Nebývá na Cestomile zvykem psát recenze cestovním kancelářím a agenturám, ale proč neudělat výjimku. A tak se Cestomila zúčastnila tzv. Pražského ornitologického safari. Lze říci, že agentura dodržuje vlastní vytyčené krédo: „Poznání je zábava“. A byla to docela zábava. Průvodce nás jen na úvod upozornil, že kdyby došlo ke kontaktu s agresivnějším jedincem zkoumaného druhu, abychom se vyhnuli očnímu kontaktu a odcouvali do autokaru. Od Fantovy kavárny na pražském Hlavním nádraží jsme vyjeli s mírným zpožděním, neboť dobře naladěný průvodce čekal na opozdilce. A první zastávka byla již po několika minutách na Žižkově u nenápadných panelových domů. A tady začal ornitologický výklad. Ano, ornitologický, neboť jsme vyrazili po stopách ptáka hrabivce, druhu v naší republice prý velmi hýčkaného. A právě v nenápadném rozpadajícím se panelovém prostředí bývalo údajně sekundární hnízdo ptáka I., který však primárně sídlí daleko na slunném jihu v oblasti Monte Carla. Průvodce též využil příležitosti, aby poděkoval pražskému dopravnímu podniku za to, že se stal patronem tohoto stěhovavého ptáka.


V nenápadném panelovém domě bylo roky ukryto sekundární a tajemné hnízdo ptáka hrabivce


Zcela nenápadný vršovický vchod skrývá pravý ornitologický po­klad


Starousedlíci jsou betonovými hnízdy před svými okny málokdy nadšeni


Závěrečná procházka za lesním překvapením

Dále se dozvídáme o specifických vzorcích chování tohoto druhu, míjíme tajemný dům číslo 37, v němž sídlí 550 firem, seznamujeme se s tzv. Houdiniho manévrem i s tvorbou leteckých formací. Z nenápadných žižkovských a vršovických ulic jsme poté zamířili již k sídlům honosnějším, v nichž sídlící ptáci jsou sice předcházejícím podobní velikostí teritoria, ovšem způsob jejich hnízdění je diametrálně odlišný. A dozvídáme se rozdíl mezi ptákem stěhovavým a přelétavým i to jak pracují naše úřady ochrany přírody. Pozorujeme tzv. Eiffelův efekt i způsob, jak se s ním vyrovnávají (nevyrovnávají) sousedé ptáků hrabivců, vyhlížející do betonové zdi. A dále do Chuchle, přímo do rozsáhlé ptačí kolonie (u nás stále ještě ne zcela obvyklé), jaká bývá ke spatření spíše v Kolumbii či Bolívii, jak prozradil odborně znalý průvodce.

A na závěr jsme si udělali krátkou procházku lesem. Co nás čekalo na jeho konci, neprozradím. Snad jen tolik, že dobře vystihujícím výrazem, kterým průvodce to, co nás čekalo, popisoval, bylo „pyramidální“. Na egyptské vzory opravdu nešlo nevzpomenout.