„Burckhardt praví, že Toskána vytvořila ranou renesanci. Já však myslím, že raná renesance vytvořila Toskánu: vzadu modré a zlaté hory, před nimi kopce dělané jen proto, aby na každém byl hrad, zámek či tvrzička, svahy posázené cypřišemi, hájky piniové, hájky dubové, hájky akátové, girlandy révy, šťavnaté a modravé pletence z dílny Robbiů, modré a zelené říčky divé a lahodné: zrovna tak to maloval Fra Angelico, Fra Lippi, Ghirlandajo a Botticelli a Piero di Vosino a ti všichni ostatní, a věřte mi, že oni dali té zemi tuto lahodnou plnost něžnou a malebnou a učinili z ní obrázkovou knihu.“ Tak popisoval Toskánsko před více než osmdesáti lety Karel Čapek. A těžko najít vhodnější popis San Gimignana a jeho okolí. Jenže San Gimignano má i odvrácenou tvář – rozbroje, nenávist souseda k sousedovi a války. Proto ty věže.

Původně zde na kopci stávala etruská osada. O tisíc let později se občané, vyděšení řáděním Attilových band, obrátili v modlitbách ke sv. Geminiánovi (zemřel na konci 4. století) – hustá mlha tehdy zalila okolí a zachránila vesnici před barbary. Budoucí městečko mělo o jméno postaráno. San Gimignano vzkvétalo dávno před nástupem renesance, neboť tudy vedla jedna z tras poutní cesty Via Francigena, po které poutníci mířili z Canterbury v jižní Anglii až do Říma. A dokonce se v San Gimignanu pěstoval šafrán a vyvážel se nejen do dalších evropských měst a zemí, ale i na východ do Egypta. Jenže pak se do sebe pustili guelfové a ghibellini a dva nejbohatší místní klany, na straně jedné Ardinghelliové a proti nim Salvucciové. Bohatství města neničily jen dlouhotrvající nekonečné boje. V polovině 12. století se otevřela další trasa Via Francigena, která nevedla přes San Gimignano. A nejděsivější katastrofa přišla v roce 1348 – epidemie moru zabila většinu populace, poutníci se San Gimignanu vyhýbali a přeživší požádali o pomoc a ochranu mocnou Florencii. A jak to již bývá, ten kdo pomáhal, již neodešel. Florentští zde vystavěli pevnost Rocca di Montestaffoli, mocné hradby a život v San Gimignanu nadále utichal.


San Gimignano kreslil Filip Trnka

Do San Gimignana vstupujeme branou S. Giovanni. Stinnou uličkou mezi kamennými domy kráčíme po Via S. Giovanni do centra na Piazza Cisterna a Piazza Duomo. Nad námi se tyčí starobylé rodové věže staré sedm či osm století. Sedm věží stojí v blízkosti obou náměstí. Nejvyšší Torre Grossa měří 54 metrů a pochází z konce 13. století, jen o čtyři metry nižší je Torre della Rognosa. Katedrála neboli Collegiata di Santa Maria Assunta (posvěcena v roce 1148) si dodnes udržela románský vzhled. Na bohaté vnitřní výzdobě se podíleli významní toskánští umělci. Kapli sv. Finy vymaloval Ghirlandajo – Fina se svatozáří kolem hlavy umírá na lůžku, vedle klečící chůva ji drží za ruku, vzadu pod modrým nebem se tyčí věže San Gimignana. Fina se narodila v roce 1238 a v deseti letech ochrnula (pravděpodobně paraplegie). Než se Bůh se smiloval, pět let umírala ochrnutá na polovinu těla. Když ji ale povolal k sobě, zvony se náhle rozezněly a mnoha věřícím se zjevili andělé. Nechybí zde ani poslední soud od Taddea di Bartola a hříšníci opravdu v pekle dostávají, co zaslouží. Škodolibí ďáblové drží ty, kteří se v pozemském životě oddávali obžerství, před prostřenými stoly a nedovolí jim se lahůdek dotknout. Po nenažrancích (v italštině goloso, což znamená nenasytný) lezou hadi, některým dokonce rohatci kálí bobky rovnou do úst. Za pozornost stojí i fresky z historie Nového zákona, které v katedrále malovali slavní sienští malíři Lippo Memmi a jeho otec Memmo di Filippuccio.


San Gimignano

V uličkách San Gimignana nemůžete minout nabídku nejslavnějšího toskánského bílého vína. Jmenuje se Vernaccia a v Toskánsku mu konkuruje jen Bianco di Pitigliano (článek Pitigliano – Malý Jeruzalém znovu ožívá). Láhev chutného vína, které se pyšní označením DOCG, koupíte již od čtyř eur. Zkratkou DOCG (Denominazione di Origine Controllata e Garantita ) se dnes v Itálii honosí více než dvacítka vín – samozřejmě především toskánských – a lze ji jednoduše přeložit jako záruku původu a druhu s určitým spolehnutím se na kvalitu. Nejstarší zmínka o vínu Vernaccia v archívech San Gimignana je z roku 1276 a víno zmiňuje i Dante ve své Božské komedii, Očistec, zpěv XXIV (mimochodem, na radnici je Dantův sál, Dante zde totiž působil v roli vyslance guelfského svazu):
„Ten tam“ a prstem ukázal, „je z Lukky, je Buonagiunta z Lukky; ten tam v stínu, nad jiné sklíčen trestem z Boží ruky, držíval svatou Církev na svém klínu. On z Toursu byl, a újma je teď cena, již splácí úhořům bolsenským a Vernaccie.“ V českém překladu obvykle narazíte na slova „rybám bolsenským a vínu“. Verše patří papeži Martinovi IV., který byl proslulý nezřízenou vášní k bolsenským úhořům utopeným ve Vernaccie. Je pravda, že ryby se k tomuto suchému vínu hodí báječně, jen je v San Gimignanu docela draho a tak je možná lepší udělat si piknik v rozpadlé pevnosti Rocca s mimořádným výhledem na střechy města, ochutnat zdejší sýry, olivy, víno. Dále, na opačném konci městečka od brány S. Giovanni, na náměstí Piazza Agostino stojí kostel sv. Augustina se 17 proslulými freskami vyprávějícími o životě světce od Gozzoliho (kostel je z konce 13. století). U další brány S. Jacopo stojí Chiesa di S. Iacopo (kostel sv. Jakuba), který postavili templáři. Chcete-li věnovat San Gimignanu celodenní výlet, zaparkujte před hradbami u brány S. Giovanni a kupte si kombinovaný lístek na všechny místní památky včetně Torre Grossa, archeologického muzea, kaple sv. Finy atd.

„Florencie je úžasně zamořena cizinci. Domácí lid pak hlavně jezdí na velocipédech, a méně než jinde čmárá na zdech Viva il Fascio. Co se fascistů týče, tedy jejich křik je ejaejaeja a jejich pozdrav takové seknutí rukou do vzduchu“ píše Karel Čapek, a co se onoho úžasného zamoření týká, San Gimignano trpí stejně jako Florencie – přijeďte sem na jaře nebo na podzim, kdy středověkou atmosféru narušuje méně turistů. Žádní fašisté dnes San Gimignanem nepochodují, ale výzev k akcím komunistického mládí zde bylo až dost.

Zajímavé adresy:
www.cavalieridisantafina.it
www.sangimignano.com
www.sangimignano.net

Další články z Toskánska:
Sorano – etruskou stezkou Toskánskem
Vino Nobile di Montepulciano – toskánský nápoj papežů
Pitigliano – Malý Jeruzalém znovu ožívá