Na ostrovy je možné vyrazit jen s místními agenturami (tedy organizovaně) a přezdívka vychází z cenového rozdílu – zatímco na Galapágy se člověk nedostane za cenu nižší než tisíc dolarů, výlet člunem z vesnice Paracas na Islas Ballestas vyjde na 40 solů (asi 250 Kč) za dvouhodinovou plavbu. Rozhodně nedoporučuji vydat se do rukou předražené organizované výpravy hned v Limě. Loďky vyjíždí brzy ráno, první kolem osmé hodiny (to znamená, že vás vyzvednou v hotelu třeba kolem sedmé ranní) a i poslední výletníci stíhají oběd na pevnině. Rozhodně se vyplatí zjistit si na místě dopředu několik důležitých podrobností, např. počet lidí v lodi (tendence řady organizátorů je brutálně nacpat do lodi co nejvíce lidí). A neměly byste vyplout bez záchranných vest, moře, zvláště u skal, bývá nevyzpytatelné, občas více fouká a vlny se zvedají. Ideální je vyrazit v nějakém levném klobouku, hodí se nejen proti slunečním paprskům, ale vzhledem k tomu, že se vám nad hlavou proletí možná stovky racků či ještě větších ptáků…

Ostrůvky Ballestas jsou vlastně jen skály tyčící se z moře. Domov zde má více než 150 druhů mořských ptáků v množství těžko spočitatelném a také kolonie lvounů či lachtanů (pro amatéra na dálku těžko rozeznat rozdíly). Přepestrý je život na těchto skalách, předvádějí se zde tučňáci, kormoráni, pelikáni, terejové, rackové, rybáci. Na ostrůvky se nesmí vystoupit a průvodci dokonce nesmějí s lodí zajíždět těsně ke břehům, aby zvířata nerušili. Stěží jsem se zbavoval pocitu, že ta zvířátka plavající kolem lodě či líně se protahující na skalách nečekají na pohlazení. V zoo vypadají lvouni či lachtani hravě a mírumilovně, ale v přírodě se z nich stávají nemilosrdní lovci a bojovníci. Zvláště, jde-li o samici a kořist. Statní jedinci mívají až 3 metry a umí být nebezpeční. Četl jsem i o útocích na člověka, pravděpodobně považovaného za rybu. Na lodi žádné nebezpečí nehrozilo, skupinky zvědavých lvounů sem tam proplavaly kolem, nechaly se vyfotit a zase zmizely někde na skalách ozářených sluncem.

Přestože se na ostrovech nesmí vystoupit, blízkého kontaktu se zvířaty jsme si užili již v přístavu před vyplutím. Místní pelikáni jsou rozmazlení a na turisty natolik navyklí, že se nechají krmit. Samozřejmě si nějakou tu rybku pro pelikána musíte koupit u místních rybářů, žádná zábava není zadarmo. Pelikáni musí být tak zlenivělí, že si ani neumím představit, že loví sami. Nejen díky pelikáním hodům byl přístav rušný hned od brzkých ranních hodin, však tak to bývá v přístavech obvyklé a rybářské úlovky byly rozváženy do okolních továren. Foukal překvapivě silný vítr, nad přístavem padala mlha. Tak to vypadá tam, kde vládne studený Humboldtův proud (říká se mu i Peruánský). Humboldtův proud teče z jihu a zasahuje až do hloubek kolem 80 metrů. Pobřežní vody jsou díky němu chladné a právě tento proud je původcem ranních mlh. Člověk je překvapen, jak sychravo může být na peruánském pobřeží nepříliš vzdáleném rovníku. Humboldtův proud ale bohatý na plankton a proto je v těchto vodách spousta ryb a pro rybařící ptáky je to rajský domov.

Ostrovy mají ještě jednu přezdívku – Guano Islands. Díky tisícům a tisícům mořských ptáků jsou skály pokryty trusem neboli guanem. V minulých staletích bývalo guáno, bohaté na fosfor, dokonce vyváženo. I dnes je guano jako přírodní a tedy ekologicky nezávadné hnojivo cenné. Na ostrovech s velkou ptačí populací se za roky nahromadí do neuvěřitelných výšek. Čím větší pták, tím více ryb a trusu, takový kormorán, zkuste si představit, kolik guana je po jediném takovém obyvateli těchto skalisek za rok. A Islas Ballestas mají, co se týká vstupu do rezervace, jednu výjimku. Vždy po sedmi letech připlují sběrači a nahromaděné guáno je průmyslově využito. Nezbývá, než dodat, že cestou ke skaliskům zastavují čluny u obrazce jakéhosi trojzubce vyrytého ve skalách. Je vysoký 128 metrů a o jeho původu existuje více teorií, mj. že jej nechal vyrýt osvoboditel Jose de San Martin v 19. století. Pravděpodobnější je ale verze, že se jedná o památku na místní kulturu Paracas z předinckých časů, mohl by tedy být až 2500 let starý. Říká se mu Candelabro (svícen) a připomíná obrazce z Nascy.