Jsem v Podleském vojvodství ve východním Polsku, v jedné z nejchudších oblastí Evropské unie. Zde žije ve vesnicích Kruszyniany a Bohoniki, jen několik kilometrů od běloruské hranice, komunita potomků Tatarů, kteří chránili v 17. století Polsko a Evropu před tureckým vojskem. Král Jan III. Sobieski jim za jejich věrnou pomoc daroval půdu v tomto kraji. Sobieski proslul jako vítěz bitvy o Vídeň, kde v roce 1683 porazil společně s Habsburky armádu vezíra Kary Mustafy. Bitva znamenala ústup tureckých sil ze střední Evropy a začátek pomalého úpadku Osmanské říše. Tatarští válečníci ale bránili svou novou polskou vlast již v předchozích staletích v mnoha bitvách proti Turkům i německým rytířům. Již ve slavné bitvě u Grünwaldu v roce 1410 pomáhala malá jednotka tatarských bojovníků polsko-litevské koalici podporované i Janem Žižkou porazit německé rytíře.


Mešita ve vesničce Kruszyniany bývá otevřena jen během slavností

Podlesí je chudý a divoký kraj. Zde žijí volně zubři, losi a vlci ve známém Bělověžském pralese (jeho větší část leží na území Běloruska), tudy protéká řeka Narew, které se říká Polská Amazonka. Není divu – ve dva kilometry širokém údolí se rozlévá do mnoha ramen. Když si půjčíte kanoi, ztratíte se ve vysokém rákosí, budete poslouchat ptáky, obdivovat vodu plnou leknínů a snad se pokusíte vystoupit na některý z bažinatých ostrůvků. Tento zelený koberec je poslední svého druhu ve střední Evropě.

V Podlesí se po staletí střetávala církev katolická a pravoslavná s kulturou židovskou i islámskou. Tady člověk rychle zapomene, že je na návštěvě v silně katolické zemi. Ve vesnicích s dřevěnými chaloupkami jak ze starých pohádek vládne pravoslaví. Nejdůležitějším poutním místem je vrch Grabarka, kde byly vztyčeny tisíce a tisíce (odhad mezi 10 – 20 000) křížů. Centrem Podlesí je Bialystok, dnes napůl běloruské město s ruskojazyčnými nápisy, blízkost hranic a neustálý obchod je znát. Třistatisícová metropole byla v 19. stol. centrem textilní výroby a zdejší etnická lidská mozaika prošla krutou zkouškou za světové války, kdy nacisté zdecimovali více než polovinu obyvatel včetně početné židovské komunity. Kdo ale neviděl dnešní Bialystok, o nic nepřišel, rozhodně to není turistické středisko. Což potvrdilo i kroucení hlavou místního taxikáře, který nedokázal pochopit, proč Čech cestuje na dovolenou do těchto končin.


Polská příjmení, ale tatarské tváře

Kdo nejede autem, ale zvolí místní dopravu do vesnice Kruszyniany, možná mu zdejší autobusy připomenou ty z filmů s Jaroslavem Marvanem. Kruszyniany jsou domy kolem silnice v délce jednoho kilometru. Zdejší kraj byl v 17. století zcela zničen válkami, a když se zde usazovala pod vedením Samuela Krzeczkowského tatarská kavalérie, byl téměř vylidněn. Tataři dostali nejen půdu, ale i povolení postavit v katolické zemi mešity. Nejstarší písemný zdroj o mešitě v Kruszyniany je z roku 1829, ale mešita je určitě starší a pravděpodobně ji založila již rodina Krzeczkowského. Mešita je obklopena nízkou kamennou zídkou, je největší budovou vesnice a stojí ve stínu stromů na malém náměstíčku. Nečekejte ale žádný vznešený architektonický skvost podobný mešitám v Istanbulu. Ta zdejší je dřevěná a postavená místní komunitou bez jakékoli cizí finanční pomoci. Příchozí uvidí starou dřevěnou budovu, a pokud neví, kam přichází, napadne ho – nějaký starý kostelík. Teprve pak se podívá nahoru a uvidí půlměsíc. Když jsem se chtěl podívat do mešity a sháněl majitele klíčů od zavřených dveří, uslyšel jsem několik výmluv, které byly ale spíše zástěrkou neochoty. Měl jsem jednoduše smůlu. A tak jsem zamířil do lesa za mešitu na muslimský hřbitov, jehož nejstarší náhrobek je prý z roku 1744.

V Polsku a Litvě bylo vystavěno více jednoduchých dřevěných mešit, které se zdánlivě nelišily od kostelíků. Většina z nich ale byla zničena během mnoha válečných střetů, které devastovaly tento kraj. Mešita v Kruszynianách a další v blízké vesničce Bohoniki (první zmínka o ní je z roku 1717) jsou poslední dvě, které přežily do dnešních dnů. Jsou obvykle otevřené jen při zvláštních svátcích, např. o svatém měsíci Ramadánu, kdy se sem sjíždějí krajané a příbuzní z celého Polska. Tataři jsou nejpočetnější muslimskou komunitou v Polsku, žijí i v hlavním městě Varšavě. Jsou ale Poláky celá staletí a nejednou chránili Polsko před vpádem zvenčí. Už dávno je zapomenuta doba, kdy Mongolové a mezi nimi i tatarský kmen zdevastovali velkou část jižního Polska.