Jihofrancouzské městečko je nerozlučně spojeno s dílem van Gogha, který se sem odstěhoval v roce 1888 a pronajal si pokoje v tzv. Žlutém domě. Místa v Arles a okolí, která zvěčnil na svých plátnech, mají často zajímavou historii, včetně Žlutého domu, mostu Langlois a kavárny na place du Forum. Žlutý dům na place Lamartine již neexistuje, byl poškozen během spojeneckého bombardování v červnu 1944 (stál nedaleko kolejí a vlakového nádraží). Most Langlois se již nejmenuje Langlois, ale nese mistrovo jméno. Původní padací most, který van Gogh maloval, byl již v roce 1930 nahrazen betonovým, ale na konci 2. světové války ho ustupující Němci vyhodili do vzduchu podobně jako téměř všechny další mosty v okolí. Nacistické řádění přežil jediný most u Fos-sur-Mer, ten byl zrekonstruován a postaven – na jiném místě než původní Langlois, kde je dnes jako most van Gogha obdivován turisty. Jméno van Gogha nese i jedna z nejslavnějších kaváren světa, kterou malíř namaloval na obraze známém jako Terasa kavárny v noci nebo Terasa kavárny na place du Forum. Protože cestovní ruch je cestovní ruch, nechali fasádu kavárny na začátku devadesátých let vymalovat žlutě. Když ji ale van Gogh maloval, kavárna žlutá nebyla, pouze ji v noční tmě zalévalo žluté světlo lamp. Ani jedno z děl, která v Arles van Gogh vytvořil, ve městě nenajdete – za různými verzemi ložnice ze Žlutého domu musíte do Musée d'Orsay v Paříži nebo do Art Institute v dalekém Chicagu, za kavárnou do muzea Kröller-Müller v nizozemském Otterlo atd. V roce 1984 byla ve starém domě z 18. století Palais de Luppé, hned vedle římské arény, založena Fondation Vincent van Gogh. Ani zde nejsou obrazy van Gogha, ale díla namalovaná více či méně známými malíři na jeho počest. Jakoby se naplnil van Goghův sen, vždyť nedostižný malíř si přál založit v Arles uměleckou skupinu. Na podzim 2010 se nadace přestěhovala a dočasně sídlí na Rue de Suisses.


„Van Goghova“ kavárna


Ve Fondation Vincent van Gogh

Arles je staré nejméně dvě a půl tisíciletí. V oblasti obchodovali Féničané, Řekové, Ligurové i Keltové, kteří své oppidum stojící na vyvýšenině obklopené bažinami nazvali Arelate, což znamenalo „místo vedle étangu“. A pak podlehlo Arelate římské moci. Gaius Marius dokonce rozkázal vybudovat kanál přes planinu Crau až k moři, aby usnadnil zásobování své armády. Před třemi lety vylovili potápěči z Rhôny římskou mramorovou bustu v životní velikosti. Archeologové dospěli k názoru, že se jedná o nejstarší známou sochu G. J. Caesara (pravděpodobně 46. př. n. l.), který založil Colonia Julia Paterna Arelate Sextanorum. Usadili se zde veteráni jeho VI. legie, která mu věrně sloužila na všech taženích a byla pravděpodobně rozpuštěna poté, co utrpěla těžké ztráty v bojích v Egyptě. Arles se rozrostlo v městečko s 5000 obyvateli, mělo 1640 metrů dlouhé hradby, dlážděné ulice i chodníky, divadlo, vítězný oblouk, veřejné lázně, kanalizaci. Za Konstantina Velikého se v Arles šířilo křesťanství, město přijalo znak s Kristovým monogramem XP a lvem jako symbolem sv. Marka, prý se tehdy Arles říkávalo „Řím Galie“. Po pádu Říma sídlil v Arles i vizigótský král Eurich (Evaric). Jako centrum křesťanství bylo Arles od 4. do 18. století sídlem arcibiskupství. Nejkrásnější křesťanskou památkou je románsko-gotický klášter, pojmenovaný po sv. Trofimovi, který byl prvním místním biskupem. Klášter býval ve středověku katedrálou, v níž bylo korunováno několik arelatských králů včetně Karla IV. v roce 1365.

Památky na římské panování:

  • nepřehlédnutelný amfiteátr v centru města, který míval kapacitu až dvacet tisíc diváků. Konávaly se zde gladiátorské hry, vozatajské závody, na křesťany a otroky pouštěli pro zábavu římských občanů dravé šelmy. Za arabské invaze byla aréna přeměněna na pevnost a byly vybudovány čtyři obranné věže
  • divadlo z doby císaře Augusta, v současnosti hostí divadelní, hudební i taneční festivaly, mnoho se z něj nedochovalo, protože sloužilo ve středověku jako vítaný zdroj stavebního materiálu
  • zbytky Konstantinových lázní ze 4. století blízko nábřeží, bývaly to nejrozsáhlejší římské lázně v Provence
  • podzemní římské skladiště kryptoportikus.


Římská aréna v centru Arles


Římské divadlo


Románsko-gotický klášter sv. Trofima


Románsko-gotický klášter sv. Trofima

Musée de l'Arles Antique má mj. druhý největší soubor starokřesťanských sarkofágů po Vatikánských muzeích. Za návštěvu stojí též Alyscamps, původně římská nekropole, kde odpočívá řada významných postav francouzské historie včetně svatého Genesia, který byl popraven, neboť se jako římský úředník odmítl podílet na pronásledování křesťanů (jeho svátek se slaví 25. srpna). Význam nekropole dokumentuje i zmínka v Dantově Pekle. Podle Turpinovy kroniky jsou zde pochováni někteří z hrdinů bitvy v průsmyku Roncevaux, kde padl i Roland, nejproslulejší z rytířů krále Karla Velikého. Na planině u hřbitova vybojovaly křesťanské armády dvě legendární bitvy se Saracény, vypráví se o nich v hrdinském eposu Aliscans. I zde padlo, podobně jako v Roncevaux, mnoho předních francouzských rytířů. Značně zabarvené legendy vyprávějí o nejstatečnějších, kteří na planině zbarvené krví podlehli obrovské přesile. Ve druhé bitvě o nějaký ten rok později byli saracénští dobyvatelé zahnáni do moře.

K Arles měl blízký vztah Pablo Picasso, který daroval dva roky před svou smrtí muzeu Réattu 57 kreseb (muzeum vystavuje také dva obrazy P. Picassa). Frédéric Mistral, básník a zakladatel hnutí za obrození okcitánštiny, který obdržel v roce 1904 Nobelovu cenu za literaturu, financoval otevření etnografického muzea  – Museon Arlaten. Arles je také proslulé festivalem fotografie, který založil fotograf a místní rodák Lucien Clergue, dlouholetý Picassův přítel. Letos se na festivalu vystavovaly mj. fotografie ze španělské občanské války z první poloviny minulého století (např. válečného fotografa Roberta Capy), které byly náhodně nalezeny před čtyřmi lety v Mexiko City.


Fontána na Place de la République

Nejen lev, i býk je symbolem města – v Camargue uvidíte divoké pasoucí se býky, v římské aréně se od Velikonoc do září konají býčí zápasy, během nichž býci nejsou zabíjeni jako ve Španělsku. První korida se prý ve Francii konala v roce 1853.

Adresy, které se mohou hodit:
www.arenes-arles.com
www.arles-guide.com
www.arles-antique.cg13.fr
www.tourisme.ville-arles.fr
www.fondationvangogh-arles.org
www.france.com