Malíř Jan Zrzavý si prý kdysi posteskl nad nařčením, že nepobývá doma v Čechách: „Nemáme moře. Je to vina, že je hledám? A že je nalézám tam, kde je českému duchu nejbližší, ne chmurné a kalné moře severské nebo příliš smavé a sladké moře jihu, ale čisté a zelené, stále v nitru životem dmoucí se moře dumavé, jakoby slovanské Bretaně…“ (Tak proto Češi tolik milují Bretaň?) Ale v Cancale jakoby nebyla Bretaň a její životem dmoucí burácející moře vrhající se proti útesům. V Cancale nebylo moře vůbec, nad šedivou zablácenou mořeprázdnou zátokou stojí šedivé domy i kostely. Barevná věru Cancale není, však básník Charles Le Goffic, který zasvětil své umělecké vlohy právě obdivu rodného kraje, nazval Bretaň „nevyléčitelně šedou“ a Ernest Renan popsal, že „i radost je tu trochu smutná“.


Cancale a šedá barva

Ale proč smutek, slunce hřálo a vzhůru na ústřice. Pobřeží v Cancale je poseto sádkami na chov ústřic, které rychleji zrají (dospívají nejdříve po dvou letech) ve slanější vodě a vyhovuje jim i příliv a odliv. Z Cancale si je prý nechával vozit do Paříže na svůj stůl i sám Ludvík, král slunce, alespoň to v Cancale turistům tvrdí. Každopádně byl Ludvík XIV. milovníkem ústřic, jiné zdroje ovšem tvrdí, že jeho nejoblíbenější pocházely z ústí řeky Seudre v departmentu Charente-Maritime. V Cancale ústřice prodávají hned ve stáncích podél pobřeží a jsou zde samozřejmě mnohem levnější než kdekoli v restauracích (o Česku nemluvě). Podle velikosti od 5 do 0 stál tucet ústřic od dvou do pěti eur.


Ústřice jsou v Cancale levné


Dobrou chuť

Ač se někomu zdá ústřice na talíři poněkud nevzhlednou krmí, neváhejte, kde jinde je ochutnat než v Cancale. A jak vlastně na ústřice? Prodavačka je sama otevřela, rozložila na tácek, já syrové mlže jen pokapal citrónem, přiloženým plastovým nožíkem vyškrábl z ulity a jednoduše vysál do úst. A zapíjel vínem. Kolem pobřeží v Cancale je spousta restaurací nabízejících ústřice a další plody moře. Můžete si objednat ústřice syrové i tepelně upravené, gratinované, marinované, s bylinkami, ale také ústřicovou polévku. Navštivte muzeum Ferme Marine, kde se dozvíte podrobnosti o historii sběru a chovu ústřic, vstupné je 7 €. Každoročně zde v Cancale pobýval několik měsíců malíř Jacques-Eugene Feyen a maloval přístav a vesničanky sbírající ústřice do košů. Kdy poprvé lidé na pobřeží dnešního města sbírali ústřice nevím (Homo erectus zde žil před 700 tisíci lety), ale s oblibou je konzumovali již staří Řekové a Římané, kteří je považovali i za účinné afrodiziakum.


Jako v pohádce se v oparu v dálce vypíná silueta kláštera Mont-Saint-Michel


Pobřeží v Cancale je poseto sádkami na chov ústřic

Byla podivná Bretaň bez moře, vždyť i básník Saint-Pol-Roux, který se v Bretani usadil, ji nazval „Pannou na přídi Evropy“, kterou vytepal neklidný, žádostivý oceán. Již antický název země Armoricum znamená přibližně „Kraj u moře“ (Armoricum ale neodpovídá přesně dnešní Bretani, římská provincie zahrnovala i kraj mezi Seinou a Loirou). A první knihou, kterou jsem o tomto inspirativním kraji četl, byla Bretaň – dcera oceánu od Františka Kožíka.

další články z Bretaně:
Bretaň, malebným krajem Zrzavého a Gauguina
Nejdivočejší místo Francie – Pointe du Raz

Co si přečíst před cestou do Bretaně:
Bretonci – Patrick Galliou, Michael Jones
Bretaň – dcera oceánu – František Kožík
Obrázky z Bretaně – Jan Šmíd

Adresy o Cancale:
www.ferme-marine.com
www.ville-cancale.fr