Pasov finančním nedostatkem nikdy netrpěl, výhodná poloha na Dunaji z něj již před více než tisícovkou let udělala bohaté kupecké město. S českými zeměmi ho spojovala obchodní stezka, které se říkávalo Zlatá a po níž po staletí proudila do české kotliny především sůl z alpských ložisek. Od druhé poloviny 17. století je Pasov malebným barokním městem téměř nově vystavěným italskými mistry po epidemiích moru a smrtícím požáru (1662). Jeho šarmu neodolal ani Napoleon Bonaparte, který do Pasova tradičně „přišel, viděl a podmanil“, ovšem Pasov ho uchvátil a prohlásil o něm, že je nejkrásnějím městem Německa. Pýchou Pasova je barokní dóm sv. Štěpána (na jeho místě stály kostely už od osmého století, poslední shořel do základů právě v roce 1662), který stavěli podle plánů architekta Carla Luraga v letech 1668–1693. Lurago působil i v Čechách, s jeho jménem je spojeno pražské Klementinum a například kostel Narození sv. Jana Křtitele ve Svatém Janu pod Skalou i barokní areál Svatá Hora u Příbrami. Barokní štukaturou vyzdobil dóm Giovanni Battista Carlone, autorem hlavních fresek je Carpoforo Tencalla, jehož nejznámější prací v českých zemích je výmalba přízemí Trojského zámku v Praze. Pasovský dóm se pyšní největšími chrámovými varhanami světa se 17 974 píšťalami a 233 rejstříky. Pro srovnání – největší varhany v České republice jsou v olomouckém kostele sv. Mořice (10 400 píšťal a 135 rejstříků). Máte-li čas, můžete navštívit varhanní koncerty.


Pasovské zákoutí


Zastavení na břehu Innu

Bylo poledne a pravý čas na bavorskou sekanou s bramborovým salátem, který je bez majonézy a hodně rozdílný od našeho tradičního salátu. Ochutnat bavorské speciality a pivo (které by ani český konzument neměl podceňovat) je nejpříjemnější někde v úzkých uličkách starého města, svérázných hospůdek, kaváren a restaurací je v Pasově habaděj. V nejednom podniku majitelé vystavují staré fotografie a ukazují, jak to vypadalo v pasovských ulicích loni za tisícileté povodně, která se výškou vody dala srovnávat z děsivou povodní z roku 1501 a byla druhým největším historicky zaznamenaným vzedmutím vod v Pasově. Kam dosáhly záplavy ukazují značky na zdi radnice s 68 metrů vysokou věží. Ve velkém radničním sále jsou monumentální malby inspirované Písní o Nibelunzích a historií města od malíře Ferdinanda Wagnera. Nejednou jsem četl, že středověký hrdinský epos Píseň o Nibelunzích byl sepsán právě v Pasově, ovšem žádné jasné důkazy neexistují. Převládající vědecké teorie tvrdí, že Píseň o Nibelunzích je dílo neznámého básníka z oblasti Dunaje mezi Pasovem a Vídní z let 1180 až 1210. Ovšem, že mohl vzdělaný autor pobývat na dvoře pasovského biskupa Wolfgera von Erly (v úřadu 1191–1204) je pravděpodobné.

Pasov povodněmi hodně trpí a výšku té poslední lze snadno rozeznat na zdech místních domů. Řeky do města nepřinášejí po celá staletí jen bohatství, ale i zkázu, nejednou bahno zaplavilo město do výše několika metrů. Každá ze tří řek má odlišnou barvu – Inn přitéká z alpských kopců a má nazelenalou barvu ledovcových řek, Dunaj je spíše hnědý či modrohnědý, už ze starých záznamů z 18. století je zřejmé, že ani tehdy nebyl modrý, a Ilz je zbarven téměř do černa. Tato říčka je jednou z nejmenších v Německu, na délce 65 kilometrů překonává výškový rozdíl 800 metrů. V Ilzu lze dodnes nalézt perly, neboť jeden z posledních divokých toků východního Bavorska, pramenící v horách Bavorského lesa, je domovem dnes vzácné a ohrožené perlorodky. Za přízvisko „Černá perla“ vděčí Ilz rašeliništím kolem toku, právě ta řece dodávají černý nádech. Mnohé turisty asi napadne, když vidí, že je Inn mohutnější než Dunaj, proč se dále za Pasovem jmenuje řeka Dunaj a nikoli Inn. Odpověď je jednoduchá a sahá do antických dob. Jméno Dunaj znali již staří Řekové a Římané, řecky Ístros, Římané ho nazývali latinským názvem Danubius. Mimochodem, kolem Innu není žádné zábradlí, žádné zátarasy, nevím, kolik lidí padá v Pasově do studených alpských vod.


Výhled z centra města přes Inn na klášter Mariahilf


Pasov za loňské tisícileté povodně

Pasov byl téměř půl tisíciletí součástí římského impéria, Římané na břehu Dunaje postavili dvě strategické pevnosti – Castellum Boiotro a Castra Batavia podle germánského kmene Batavů, jehož příslušníci tvořili páteř posádky. Někdy na počátku křesťanské éry obývali Batavové území dnešního Holandska, přijali římský způsob života a nechávali se najímat do legií. Na Dunaji tvořili kohortu o síle nejméně 500 mužů. Právě z latinského Batavis pochází pozdější bavorský název města Passawe, jméno Pasov má tedy římsko-germánský původ. Více o římských časech Pasova vypráví muzeum „Kastell Boiotro“ postavené na základech římské pevnosti. Muzeum představuje archeologické nálezy z Pasova a okolí, seznamuje s životem na nebezpečné hranici římské říše, 13 minut dlouhý film naznačí, jak vypadal římský civilní i vojenský život Pasova, prohlédnete si virtuální rekonstrukce římských pevností, mince, keramiku i zakonzervované zbytky zdí a základů pevnosti. Vstupné je 4 eura, muzeum je zavřené přes zimu a otevírá od 1. března, texty jsou v němčině i angličtině.

Po pádu římského impéria se v 5. století na soutoku tří řek objevil kmen Bavorů. Jeho původ není dodnes plně objasněn, římské i řecké zdroje o Bavorech mlčí. Jednou z teorií je smíchání původního obyvatelstva s kmeny Markomanů, které na Dunaj přitáhly z české kotliny. V polovině šestého století již existovalo bavorské vévodství, prvním historicky doloženým vládcem je od roku 555 vévoda Garibald I. V roce 739 založil sv. Bonifác, který je uctíván jako patron Německa, v Pasově biskupství, odkud se šířilo křesťanství především na východ. Dle tradice byl pravděpodobně v roce 831 „se všemi Moravany“ pokřtěn pasovským biskupem Reginharem zakladatel dynastie Mojmírovců a první historicky známý moravský vládce Mojmír I. Z Pasova se křesťanství šířilo i do Uher mezi Maďary. Postupně se pasovské biskupství stalo největším v německých zemích, žádné jiné nespravovalo rozsáhlejší území. V roce 1803 bylo pasovské duchovní knížectví sekularizováno a připojeno k Bavorsku.


Pasov


Veste Oberhaus nad Dunajem

Vysoko nad Dunajem se tyčí Veste Oberhaus, pevnost, která sloužila pasovským panovníkům s titulem kníže-biskup (německy Fürstbischof) , biskupové se totiž stali i světskými pány města (spojení světské i duchovní hodnosti bylo ve Svaté říši římské obvyklé). Komu se nechce stoupat nahoru k pevnostnímu systému na kopci St. Georgsberg (asi 100 metrů nad hladinou řeky), může využít městské autobusové dopravy. V pevnosti (vstupné 5 eur) je v současnosti historické muzeum města Pasova. Pevnost poručil postavit Ulrich II. a dvakrát v historii na ní zaútočili i rebelující občané Pasova nespokojení s biskupským způsobem vlády (1298 a 1367). Později byla využívána i jako vězení, přezdívalo se jí „Bavorská Bastila“. Na svém tažení pevnost využil i Napoleon Bonaparte a knižní průvodci tvrdí, že byl tolik uchvácen krásou Pasova… Česká historie pamatuje pasovské vojsko a nejsou to pozitivní zkušenosti. Do Čech vstoupily pasovské jednotky na pozvání Rudolfa II. v časech jeho sporů s bratrem Matyášem. Pasovští drancovali Jižní Čechy – obsadili České Budějovice, Český Krumlov i Tábor. A dotáhli až do Prahy, lační po válečné kořisti vyplenili Malou Stranu. Události vyvrcholily abdikací císaře Rudolfa II a nuceným odchodem pasovského vojska.

Vyražte na lodní projížďku po Dunaji, právě z lodi nejlépe vychutnáte soutok řek. Dreiflüsseeck – tak se německy říká tomu neobvyklému místu. Letáky s lodním fahrplanem dostanete kdekoli na nábřeží, projížďka na 45 minut vyjde na necelých 9 eur, zpáteční do Linze a zpět na 29 eur. Prohlédnout si nábřeží, pevnost a městské věže z paluby lodi je další perlou Pasova. Koho nebaví loď a dává přednost kolu, úsek z Pasova do Vídně dlouhý zhruba 326 kilometrů patří mezi nejfrekventovanější cyklostezky v Evropě.


Posezení pod věžemi dómu


Povodně se na pasovských domech podepisují

Bavorské pivo umí být zrádné, ať po jeho konzumaci nemáte výraz tzv. Pasovského ťulpase – der Passauer Tölpel. Opravdu nevypadá příliš chytře, to si uvědomují i Pasovští. Hlava umístěná na zdi nedaleko dómu je populární pasovskou postavičkou, ale její původ je neznámý. Pravděpodobně to je nějaký místní patron, jehož socha se zřítila z katedrály během ničivého požáru v roce 1662. Na ceduli za ťulpasem je nápis: „Von Passaus Dom fiel ich herunter, wobei mein schöner Leib zerbrach. Bin trotzdem kreuzwohlauf und munter, und nur im Kopf noch etwas schwach.“ – tedy něco právě v tom smyslu, že se zřítil z dómu a opravdu se v mysli necítí právě nejlépe. A ještě k tomu pivu – nedaleko Pasova z městečka Vilshofen pocházel sládek Josef Groll, kterého znají především milovníci plzeňského piva. Právě tento bavorský sládek, který se učil pivovarnickému řemeslu v Mnichově i ve Vídni, byl pozván představiteli plzeňského pivovaru, aby vylepšil jeho nevalné produkty. Groll v novém pivovaru uvařil první várku Pilsner Urquell 5. října 1842, vařil tehdy bavorské pivo, ale z odlišných českých surovin. Tato první várka byla naražena 11. listopadu a pila se v hostincích „U bílé růže“ a „U zlatého orla“. Plzeňský kronikář tehdy poznamenal: „Jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek.“

Historických budov je v Pasově spousta. Patří mezi ně i barokně přestavěný hotel Wilder Mann spojený s příběhem princezny Sissi. První zmínky o této budově pocházejí již z roku 1303 a po staletí byla sídlem místního soudce. Wilder Mann je rohový dům hned vedle radnice, zde stával i pranýř, tam na rohu, kde jsou postavy svatého Štěpána a svatého Mikuláše. V roce 1844 přeměnil jistý Anton Niederleuthner starší hostinec na prestižní hotel, kde se ubytovávali a ubytovávají císařovny i prezidenti. Mezi nimi právě Alžběta Bavorská (Sissi), rakouská císařovna zde strávila plných osm dnů v roce 1862 a o 16 let později se v hotelu ubytovala podruhé. Ubytoval se zde i Michail Gorbačov (ve stejném pokoji) a několik německých prezidentů, mj. Richard von Weizsäcker a Roman Herzog. Chcete-li se ubytovat v pokoji Sissi, stačí zaplatit 100 eur za osobu a noc.

www.turismus.passau.de
www.stadtarchaeologie.de/museum