Dnes „víme“, že staré mayské město, které dostalo jméno Palenque (což ve španělštině znamená „palisáda“), se jmenovalo Lakamha (Velká voda). Jméno má původ v desítkách vydatných pramenů v okolí, které zásobovaly město vodou a obyvatelé Palenque byli díky nim dostatečně zásobeni i během krátkých suchých období, což vysvětluje, že se během vykopávek a průzkumných prací nenašly žádné vodní reservoáry. Přesto jednou své město opustili. Nezodpovězenou otázkou zůstává i ve 21. století, proč.


Chrám nápisů, nejvyšší pyramida v Palenque

Krátce po vstupu do archeologického areálu přicházím ke Chrámu nápisů (Templo de las Inscripciones), nejvyšší a nejkrásnější pyramidě v Palenque. Samotný chrám je postaven na devíti stupních a tyčí se do výšky 36 metrů. Na zadní stěně chrámu jsou panely s mayskými hieroglyfy. Z nápisu je patrné, že Palenque, které bylo poprvé osídleno již v předklasickém období kolem roku 200 př. n. l., dosáhlo největšího rozkvětu a moci v 7. století za panování krále, kterému se říkávalo Sluneční štít, podle hieroglyfů, které ho znázorňovaly a měly podobu štítu. V roce 1949 přesvědčil mexický archeolog francouzského původu a šéf archeologického týmu pracujícího v Palenque – Alberto Ruiz Lhuillier, své kolegy, že pod kamennými bloky tvořícími podlahu nejvyššího chrámového stupně „něco“ bude. Až do roku 1952 pracovali pod jeho vedením na odkrývání schodů vedoucích strmě dolů do pohřební komory. V ní, jen dva metry nad základnou pyramidy, nalezli reliéfy zdobený sarkofág a v něm ostatky mocného mayského panovníka s nádhernou maskou zakrývající obličej – maska je z jadeitu, její oči z obsidiánu a perleti. Objev dokázal, že pyramidy nebyly jen observatoře a náboženské svatyně sloužící k obětem, ale také hrobky. V komoře byl pohřben Sluneční štít, o jehož vládě vyprávějí hieroglyfy v chrámu. V době objevu pohřební komory ale neuměl mayské hieroglyfy nikdo přečíst. Teprve v posledních desetiletích udělali vědci poslední krůčky k rozluštění záhadného písma a reliéfy v chrámu konečně odkryly tajemství o životě krále i o jeho předcích. Najednou v nich bylo možné číst příběhy o panovníkovi jménem K´inich Janaab Pakal, který vládl od roku 615 (bylo mu pouhých 12 let) do roku 683. Do hrobky dnes ale vstup není povolen a masku z jadeitu uvidíte v hlavním městě v antropologickém muzeu. Nebylo nám dovoleno ani vystoupat na Templo de las Inscripciones, před nímž je hrob Pakalova objevitele Alberta Ruize Lhuilliera, který zemřel v roce 1979.


Jedna z menších pyramid v Palenque

Za vlády Pakala, kterému se začalo říkat „Veliký“, bylo Palenque jedním velkým staveništěm. Domorodci bez použití nástrojů a kol vztyčovaly pyramidu za pyramidou. Pakal vytvořil z Palenque nádherné náboženské a kulturní centrum. V pozdějších staletích začali bílí kolonizátoři a otrokáři přivážet na práce do Nového světa odolné otroky z Afriky, neboť Indiáni hůře snášeli těžké pracovní podmínky a umírali. Titíž Indiáni ale o celá staletí dříve postavili v jistě neméně náročných podmínkách desítky mohutných kamenných pyramid po celém Yucatánu. A ta v Palenque rozhodně není nejvyšší.

Nejrozlehlejším komplexem v Palenque je budova nazývaná jednoduše „Palác“, ačkoli není dokázáno, že sloužila skutečně jako sídlo vládnoucí elity, či rodiny. Jeho rozměry jsou 97×73 metrů a nápadná je vysoká čtverhranná věž, která byla zřejmě dostavěna nedlouho před koncem 8. století a dnes převládá názor, že sloužila jako observatoř.

Mayská civilizace dostala v minulých staletích přízviska tajemná či ztracená. Za nevysvětlitelný byl především považován její náhlý konec, města byla opuštěna a civilizace, která vytvořila jediné písmo v Mezoamerice i přesný kalendář, zmizela. Zánik se vlastně konal dvakrát, nejprve v jižní části Yucatánského poloostrova, kde kolem roku 800 najednou ustal život v centrech jako Palenque, a podruhé v severní části, kde města poklasického období byla opuštěna kolem roku 1200 (např. Chichén Itzá). Co způsobilo náhlý zánik? Spekulacemi se nikdy nešetřilo, záhadný rychlý skon zaměstnával nejen odborníky, ale i záhadology a milovníky mimozemských civilizací.


Reliéf na chrámu v Palenque

Dnes snad můžeme tvrdit, že zánik mayské civilizace je souhrnem několika faktorů, které devastovaly společnost. Jedním je vyčerpání půdy a z něho plynoucí nedostatek a nedostupnost potravin, dalším války, extrémní společenské rozdíly a zřejmě i rostoucí náboženská posedlost požadující stále větší množství lidských obětí. Hlavní plodinou mayského zemědělství byla kukuřice, jejíž pěstování značně vyčerpává půdu a výnosy v následujících letech se prudce snižují. Mayům nezbývalo než hledat novou a novou půdu, vypalovat další úseky pralesa ve zvyšující se vzdálenosti od měst a s rostoucím počtem obyvatel pravděpodobně docházelo k hladomorům. Bylo ale prokázáno, že když se k pěstování kukuřice přistupuje šetrněji (především jsou políčka odplevelována nikoli mačetami jako dnes, ale ručním vytrháváním býlí i s kořeny), vydrží půda mnohem déle. Při dnešním způsobu pěstování se téměř nabízí otázka, proč Mayové pěstují kukuřici dvakrát po sobě na stejném poli, protože vykácení a vypálení nového zabere méně času a práce, než odplevelování pole rok starého, které navíc dává výrazně nižší úrodu. Každopádně dle mnohých odborníků nebyl nedostatek kukuřice u starých Mayů problémem, vždyť při skromných potřebách si zemědělci dokázali zajistit vlastní roční spotřebu maximálně za 2 měsíce. A zbylé měsíce? Ty tvrdě dřeli na stavbách chrámů a paláců pro elity národa čítající možná jen několik rodin. Společenské rozdíly v mayské společnosti byly jistě mnohem hlubší, než v dnešní době, tehdy neexistovala žádná střední třída, ale jen úzká elita panovníků a kněží ovládajících tisícihlavé zubožené masy bez oddechu pracující pro své vládce. A válčící. Neboť Mayové nebyli pacifistickou civilizací, ale jejich jednotlivé městské státy válčily mezi sebou, snad by se dalo říci systémem každý s každým. Elity pro sebe držely nejen všechno bohatství, ale i znalosti. Jejich pádem skončila i mayská vzdělanost. Jednou se mayská společnost vzkřísila a vytvořila poklasickou dobu, podruhé jí Španělé a džungle, která pronikla jejich městy, nedali šanci.

Areál v Palenque se stále rozrůstá, archeologické práce pokračují a dnes je toho k vidění mnohem více než před dvaceti lety. Bohužel naopak přibylo omezení, např. k výstupům na pyramidy. Areál je otevřen každý den od 8 ráno do 17 hodin. Jedno varování – nevydávejte se sem v neděli, Mexičané mají vstup zdarma a je přeplněno.