Že se zachovalo jádro starého města v Gjirokastře dále na albánském jihu, není divu, tam se narodil a vyrůstal diktátor Hodža. Berat ale podobnou protekci neměl, jen krása jeho tisíce oken možná zastavila komunistické budování. Však se Beratu přezdívá „město tisíce oken“. „Gjirokastër je patrně jediným městem na světě, kde když někdo zakopne, nespadne do příkopu, ale na střechu domu". Těmito – trošku přehnanými – slovy popsal Gjirokastru její další významný rodák, světoznámý spisovatel Ismail Kadaré. Dodal bych – Berat je na první pohled druhým takovým městem, když se díváte nahoru na prudký svah, na němž stojí jakoby přilepené bílé domky s charakteris­tickými velkými okny, máte přesně ten pocit, že v případě uklouznutí skončíte na střeše domu.

Mangalem byla tichá, žádné lidské hemžení. Mezi bíle natřenými kamennými domy jsme zahlédli babičku tahající košíky se dřevem, na dvorcích květináče, někde rostla vinná réva, na každém domě satelit. A zavřené těžké dřevěné dveře, jak to vypadá za nimi, v albánských domovech a rodinách, jsme nenahlédli.


Čtvrť Mangalem a malovaná mešita


Detail malované mešity


Nahoru do Mangalem

Berat býval městem mešit i kostelů. Od příchodu Turků v roce 1417 na albánském jihu postupně převládly mešity, vášeň pro víru ale ve 21. století není příliš silná, přestože např. saúdské „charitativní“ organizace investovaly do šíření salafíjské ideologie v Albánii obrovské finanční prostředky. Jak jinak si vysvětlit, že zde dokonce pomalovali mešitu a v jejím podloubí prodávají turistům suvenýry a ženám odvážně střižené šaty. Ta mešita nese jméno Xhamia a Beqarëve, což se překládá jako Mešita mládenců nebo Mešita bakalářů. Byla postavena v roce 1827 a její exteriér je zdoben neobvyklými nástěnnými malbami, samozřejmě bez lidských postav, jejichž malování islám zakazuje (v osmanské říši si ale s tímto zákazem často hlavu příliš nelámali). Pod střechou mešity s jedním minaretem najdete například zobrazené osmanské loďstvo. Nejstarší mešitou v Beratu je Královská mešita postavená již za vlády sultána Bajezída II., toho, který do osmanské říše pozval s otevřenou náručí Židy vyhnané z katolického Španělska.

Ve středověku se město jmenovalo Belgrad (nebo Beligrad), tedy Bílé město, údajně mu jméno dali bulharští dobyvatelé v dobách rozmachu bulharské říše. Nutno podotknout, že by se tak mohl Berat jmenovat i dnes. Jméno Berat ale pravděpodobně nesouvisí s výrazem Beligrad, ale s osmanským „berat“, což byl dokument, kterým sultán uděloval různá privilegia. Slovo berat má ale starší arabský původ, vyskytuje se i v Koránu mj. ve smyslu dokumentu, zajišťujícího záruky a ochranu. Za osmanské vlády byl Berat městem s asi 5000 obyvateli a centrem obchodu. Prý zde bylo 30 mešit a 5 karavanserajů. Muslimskou čtvrť Mangalem a křesťanskou Goricu oddělovala řeka Osum, přes níž byl vybudován most sloužící až do dnešních dnů. V křesťanské čtvrti najdete například bývalý klášter sv. Spyridona, jsou odtud hezké výhledy na Mangalem a citadelu nad městem.


.

.

Ve čtvrti Mangalem

Kopec, na němž se rozkládá Mangalem, byl osídlen již před čtyřmi tisíci lety. Městečko zde bývalo za makedonské vlády – jmenovalo se Antipatrea, podle místodržitele Alexandra Velikého v Makedonii. Později zde vládli Římané a Byzantská říše, dnešní Berat se tehdy jmenoval Pulcheriopolis po sestře císaře Theodosia II. a též byzantské císařovně. Antické památky se ale v Beratu nedochovaly, za těmi musíte na pobřeží do Butrintu a Apollonie. Vysoko nad městem stojí zbytky mohutné citadely, v níž jsou ruiny dvou mešit a sedmi kostelů. A též muzeum Onufriho, nejslavnějšího albánského malíře ikon 16. století. Mnohé malby vypadají dodnes velmi svěže, jen řada postav má vyškrabané oči, pozůstatek muslimské vlády a odporu k zobrazování lidských postav.

Silnice do Beratu se není třeba obávat (stav silnic je mnohem horší dále na jihovýchodě země), z Tirany nebo z pláží na pobřeží si lze udělat do Beratu i jednodenní výlet, cesta trvá přibližně tři hodiny.

Další články z Albánie:
Hornatá cesta do Gjirokastry
Pohádka o království mercedesů
Albánie aneb Má se jako prase v moři