O první vydání knihy se zasloužila Americká univerzita v Káhiře. Vzala na sebe riziko možných následků a neprohloupila. Pokud se ozvaly výhrady, zanikly v nadšení většiny ostatních čtenářů. Není divu, že se zakrátko podařilo natočit podle románu dokonce film, na který jeho produkce v čele s režisérem Marwánem Hamedem získala neobvykle štědré prostředky.

Autorovi dal tento úspěch odvahu publikovat další práce, zejména román Chicago z roku 2007. Ten už má jasně sociálně kritický náboj a míří na úplatkářství a politickou korupci, sžírající egyptskou společnost. Umělecké kvalitě této knihy to poněkud uškodilo, leč i ona se stala svědectvím o vnitřním napětí egyptských poměrů, z něhož vzešel převrat v roce 2011.

Jakobijánův dům zavádí do Egypta a mezi Egypťany před a po Násirově revoluci v roce 1952. Nastavuje zrcadlo mikrokosmu, který představují obyvatelé bohatě vyhlížejícího domu v centru Káhiry. Jejich život, to je návod k použití. Autor je realista. Popisuje, s vervou a humorně, se smyslem pro vystižení detailu i se schopností nalézat odpovídající jazyk, aniž by to šlo na úkor spádu děje.

Představuje-li jeden pól vyprávění dění v káhirském domě, druhým pólem se stává nedaleká kavárna. Není tomu tak náhodou. Svoboda vyjadřování se omezuje na svobodu kavárenského žvanění. Tam lze říkat a konat všechno bez rizika následků ve všech směrech, včetně lascivních poznámek na adresu žen, které se tu mihnou, případně výmluvných dotyků jejich oblých pozadí. Nikoho odtud neodvedou v poutech, leč také se následkem takového tlachání venku nic nehne a nezmění.

Román vrhá čtenáře do jakési barvotiskové náhražky bývalé kosmopolitní a frankofilské káhirské společnosti, která vzdoruje tlakům s konečnou platností změnit starý Egypt v nový. Nejtypičtějším a zároveň nejsympatičtějším nositelem takového postoje je Zakí Paša, aristokratický dandy bývalé doby, poznamenaný vzdělaností, nostalgický, leč nikoliv melancholický, pravý gentleman starého ražení, galantní k ženám v chování i řeči. Okolo Zakího Paši se točí ostatní postavy. Každá z nich harmonuje s nějakým běžným typem současného Egypťana. Hátim, novinář, svízelně prožívající svou homosexualitu, posléze zavražděný. Táhá, syn domovníka, který se nedostává na policejní akademii a selhává také u Muslimského bratrstva. Azzám, bývalý čistič bot, který se vyšvihne díky prodeji drog a všehoschopný – za úplatek se nechá zvolit poslancem. Busajna, žijící na střeše domu v provizorní nástavbě, která musí snášet pokořování ze strany mužů, kdykoliv chce dostat nějakou práci, atd.

Na této fresce plné laskavého porozumění pro lidi uvězněné v sítích jejich slabostí a pro něž nemá sebemenší soucit systém, instituce, ani bezohledně konformní společnost, se dostávají na světlo všechna společenská tabu Egypta. Homosexualita, právo osahávat nezahalené ženy, postavení „druhého pohlaví“, korupce, elity s chováním mafie, všemocnost policejního režimu, islamismus.

Jakubijánův dům provokuje k debatě o tom, co se neříká a co společenská konformita, podepřená náboženstvím, zakazuje. Reakce islámských integristů a některých egyptských poslanců, pohoršených příliš explicitními homosexuálními scénami ve filmové verzi románu, se daly očekávat a nebyly proto překvapením.

Takové výkřiky jdou zcela mimo ono zásadní poselství románu. Egypt trpí strachem pojmenovat věci a postoje pravým jménem, byť ve vědomí a chování všech existují pod jinými názvy a gesty. Zavírají se oči před skutečností, že egyptská společnost přetéká sexuálním pokušením, které si navenek oficiálně zakazuje. Al Aswaní dokázal na toto ničivé pokrytectví, pronikající následně do všech sfér života, upozornit, aniž by o něm mluvil přímo. O společném rysu všech jeho postav nelze pochybovat. Všichni se sexu buď dožadují jako radostné posedlosti, anebo ho musejí snášet jako odporný útlak.

PhDr. Zdeněk Müller, CSc.
Arabista a historik, soustavně se zabývá současnými projevy islámu a muslimské civilizace. Jeho pravidelné články najdete na
http://blog.aktualne.centrum.cz/…k-muller.php a na http://muller.blog.idnes.cz/

Knihy:
Jeruzalém mezi minulostí a budoucností (Paseka 2004),
Svaté války a civilizační tolerance (Academia 2005)
Dějiny Střední Asie (překlad, Nakladatelství Lidové noviny 2007)
Islám a islamismus (Academia 2010)