Bastei leží 15 km od hraničního přechodu Hřensko – Schmilka. Z Prahy je to sem asi dvě hodiny jízdy vlakem s přestupem v Bad Schandau. Nejblížší železniční stanice od Bastei je Kurort Rathen, my ale vystupujeme o stanici dříve v Königsteinu. Je zde přívoz, kterým se dostáváme na pravý břeh Labe (přívoz je i v Kurort Rathen) a šlapeme směrem na Lilienstein, 415 metrů vysokou stolovou horu. Stojí osaměle v meandru Labe a překypuje nezapomenutelnými výhledy na údolí Labe i pevnost Königstein. Zdá se odtud tak blízko, že snad jen natáhneme ruku a dotkneme se jejích mocných hradeb.

Z Liliensteinu sestoupíme zpět k řece a po jejím pravém břehu pohodlně dojdeme do lázeňského městečka Kurort Rathen. Ubytováváme se v příjemném penzionu Panorama (pokoj za 45€) a vzhůru na Basteibrücke. Stoupáme nahoru skalami a lesem něco přes půl hodiny. Nahoře je i vyhlídková restaurace s terasou.

Původní dřevěný most nad hlubokou propastí Mardertelle (Kuní jáma) byl postaven v roce 1824, tedy jen několik desítek let poté, co Adrian Zingg „pojmenoval“ tento region. V roce 1851 byl nahrazen kamenným mostem se sedmi oblouky. Délka mostu je 76,5 metrů. V Bastei na nás dýchají slova Bible: „A viděl Bůh, že to bylo dobré“. Bastei je dílem nejen přírody, ale i tvořivého ducha člověka. Rozhled na stolové hory je – jako z Liliensteinu – naprosto fascinující, přestože nám svítí slunce do očí. Vidíme jak stolovou horu Lilienstein, tak pyšnou pevnost Königstein. Obě se ztrácejí v oparu, snad právě proto na nás tento obraz působí, jako bychom se ocitli v legendách o Nibelunzích.


Bastei – Labe je téměř 200 metrů pod námi


Kytice skal a malebné vesničky na březích Labe


Výhled z Liliensteinu na pevnost Königstein


Výhled z Basteibrücke směrem od Labe


Přívoz v Königsteinu

Skalní hrad Neurathen je hned vedle Basteibrücke. Platí se drobné vstupné a prohlídka vede skalami po můstcích a žebřících. Felsenburg Neurathen (česky Ratný) byl založen již v 1. pol. 13. století a jeho držiteli byli mj. páni z Michalovic a Berkové z Dubé. Poslední majitelé, páni z Oelsnitzu, ovšem svým způsobem života připomínali spíše loupežníky než pány a ani zdánlivě nedobytný skalní hrad je před trestem neuchránil. Saské vojsko hrad roku 1467 vypálilo a od té doby pustne. Kromě prostor vytesaných do skal prohlídka mnoho z minulosti hradu nenabízí.

Budete-li mít chuť projet se po vodě, nedaleko Basteibrücke je jezírko Amselsee (Kosí jezero), kde je možné si zapůjčit loďku. V teplém jarním dni, kdy jsme byli u Amselsee my, bylo ale do sezóny daleko a loďky tudíž žádné. Mimochodem, v zimě si nezapomeňte brusle. Tahle skalní zahrada Saského Švýcarska je totiž přístupná celoročně a tak si ji lze vychutnat i zasněženou. Více o Bastei vyprávějí obrázky ve fotogalerii.