Podle britského Guardienu shořely v knihovnách města Timbuktu
během ústupu islamistických rebelů tisíce starých rukopisů, které
zachycovaly historii města. Starosta Hallé Ousmani Cissé to označil za
„zdrcující ránu světovému písemnictví“. Guardian přirovnal
význam rukopisů k těm, které jsou uloženy v knihovnách v Oxfordu a
Cambridgi. Jednalo se o rukopisy lékařské, astronomické, matematické,
filozofické, mapy i poezii. Většina textů byla v arabštině, další
v afrických jazycích. Podle starosty nastolili islamisté ve městě teror
spojený s veřejným bičováním a popravami na náměstí před mešitou
Sankore z 15. století a řadu budov pokryli černé vlajky s nápisy „Bůh
je veliký“. O rukopisech z Timbuktu natočila před třemi lety Sharron
Hawkes dokument The Ancient Astronomers of Timbuktu.
Timbuktu bylo v dobách, kdy Evropané již dobyli všechna moře a velkou
část světa, legendárním a nedosažitelným centrem islámské vědy a
kultury, kde žádný cizinec nebyl vítán. První Evropan – René
Caillié – dorazil do Timbuktu v roce 1828 v přestrojení za muslima.
Ovládal arabštinu, osvojil si islámské zvyky a rozšiřoval historku, že je
původem Egypťan, kterého unesli francouzští vojáci. Jeho příjezd do
Timbuktu byl ale zklamáním, nenašel legendární město středověké
nádhery, ale špinavé a rozbořené, ohrožované loupeživými Tuaregy.