Z paláce Beiteddine, který je označován za libanonskou Alhambru, jedeme dále na východ do vesnice Barouk, nad níž se tyčí až do výšky 1943 metrů stejnojmenné pohoří Jabal el Barouk. Ozdobou regionu je největší přírodní rezervace Libanonu Al Shouf Cedar Nature Reserve, která pokrývá asi 5 % rozlohy Libanonu a v níž rostou až 2000 let staré libanonskými cedry.

Jsou zde tři nádherné cedrové lesy (Barouk, Maaser Al-Shouf a Ain Zhalta), které představují čtvrtinu zbývajícího cedrového lesa v Libanonu. Cestou ke vstupu do chráněného areálu rostou nově zasazené stromky se štítky, na nichž jsou údajně jména padlých libanonských vojáků. Podrobnosti neznáme, ale vzhledem k tragické nedávné historii země, by těch malých cedrů muselo být opravdu požehnaně. Al-Shouf Cedar byla vyhlášena biosférickou rezervací UNESCO v roce 2005 a je oblíbeným a snadno dostupným místem pro pěší turistiku i jízdu na horském kole. Z vrcholků některých hor je výhled až na Středozemní moře. Součástí regionu a rezervace je 24 vesnic. Nadmořská výška rezervace se pohybuje zhruba mezi 1000 až 2000 metrů nad mořem.

Cedry přispěly k rozvoji fénické civilizace, neboť cedrové trámy se používaly na stavbu slavných fénických obchodních lodí, které kdysi ovládaly celé Středomoří. Po Féničanech káceli cedry Egypťané, Babylonci a další a další vládci dnešního Libanonu. Cedrové dřevo používali i Židé ke stavbě Šalamounova chrámu. Staří Egypťané přidávali cedrovou pryskyřici do směsí určených k balzamování a mumifikaci. Na začátku 20. století využívali Turci cedry na stavbu hijazské železnice i jako palivo. Cedry byly lidmi postupně téměř vykáceny, dnes najdete cedrové lesy v Libanonu na asi 12 lokalitách a jsou chráněny v přírodních rezervacích. První ochranu cedrových lesů zajistil již římský císař Hadrián v roce 118. V muzejních sbírkách najdete značky, které byly na jeho rozkaz instalovány podél hranic zbývajících lesů.

. . .
V cedrovém lese Barouk

Jsou známy čtyři recentní druhy: kromě libanonského cedru roste v alžírských a marockých horách cedr atlaský (Cedrus atlantica), v Indii, Pákistánu, Nepálu, Afghánistánu a Číně cedr himalájský (Cedrus deodara), a na Kypru endemický cedr krátkolistý (Cedrus brevifolia). Jen v Libanonu je ale cedr národním stromem. Údajně již v 18. století maronitští křesťané užívali bílou vlajku s obrazem cedru, jeho silueta na libanonské vlajce není tedy žádnou novinkou. I v časech, kdy byl Libanon pod francouzským mandátem, užívala se francouzská vlajka s cedrem umístěným v samém středu. Obrázek cedru by měl být oficiálně zelený, často se však lze setkat i s hnědým kmenem a větvemi.

Z Ottova slovníku naučného: „Vždy zelené stromy s bohatou, rozložitou korunou. Statný strom s kmenem až 40 m vysokým, se šedohnědou korou a korunou nejprve kuželovitou, v stáří střechovitě rozloženou. Cedrový les pokrýval za starých dob celý Libanon, ale stálým pleněním zbyl dnes z památných těch lesů vlastně jen malý háj. Největší kmeny mají až 12 m v objemu a 2000 – 3000 let stáří. Z lesů těch dal dovážeti král Šalomoun kmeny na trámy pro chrám jerusalemský. Cedrové dřevo jest ze všech jehličnatých nejbělejší a nejméně pryskyřičné, velmi pravidelně a rovně vláknité a proto snadno štěpné. Ve Starém zákoně připomíná se cedrové dřevo jako dar obětní. Z kmenů cedrových dle Plinia a Theofrasta králové egyptští a asyrští stavěli lodi. Z cedrů zbudována střecha chrámu Dianina v Efesu a jiné chrámy.“

I turisté mohou přispět k obnovení krásy libanonských cedrových lesů. Organizace Cedars Forever plánuje postupně vysadit stovky tisíc cedrů. Chcete-li přispět k programu, můžete tak učinit poskytnutím daru 150 dolarů. Vysazený cedr dostane číslo a ponese jméno osoby, která finanční obnos darovala.

Adresy, které se mohou hodit:
www.shoufcedar.org
www.lebanoneguide.com
www.cedarsforever.com