Turisté nemají v Kuvajtu na růžích ustláno, vždyť současná kuvajtská vízová politika je mimořádně striktní. Úřady nevydávají turistická víza a snaží se eliminovat západní vliv ve své zemi. Památek na minulá staletí v Kuvajtu mnoho není. Mešity, které jsme fotily, snad zůstaly stát (nejstarší z nich Al-Khalifa je z roku 1714), kolem nich ale vyrostly moderní mrakodrapy a nákupní centra. Hradby Kuvajt City byly strženy už v roce 1957, jako památku na opevnění ale zůstalo zachováno několik bran. V přístavu se v 60. letech stále vyráběly tradičním způsobem arabské plachetnice dhau, které v minulých staletích zajišťovaly dopravu podél pobřeží Arabského poloostrova. Dnes se vyrábějí spíše miniatury jako suvenýry na ztracené časy, ale staré dhau v přístavištích ještě uvidíte. Jeden ze symbolů Kuvajtu – Kuwait towers – ze kterých je z výšký 123 metrů nádherný výhled na město, ještě nestály, neexistovaly ani moderní aquaparky, zelení zářící parky a futuristicky vyhlížející mešity.

Kuvajt za 50 let existence neuvěřitelně zbohatl díky ropě, kterou zde Britové objevili ve 30. letech. Historie současných vládců Kuvajtu se začala psát počátkem 18. století, kdy oblast osídlily migrující arabské kmeny z dnešní Saúdské Arábie. V roce 1756 byl zvolen emírem Sabáh I. bin Džábir a jeho potomci vládnou zemi bez přerušení dodnes. Sabáhové byli od začátku nejen úspěšní obchodníci, využívající vod Perského zálivu, ale také politici. V nejistých dobách, kdy celému regionu vládla po staletí Osmanská říše, si malý emirát dokázal udržet nezávislost až do roku 1871, kdy byl jako samostatný sandžak začleněn do Osmanské říše, později se stal součástí osmanské provincie Basra. Sabahové navázali úzké vztahy s Velkou Británií, s níž také na konci 19. století podepsali smlouvu, která zaručovala malému emirátu ochranu a zároveň potvrzovala nevměšování Britů do jeho vnitřních záležitostí. Další smlouva z roku 1913 mezi Vysokou Portou a britskou vládou zaručovala dnešnímu Kuvajtu autonomní postavení v Osmanské říši a Sabáhům právo mu vládnout. Všechny smlouvy však šly stranou poté, co byla v roce 1938 v Kuvajtu objevena ropa a oblastí se krátce na to přehnala 2. světová válka. Po vyhlášení nezávislosti v roce 1961 vyrukovali iráčtí představitelé s nárokem na kuvajtské území a jen pod mezinárodním tlakem (včetně arabských zemí) stát Kuvajt uznali. Kuvajťané dnes představují ve své zemi menšinu, velké skupiny přistěhovalců (kteří ovšem nemají kuvajtské občanství) tvoří téměř 60 procent populace. Gastarbeitři přicházejí především z Pákistánu, Indie, Filipín či Bangladéše.


Na slavnosti v poušti v Al-Arfat, dnes je v této oblasti vojenská letecká základna


Zvědavost byla na obou stranách


Zvědavost byla na obou stranách


Kuvajtská rodina


Sokolnictví se v mnoha arabských zemích zachovalo dodnes


Odpočinek a popovídání


Mešita Al-Hadad


Mešita Al-Jesar


Mešita Al-Sarhan


Qibla – mešita Al-Saeed


Qibla – mešita Marzuk Al-Badr

Blízký východ před 45 lety:
1. díl – Írán
2. díl – Sýrie
3. díl – Libanon
4. díl – Jordánsko
5. díl – Libye
6. díl – Turecko
7. díl – Maroko
8. díl – Irák
9. díl – Kurdistán