v roce 1923 na vrcholu jeho oblíbené Javoriny, jejíž tvar přirovnával ke hřbetu velryby.

Na Velkou Javořinu jsme vyrazili z vesnice Květná, nedaleko Strání, kde začíná zelená značka. Kopce i údolí pod Velkou Javořinou jsou pověstné svou květenou. Mechnáčky, Porážky, Bahulské jámy, Dolnoněmčanské louky, Borotová, Vápenky – to jsou jména přírodních rezervací chránících louky a květenu Bílých Karpat, často u nás vzácné druhy orchidejí, kvetoucí pouze nebo převážně na karpatských loukách. Podobně bohatá je oblast Čertoryje v blízkosti slovenských hranic mezi Strážnicí a Velkou nad Veličkou. Toulat se zde dá dlouhé dny a užívat pohled na spousty chráněných rostlin, z nichž některé druhy jsou naprostou vzácností: pětiprstka žežulek, vstavač mužský, střevíčník pantoflíček, okrotice dlouholistá, hlavinka horská, různé vzácné druhy kosatců, mečíků, hořců. Všivec statný u nás roste v jediné lokalitě – v přírodní rezervaci Porážky pod Velkou Javořinou.


Stoupání na Velkou Javořinu

Květná bývala sklářskou vesnicí a zůstala jí dodnes. Alena Bartošíková v knize „Za studánkami Bílých Karpat“ píše: „Není obyvatele v našem kraji, kdo by neměl doma pár vzácných broušených výrobků.“ Sklárny byly úspěšné už v době založení Lichtenštejny, kdy vyvážely broušené výrobky i do dalekých zemí včetně Austrálie.

Po zelené značce se ihned na začátku prudce stoupá a vyhráno je až chvíli, kdy uvidíme značky česko-slovenské hranice, stojíme konečně na hřebeni. Cestou se otevírají nádherné výhledy dolů na louky a vesnice – Strání máme jako na dlani. Sem tam přelézáme padlé kmeny, všude plno kapradí a bujná vegetace. Vstoupili jsme do Národní přírodní rezervace Javořina, která chrání jak pralesovitý porost na svazích, tak horské louky na vrcholu. Velká Javořina je pohostinným místem, v zimě se zde lyžuje, v létě se dá donekonečna povalovat na posečených loukách. Vydal jsem ze sebe veškeré přesvědčovací schopnosti, abych zvedl ženu k další túře ve chvílích slastného polehávání s výhledem na Moravskou Kopanici. Na slovenské straně stojí Holubyho chata. V létě 1923 byl postaven její základní kámen a ke konci následujícího roku proběhla kolaudace. Snad budou někdy v budoucnu fungovat i inzerované stránky www.holubyhochata.sk, na nichž se dočítám již několik let, že „pripravujeme pre Vás novú webovú prezentácii“.


Květena Bílých Karpat

„Často sa stalo, že aj mnoho Moravanov z Uh. Brodu a z Hradišťa na vozoch sa dostavilo. Tí si doviedli hneď aj hudobnú kapelu a priviezli hodný sud piva na ovlaženie hrdiel spevákov. Mnohí páni dodali aj fľaše s vínom. Švagor Čulík doniesol pezinského vína, brat Gustáv 4 fľaše fraštackého lacného a krotkého drapáku, a keď ním ponúkal, riekol mu Čulík: „Daj si pokoj, švagre, s tým tvojím fraštákom, ktorý sa hodí len na vylievanie sysľov,“ a vychvaľoval si svoje pezinské vínko. Ja som sa pri hodovníkoch dlho nebavieval, ale som odskakoval tu na lúku, tu do hory a naplňoval som si mapu vzácnymi rastlinami. Za dlhé roky tisíce javorinských rastlín boly rozosielané po celej bývalej monarchii, do Nemecka, Belgie, Francúzska.“

Tak tedy Holuby popisuje moravsko-slovenská setkání na Velké Javořině. V době našeho výletu se žádná party nekonala. A Holubyho chata? Nástupem nového tisíciletí v ní majitelé omezili provoz, ale od roku 2007 se zde dá nejen odpočinout, ale i najíst a přespat. A doufám, že to obvykle obsluze v restauraci jde lépe než s námi, kteří na kolu (pivo se tu nosí slovenské i české, ale všechna vlastněná společností SABMiller – Šariš, Topvar a Gambrinus), čekali 20 minut a na hotovku guláš dvakrát tolik. Dnes zde již nepočítají tradičně českou a slovenskou korunu poměrem 1:1, což jsem vždy považoval za zlodějnu, neboť na Slovensku se platí eurem (kupodivu tím praxe 1:1 ztratila svou oblibu)


Výhled z louky na Velké Javořině

Ještě jednou cituji J. L. Holubyho: „Zadivili sme sa, keď sme pri jednom takom hromadnom výlete zrazu zazreli dvoch maďarských žandárov v plnom vixe vojenského výstroja, ktorých starostlivý novomestský slúžny poslal za nami na výzvedy. Ale náhle ich naši zazreli, s veľkou radosťou ich uvítali, vínom a pivom traktovali, tak že milí žandári sa náležite opili a na tráve pospali, že nemali ani času pozapisovať si čelnejších výletníkov, ale spali ako špalky.“ Česko-Slovenská (nebo Moravsko-Slovenská, chcete-li) setkání na Velké Javořině začala v roce 1845 při oslavě prvního čísla Slovenských národních novin, masovější podobu měla od roku 1860. Poslední sraz před 2. světovou válkou byl v roce 1933. Ale hned po válce sem na první sjezd česko-slovenské vzájemnosti dorazilo na 25 tisíc lidí. I po pádu komunismu v roce 1989 pokračuje tradice setkávání dvou sousedů, vždy poslední červencovou neděli pestrou přehlídkou hudebního folklóru.


Na vrcholu Velké Javořiny

Na vrcholu Velké Javořiny se sbíhá řada značených cest. Červená ze slovenské Myjavy, zelená od Květné, modrá od Velké na Veličkou a pokračující pod názvem Chodník kpt. Miloše Uhra na Slovensko. I žlutá, která strmě klesá do slovenského Miškova. Naším cílem bylo projít se ještě pár kilometrů a hodin po karpatském hřebeni a poté sejít do Velké nad Veličkou a odtud vlakem do Strážnice.

Na závěr o pověstech karpatských. Vypráví je např. Bedřich Rychlík v knize Pověsti z Moravských Kopanic, nebo kniha Kde modrý plamének hoří, do níž pověsti z kraje pod Lopeníkem sesbírala Alena Bartošíková. V jedné pověsti se vypráví, že v bitvě pod Hostýnem byl zraněn syn samotného vládce Mongolů Čingischána a při přechodu Bílých Karpat podlehl zranění. A tak ho zde jeho vojáci pochovali. Samozřejmě to nebyl hrob ledajaký, však mongolský lup z východní Evropy jistě oplýval zlatem a stříbrem. Z pramene nedaleko hrobu prý vytékala donedávna zrzavá voda. Věříte-li, hledejte.

Více o slavnostech na www.velkajavorina.com
Holubyho texty ze http://zlatyfond.sme.sk
http://botany.cz/cs/porazky – texty o květeně Bílých Karpat
http://www.bilekarpaty.cz/images/mapy/turist.pdf – popisy naučných stezek Bílých Karpat
www.moravskesklarny.cz – sklárny v Květné
www.velkajavorina.sk

Další články z regionu:
Ze Strážnice za vínem do sklepních uliček Petrova
Větrný mlýn v Kuželově a horňácké zpívání
Vlčnov: Jízda králů a koštování v búdách
Blatnice pod sv. Antonínkem: Vinice a vinařské búdy pod karpatskými kopci