Xanthos leží nedaleko Patary a její krásné pláže. Nejdříve je třeba vyjet z Patary asi 5 km na hlavní silnici a po ní dalších 8 km do vesnice Kilin k odbočce na Xanthos. Z křižovatky je to asi kilometr k vstupní bráně. Ze začátku mě mátlo, že šipka na Xanthos mě posílá z hlavní doleva, ačkoli na mapě v LP je Xanthos jasně vyznačen vpravo od hlavní silnice a také v textu se píše o odbočení doprava. Bylo to doleva.

Xanthos byl po staletí jedním z hlavních lýkijských center a z map zmizel někdy v 7. nebo 8. století během arabských nájezdů. Zásluhu na jeho znovuobjevení má britský archeolog Sir Charles Fellows, který se v roce 1838 vydal do starověké Lýkie a prozkoumal pozůstatky Patary, Xanthosu a Tlosu, pro Evropu tehdy neznámých. Nejkrásnější nálezy jsou dodnes v Britském muzeu v Londýně, včetně památníku Nereid, dcer mořského boha Nerea (bylo jich 50–100 a jedna z nich – Amfitrité – se stala manželkou vládce moří Poseidóna). Památník pojmenovaný The Nereid Monument pochází přibližně z roku 380 před n. l. a je ozdoben krásnými sochami těchto mořských nymf oblečenými jen do lehoučkých, zdánlivě průsvitných tunik. The Nereid Monument je postaven ve stylu řeckých chrámů a pojmenován právě podle soch Nereid, které stojí v popředí mezi sloupy.

Asi téměř každý zná sebevražedný konec obránců židovské Masady. Xanthos ale vešel do historie jako město, jehož obránci volili dokonce dvakrát stejný osud jako židovští zelóté. Poprvé v roce 545 př. n. l. při neúspěšné obraně proti mohutnému perskému vojsku. Hérodotos popisuje, jak po zdrcující porážce lýkijské armády nedaleko města se zbytky vojáků stáhly za městské hradby a podpálily město, v němž uhořeli všichni obyvatelé. Podruhé spáchali hromadnou sebevraždu v roce 42 př. n. l. kdy město obléhalo vojsko římského vojevůdce Bruta během občanské války po zavraždění Gaia Julia Caesara. Jeden z Caesarových vrahů, Brutus, byl prý tak šokován smrtí, kterou si občané Xanthosu zvolili, že vypsal odměnu za nalezení každého živého. Jeho vojáci shromáždili pouhých 150 přeživších. Zvláštní na tom je, že jak perské vojsko v dobách krále Kýra Velikého (který propustil Židy z babylonského zajetí, proslul tolerancí k porobeným národům a o němž Xenofon napsal oslavný spis „O Kýrově vychování“), tak vojsko Brutovo, nepatřily k těm silám, které by obráncům obvykle přichystaly obzvláště krutý osud.


Xanthos – divadlo a hrobky

Přestože za nejkrásnějšími památkami Xanthosu je nutné se vydat za Lamanšský průliv, neznamená to, že v Xanthosu není co k prohlédnutí. Ze starých lýkijských památek vynikají dva mohutné sloupy, které jsou symbolem Xanthosu – Hrobka Harpyjí a Sloupová hrobka. Obě se tyčí nad starověkým divadlem, kterých je v jižním Turecku na každém kroku, nejbližší jsou v Letoonu, Olympu a v Pataře. Hrobka Harpyjí je přes 7 metrů vysoký sloup, nahoře jsou kopie mramorových reliéfů (originály v Britském muzeu) znázorňující pravděpodobně sirény, které odvádějí duše zemřelých do podsvětí. Původně se myslelo, že okřídlené ženy na reliéfech jsou harpyje, proto onen název. Hned vedle Hrobky Harpyjí se tyčí další nezvyklá hrobka nazvaná Sloupová. Jedná se vlastně o tradiční lýkijský sarkofág, jakých lze vidět snad na tisíce po celém pobřeží, ale stojící na vysokém sloupu. Třetím proslulým sloupem v Xanthosu je tzv. Xanthijský obelisk, popsaný nejdelším známým nápisem v lýkijském jazyce. Sloup je popsán po všech čtyřech stranách a pochází asi z 5. století př. n. l. V Xanthosu je i římské divadlo, římská ulice, kdysi zřejmě lemovaná obchody, byzantská bazilika, mozaiky.

Z Xanthosu je to do Letoonu necelá desítka kilometrů. Scházel jsem do vesnice Kinik s kopce na němž stával starověký Xanthos a očima vyhlížel nějakou dopravu. Když jsem míjel stojící staré oprýskané auto s ještě starším řidičem, děda na mě zavolal od volantu, zda nechci někam odvést. Určil i cenu, 20 tureckých lir (10 euro), já nabídl 10 a po chvilce dědova koulení očima a hraní na nešťastníka jsme jeli ke spokojenosti obou.


Letoon, vstup do divadla

Letoon byl religiózním centrem Lýkie. Vládce bohů, přemocný Zeus, se zase jednou zamiloval, tentokrát podlehl kráse nymfy Leto a ta mu porodila dvojčata – Artemis a Apollona. Prý to bylo na ostrově Delos, jiné prameny hovoří o Krétě či Pataře a nepochybně řada dalších míst si dělá nároky na to být rodištěm této sourozenecké dvojice. Žárlivá Diova manželka neměla pro zálety svého chotě pochopení a prchnout před hněvem nejvyšší bohyně musela i Leto se svými dětmi. Usadila se zde v Malé Asii a po cestě byla vyčerpaná a žíznivá. A navíc ji rozhněval ovčák, který ji odmítl pohostit chladivou vodou z místního pramene. Leto ho proměnila v žábu a potomků lakomého ovčáka je dodnes v Letoonu spousta. Bylo by to romantické místo – alespoň na fotografiích vypadá romanticky spojení starověkých chrámů a vody – jenže voda je zarostlá rákosím, plavou v ní hejna kachen, kousek dále vede silnice, příliš romanticky dnes Letoon nepůsobí.

Oblast Letoonu byla osídlena možná již před 2700 lety, kdy zde matriarchální anatolská společnost uctívala Matku Zemi, kterou později nahradila právě Leto. Centrem je chrám věnovaný Leto, vedle stojí ruiny dalších dvou chrámů zasvěcených jejím dvěma dětem. Bohužel z chrámů jsou rozvaliny, francouzští archeologové, kteří zde pracují, alespoň znovu vztyčili několik sloupů a v Apollonově chrámu odhalili nádhernou mozaiku. Nejlépe zachovalé je divadlo.

Další články z jižního Turecka:
Ostrov Kekova: Starověká Simena aneb Málem trosečníkem v potopeném městě
Toulky starověkou Lýkií 1 aneb V dunách panenské pláže Patara
Myra: hrobky lýkijských patricijů i sv. Mikuláše