Náš dvoudenní výlet po Moravském krasu jsme začali na nádraží v Adamově. Prošli jsme údolím Křtinského potoka k Býčí skále, kolem jeskyň Kostelík a Výpustek do Křtin a dále ke Kateřinské jeskyni, Macoše a Pustým žlebem do Sloupu.

Z Adamova jsme se vydali po modré značce do Josefovského údolí. Cesta vede proti proudu kroutícího se Křtinského potoka, který se v Adamově vlévá do Svitavy. Pramení o kus dále na východ, asi kilometr severně od obce Bukovina a u Křtin začíná svou podzemní pouť krasovými jeskyněmi. Vyvěrá v blízkosti tzv. Otevřené skály. Po pár kilometrech jsme u první zastávky – u dřevouhelné vysoké pece na tavení železa z roku 1746. Říká se jí Huť Františka nebo také Stará huť u Adamova a pracovalo se zde do roku 1877. V roce 1971 byla společně s několika stavbami v okolí vyhlášena za národní technickou památku. Dominantou areálu, který je hned u silnice a je volně přístupný, je právě 10 metrů vysoká pec. Platí se pouze do muzea, ve kterém se seznamujeme s historií hutnictví.
Míjíme zazděné štoly, které tady brzy po nástupu k moci začala tajně budovat komunistická moc. Práce na projektu byly ale zastaveny, pravděpodobně z důvodu vyzrazení. Štoly jsou dnes samozřejmě zazděné. Necelý kilometr za starou hutí přicházíme k první jeskyni. Jmenuje se Jáchymka a jméno prý nese po poustevníku Jáchymovi. Ještě před pár staletími vypadala Jáchymka docela jinak a kvůli nánosům půdy se v ní nedalo chodit, pouze proplazit. Lidé si půdu bohatou na guáno (trus netopýrů nebo mořských ptáků obsahující fosfor) vyváželi z jeskyně kvůli hnojení. Jaké škody pro paleontologický výzkum přinesla tato lidská činnost, je snadné si představit. Nepotřebný materiál zůstával naházený před jeskyní, díky čemuž se zvýšila úroveň země a zlepšil přístup do skalní jeskyně. Mezi nálezy v Jáchymce vyniká objev koster dhoulů, psovitých šelem, které dnes žijí v Indii a jihovýchodní Asii. Na průzkum Jáchymky si vezměte baterku, hned za vchodem totiž chodba odbočuje vlevo a byli jsme v úplné tmě.


Jáchymka


U Býčí skály vyvěrá Jedovnický potok

Jen půl kilometru dále a jsme před Býčí skálou. U ní vyvěrá po svém podzemním putování systémem Rudického propadání Jedovnický potok. Býčí skála není běžně přístupná veřejnosti, také dnes je vchod uzavřen železnými vraty. Otevřená bývá jen mimořádně, informace lze získat např. na stránkách http://www.byciskala.cz/ nebo http://www.moravskykras.net/byci-skala.html. Badatel Jindřich Wankel zde v roce 1869 nalezl bronzovou sošku býka. Býk byl rozšířeným kultem už u nejstarších zemědělských civilizací a Wankel předpokládal, že soška pochází možná až z Egypta. Ale Wankel neobjevil jen jednu sošku býka, odkryl pravděpodobně rituální hrob velmože starý asi 27 století. Desítky lidských koster, dokonce uťaté lidské ruce – možná obětovaných mladých dívek, polovina lidské lebky, pravděpodobně užívaná jako číše na nápoje, objeveny byly bonzové, zlaté i jantarové šperky, keramika, kosti vepřů i koní. Wankel ale nalezl i pozoruhodnou dílnu: „Tady nebyly kostry a ozdobné předměty, nýbrž stopy po dílně, kovárně železa a bronzu, ve které se horlivě pracovalo…na sobě nakupený bronzový plech, mnohokrát rozřezaný, snýtované velké kotle, držadla ke kotlům, železné pruty, obrovská kladiva, železné srpy, kleště, kovadliny…“ Nález v našich zemích neobvyklý.
A podle čeho dostala jeskyně své jméno? Kdo ví, každopádně se jí říkalo Býčí dávno před Wankelovým nálezem býka. Jedna z pověstí vypráví, že kraj v minulosti trpěl krutým loupežníkem. Vždy se mu po jeho loupežích podařilo beze stopy zmizet do skalního jeskynního labyrintu. Tajuplného jeskynního boha svými hříchy ale dopálil natolik, že ho proměnil v býka. Dlouho poté zbloudil do jeskyně jeden mladík a strašného býka uchopil mrštně za rohy a donutil padnout na kolena a zkrotnout. Býk pak svého nového pána zavedl k místu, kde kdysi v lidské podobě zakopal svůj lup. A prý po tomto býkovi dostala skála jméno.


Jeskyně Kostelík

Od Býčí skály pokračujeme k jeskyni Kostelík. Cesta vede vysoko nad silnicí, auta jsou slyšet. Modrá značka nás zavedla přímo do středu jeskyně, která je jakýmsi proraženým tunelem, jehož chodby jsou vysoké kolem osmi metrů. Je to romantické místo, docela vhodné na odpočinek, skutečně si připadáme díky vysokým klenutým stropům jako v kostele, jen oltář chybí. Ale projdeme Kostelíkem a pokračujeme směrem na Křtiny. Scházíme z modré značky a šlapeme po silnici k jeskyni Výpustek. Na podzim roku 2009 se ve Výpustku uskutečnil první živý koncert, symbolicky se sem po letech vrátili do „podzemí“ Plastic People of the Universe. Jinak je Výpustek znám nalezenými kostrami jeskynních medvědů, však má jednoho z nich ve znaku. Podobně jako další jeskyně v Moravském krasu i Výpustek byl zneužit k vojenským účelům. První armáda, která se sem vypravila, byla československá, ještě před 2. světovou válkou. Během válečných let zde Němci zřídili jednu z továren na výrobu leteckých motorů. Nasazeny na práce sem byly stovky lidí a před svým odchodem na jaře 1945 stačili Němci některé prostory vyhodit do vzduchu. A po válce se jeskyně zalíbila vedení komunistické armády. Až v novém tisíciletí byla jeskyně předána civilní správě a po letech příprav otevřena veřejnosti. Kolik toho bylo zničeno tragickými armádními hrátkami si lze těžko představit, zazdívaly se chodby, betonovaly podlahy, budoval atomový kryt.
Bludiště jeskynních chodeb vytvořila ponorová činnost Křtinského potoka. A že jsou to chodby vskutku tajemné… nejzáhadnější je objev jezera a prostor dlouhých asi půl kilometru v roce 1939. Bylo to někde kolem Babické chodby, jenže – místo ani jezero se již nikdy nepodařilo opětovně nalézt. K průzkumníkům jeskyně patřil i starohrabě Hugo František Salm, sám prý odhadl či změřil délku chodeb, kterými prošel (a některé označil za velmi nebezpečné), na 7 km.


Barokní chrám ve Křtinách

Od Výpustku, kde jsme neodolali a zakoupili tričko s logem jeskynního medvěda, jsme brzy dorazili do Křtin. Duchovní význam místa lze tušit již ze jména vsi. Zde podle pověsti křtili samotní Cyril a Metoděj, zde se pohané dávali pokřtít, zde se rozšiřovala nová víra. Barokní chrám, zasvěcený Panně Marii, byl postaven v 18. století podle plánů Giovanniho Santiniho. Jedná se bezesporu o jednu z nejcennějších barokních církevních památek na Moravě. Součástí chrámu je krytá okružní chodba (ambit) s dvorkem uprostřed. Uctívaná soška panenky Marie na oltáři byla prý přenesena do zdejších lesů anděly, kteří ji zachránili před zničením v Konstantinopoli. Pověst vypráví, že ji v lese našel za černočerné bouře prostý poustevník žijící daleko od lidí. V okamžiku, kdy se k sošce pomodlil, bouře zázrakem ustala a celý kraj zalila zář. Poustevník pak pro sošku vystavěl první prostou svatyni, která se stala poutním místem. Pod kostelem je krypta s kostnicí, v níž byly objeveny černě pomalované lebky, zřejmě jediné na našem území. První klášter ve Křtinách postavili již v první polovině 13. století. Tehdy patřila ves zábrdovickému klášteru (Zábrdovice jsou dnes součástí Brna). Byl ale i s vesnicí vyrabován Tatary. Ještě horší osud však klášteru přichystaly husitské bouře, kdy byl srovnán se zemí a řada řeholnic povražděna. Pověsti vyprávějí o pokladech premonstrátů v podzemí, které čekají na své objevitele.

Ve Křtinách je několik restaurací, občerstvili jsme se, dali na povzbuzení jedno místní pivo z nedaleké Černé Hory a lesem po žluté dorazili k večeru k rybníku Olšovec v Jedovnicích. Rekreační středisko na nás v polovině dubna příliš rekreačně nepůsobilo, leklé ryby v Olšovci i některé hotely vytvářely dojem, že se čas zastavil v dobách ROH.

Druhá část putování: Moravský kras: Tudy kráčel Absolon

Kde najdete informace:
www.blanensko.info
www.starahut.com
www.technicalmuseum.cz
www.moravskykras.ochranaprirody.cz
www.adamov.cz
www.caves.cz
o Jindřichu Wankelovi:
www.phil.muni.cz/archeo/moravskaarcheologie/badatele/wankel/index.html
o nejbližších poutích http://krtiny.katolik.cz
Více o starohraběti H. F. Salmovi v encyklopedii města Brna v oddělení osobnosti http://encyklopedie.brna.cz
www.byciskala.cz
www.moravskykras.net