Od pražského hlavního nádraží vyjíždíme v autobusu Deutsche Bahn a za necelé tři a půl hodiny vystupujeme před nádražím v Norimberku. Dále německými vlaky – cesta do Rothenburgu ob der Tauber je krkolomná. Nejprve vlak směr Stuttgart a vystupujeme v Ansbachu, přestup na Steinach a tam poslední přestupování na Rothenburg (z popsaného je nabíledni, že do Rothenburgu se vyplatí vyrazit autem). Na norimberském nádraží jsou pokoušeny chuťové buňky všech cestujících, zatímco na renovovaném pražském „hlaváku“ se najíte tak v Burger King nebo belgickými pralinkami, německá nádraží, to je jiná, budete spokojeni, ať si žádáte klobásy, kuřata, kuchyni čínskou, kebab, speciality rybí kuchyně, prostě Němec hospodář zde hospodařil rozumněji než italští butikáři. Německé dráhy nebyly na minutu přesné, ale jednotlivé spoje čekaly a vystupovali jsme v Rothenburgu se zpožděním pěti šesti minut. Do starého města je to z nádraží k Rödertor ze 14. století jen několik set metrů a jakoby se před člověkem otevřela brána středověku.


Radní Nusch zdvíhá pohár

Der Meistertrunk

A ona legenda? Prý již od roku 1910 se otevírají okna Ratstrinkstube (nálevna, do které měli přístup jen radní) na Marktplatz a popsané postavy sehrávají scénku záchrany města, v níž figurína „statečného“ radního Nusche, bývalého starosty, zvedá pohár k ústům. Tilly původně všechny radní odsoudil urychleně k smrti a město, které se mu odmítlo před bojem vzdát, chtěl vypálit. V současnosti „bojuje“ Nusch o své město každou hodinu od 11 do 15 hod. a od 20 do 22 hod. Základní informace, které jsem si v Rothenburgu přečetl, nevypovídají nic o tom, kde Nusch na svůj výkon trénoval. Ačkoli název budovy Ratstrinkstube leccos napovídá. Po svém pijáckém výkonu se prý zhroutil na zem, ale brzy byl plný humoru a vtipkoval, že by již nechtěl zachraňovat žádné další město. Že obavy radních z násilností Tillyho vojáků nebyly neoprávněné, dokazuje masakr, kterého se Tillyho vojska dopustila na obyvatelích dobytého Magdeburku o pět měsíců dříve.


Kašna a domy na Marktplatz, nápis na žlutém domě hlásá, že zde bydlel v roce 1474 král Christián I. Dánský


Večerní atmosféra na Marktplatz

Vinice pod hradbami

Romantickou podobu středověkého města s hrázděnou zástavbou objevili romantičtí umělci v 19. století. V malém podkrovním pokoji zde žil jeden z nejznámějších německých malířů Carl Spitzweg. Atmosféra Spitzwegových obrazů, jejich poetika, humor a fantazie, jakoby sem do Rothenburgu přirozeně patřily (však které město zachrání pijící radní). Nejslavnějším malířem, který si oblíbil Rothenburg, je asi Vasilij Kandinskij, který sem zavítal několikrát v letech 1901–03. Jeho obraz Staré město v Treťjakovské galerii v Moskvě je inspirován krásou Rothenburgu. Už v roce 1913 přespalo v Rothenburgu na 30 tisíc hostů, dnes jich je každoročně asi 400 tisíc. A milé překvapení je čeká za branami města – křivé hrázděné domy, starobylé kašny, hradby s věžemi. A žádný McDonald´s, Burger King a jim podobné fastfoody, každá restaurace nabízí bavorské speciality, místní piva i vína, neboť pod hradbami města leží vinice.


Jedna z bran města Rothenburg

A protože onen červnový týden bylo aprílové počasí, zahnal nás déšť do obchůdku s vínem na Plönlein. Pán nabídl některá k ochutnání, ukázal na mapce, odkud vína pochází a jeden riesling, ročník 2002, jsme za osm eur koupili. A nečas venku neustával, požádali jsme pána, aby nám láhev otevřel a přinesl skleničky, že tak deset minut u něj v krámku popijeme, než vysvitne sluníčko. A nabídli jsme i jemu, aby si s námi přiťukl.

Je libo schweinshaxe a könig?

Útulných restaurací je v městečku jedna vedle druhé. A co v Rothenburgu ochutnat? Tradiční schweinshaxe (7 €) nebo fränkische bratwürste mit sauerkraut (od 6 €) či pro změnu norimberské klobásky. A knedlo vepřo zelo – v němž knedlo byly dvě koule slizké chuti (8,5 €). Nechybí nějaká ta biergarten, bavorská piva König a Tucher se dala pít, ale takový Gold Ochsen, uf. A když jsme hledali spíše nějakou pivařskou putyku, konečně jedna, představte si, Německo a díry v ubrusu, tácky pod půllitr stejně ošuntělé a lepkavé jako u nás, jen to pivo Frankenbräu… I místní cukráři nabízejí specialitu, jejíž tradice sahá prý až do středověku. Tzv. Schneeballen mají různé chuťové polevy včetně nugátové, marcipánové, čokoládové. Výběr ubytování je v Rothenburgu široký, krásné jsou pokoje s malými okny v hrázděných domech (německy fachwerk), za městem je i kemp.

Zeleným údolím pod hradbami teče řeka Tauber a na jejích březích býval mlýn vedle mlýna. Stojí tam dodnes, jen přeměněné v penziony – Fuchsmühle, Lucasrödermühle, Herrenmühle, Steinmühle. Z Doppelbrücke, mostu jak z římských časů, je okouzlující výhled na siluetu města. Most je ale ze 14. století, římská hranice se táhla asi 60 km jižně od dnešního Rothenburgu a žádné římské osídlení zde nebylo zmapováno. Dole u řeky stojí i dům Heinricha Topplera, na konci 14. století mocného starosty města. Paul Schreckenbach o něm napsal román Der König von Rothenburg. A jeho sídlo s mostem přes příkop, jímž kdysi protékala řeka, skutečně bývá nazýváno zámečkem.


Nevynechejte procházku po hradbách

Dech beroucí výhled na město je z věže radnice na Markt Platz. Ochoz je až u zvonu nahoře a pro rozložitější postavy může být stísněný prostor nedostupný. Cedule upozorňuje, že nahoře smí být jen dvacet lidí a maximálně po 5 minutách. Vstupné je 2 €. Zdarma je vstup na hradby, po kterých lze většinu města obejít. V hradebních zdech jsou cihly se jmény těch, kteří na jejich obnovu finančně přispěli, a jsou zde jména nejen německá, ale i americká, japonská, čínská (českého jsme si nevšimli). Jedna z věží – Röderturm – je přístupná za 1,5 €. Další nezapomenutelný výhled na věže a střechy Rothenburgu, navíc je nahoře výstava starých fotografií a informací o spojeneckém náletu v březnu 1945. Na 45 % starého města a 306 budov skončilo v plamenech a troskách, zemřelo 39 lidí.

Z historie Rothenburgu

Historie města se začala psát v roce 1142, kdy byl nad řekou Tauber vybudován hrad – Castrum Imperiale – králem Konrádem III. z rodu Hohenštaufů. V podhradí se postupně rozvíjelo městečko, budoucí Rothenburg, které se stalo významným regionálním centrem a v roce 1274 dostalo od císaře Rudolfa I. Habsburského titul „svobodné císařské město“. Tento titul zaručoval Rothenburgu postavení jakéhosi nezávislého státu. V roce 1356 byly hrad a valná část města zničeny zemětřesením. Z hradu byla znovu postavena jen kaple sv. Blasia ((Blasiuskapelle), v níž jsou uctěni padlí v obou světových válkách. Před kaplí je památník židovského pogromu z roku 1298, neboť v ní byli schovaní Židé upáleni. Na konci 14. století vstoupilo šestitisícové město do období rozmachu pod vedením starosty Topplera. Selskými bouřemi v 16. století začal úpadek města (někteří z vůdců byli popraveni i v Rothenburgu na Marktplatz). Od roku 1544 zapouštěla v Rothenburgu kořeny reformace a devastující dopad na město měla Třicetiletá válka.


Výhled na Rothenburg z radniční věže

Po židovských stopách Rothenburgu

Při toulání Rothenburgem nelze nenarazit na jeho židovskou minulost, jejíž hrůzy připomíná několik památníků. Na konci 13. století zde žila početná židovská komunita – asi 500 z 3500 oby­vatel. V roce 1298 se rozšířila fáma, že Židé zneuctili svatou hostii a bandy vedené jistým Rintfleischem z Roettingenu, zabily na území dnešních Frank na pět tisíc Židů (Rintfleisch byl odsouzen a pověšen). Po dalším pogromu v roce 1350 daroval opuštěné židovské domy císař Karel IV. městu a synagoga na dnešním Kapellenplatz byla přestavěna v kapli, strženou později v roce 1805 (dnes je uprostřed náměstí místo svatostánku parkoviště). Když radní nařídili Židům nosit označení na oblečení, opustili v roce 1520 poslední Židé město. Znovu se židovské rodiny usadily v Rothenburgu až v roce 1875, po nástupu nacistů k moci zmizely poslední z nich v roce 1938. Na jejich památku je zde pamětní deska v zahradě, která připomíná i významného židovského učence rabbiho Meir ben Barucha, který žil ve městě v letech 1246–1286 právě na dnešním Kapellenplatz.

Informace o Rothenburgu ob der Tauber:
www.meistertrunk.de
www.rothenburg.de
www.germanplaces.com/germany/rothenburg-ob-der-tauber.html
www.romantischestrasse.de