Bez taxikáře je to ale večer do centra města komplikované, a tak jsme jednomu poručili do hotelu Cemara, uhádali několik desítek tisíc rupií a vřítili se do jakartské zácpy. A ty vždy stojí za to. I tentokráte těch 35 kilometrů z letiště trvalo více než hodinu. V hotelu nás uvítali welcome drinkem a pak nás za osm stovek českých zavedli do pokoje v přízemí s okny do uzounké tmavé uličky, tedy vlastně do zdi vedlejšího domu. Pár protestů v recepci, žádost o vrácení peněz a za nezměněnou cenu jsme dostali pokoj nahoře s výhledem na mrakodrapy Jakarty.
Nechcete-li platit za taxi, nejrychlejší hromadnou dopravou v často zoufale zacpaných jakartských ulicích jsou autobusy TransJakarta, které využívají vyhrazené jízdní pruhy. Loni poprvé vyrazily do ulic indonéské metropole s oddělenými prostory pro muže a ženy. Důvodem separace pohlaví je podle úřadů zvýšený počet obtěžování žen v přecpaných autobusech. Separace je zatím zkoušena na trase 6 a podle ohlasů a spokojenosti zákazníků bude případně rozšířena na všechny trasy. Nuže, pozor, kam budete nastupovat.


Park v centru Jakarty a Monas (Monumen nasional)


Špička pomníku nezávislosti

Jalan Jaksa už svou pověst ráje baťůžkářů pomalu ztrácí (nebo ztratila). Spíše je to špinavá ulice se žebrajícími dětmi, vytékající špinavou vodou kdo ví odkud, po setmění raději nevycházet. Je zde několik levných barů a obchůdků nevalné úrovně, prošli jsme kolem a nenapadl nás jediný důvod, proč se do Jalan Jaksa někdy vracet, proč v ní utrácet peníze. Stěží bychom také hledali, co má vlastně toto nevábné místo společného s indonéskou kulturou.
Asi kilometr od Jalan Jaksa je centrální náměstí Merdeka se 132 metrů vysokým památníkem na získání nezávislosti (Monumen Nasional). Z vyhlídkové terasy ve výšce 115 metrů je hezký výhled na mrakodrapy Jakarty, pokud je ovšem nehalí smog. Uvnitř památníku je muzeum připomínající řadu povstání proti kolonizátorům a získání nezávislosti. V rozlehlém centrálním parku tráví volný čas rodiny i mládež, všichni posedávají ve stínu stromů a piknikují. Když se člověku podaří překonat ulici Merdeka Barat a proudy řítících se aut a motorek, vstoupí do nepochybně nejzajímavější budovy indonéské metropole – Národního muzea. Hned za vchodem vítá návštěvníky trošku brutální gigantická socha představující Bhairavu na podstavci z lidských lebek a šlapajícího po lidském těle. V muzeu jsou rozsáhlé sbírky představující mj. nádherné domy domorodých vesnic i každodenní život jejich obyvatel, nálezy člověka floreského (Homo floresiensis) i nápisy písmu Yupa z Kalimantanu vyryté na kamenech.


Národní muzeum

Nedaleko centrálního náměstí je i mešita Istiqlal (v překladu Mešita nezávislosti), prý největší mešita v jihovýchodní Asii. A také nepochybně jedna z mála v Indonésii, která je přístupná nevěřícím. Procestoval jsem nejeden indonéský ostrov, nejednu vesnici a nejedno město, ale všude mě hnali, dal-li jsem najevo, že bych vkročil do posvátného stánku. Istiqlal stavěli 17 let (1961–1978) podle návrhu katolického architekta a… je to jen masa betonu, která nemá nic společného s elegantní východní architekturou, jako by ji stavěli sovětští inženýři. Mešita má jediný minaret, který má symbolizovat jedinečnost Boha a je vysoký 66,66 metrů, podle 6666 veršů koránu. Do Istiqlal nevěřící smějí, ale jen tak se tam procházet a okukovat vás nenechají. Brzy za vchodem se nás zmocnil jeden z určených průvodců, vše vysvětlil, dovolil udělat několik fotografií a zase vyprovodil ven. Mešitu údajně navštívili již dva američtí prezidenti – před B. Obamou to byl B. Clinton.


V mešitě Istiqlal

V Jakartě není důvod zůstávat déle než den. Chaotický provoz na přecpaných silnicích, smog, hluk, betonová džungle, špína. Hezký je jen výhled na mrakodrapy, pokud ovšem člověk nevidí kilometry slumů za nimi, kde se tísní statisíce a statisíce nejchudších obyvatel metropole. Chcete-li vidět, jak dnes vypadá Batavia, kdysi proslulý přístav a centrum bývalé nizozemské kolonie, musíte z centra Jakarty asi pět kilometrů na sever k moři. Z 59 historických budov, připomínajících nizozemskou minulost, jich je téměř polovina opuštěná a pomalu chátrají.

www.museumnasional.or.id
http://jakarta-tourism.go.id
www.thejakartapost.com
www.indonesia-travel-guide.com