„Dartmoor – na rozdíl od jiných anglických krajů – má zvláštní vlastnost: civilizace v něm nepostupuje. Zatímco jiné regiony se postupně zalidňují a lidé svou činností jejich krajinu mění, Dartmoor zůstává stejný, protože zkrátka není, kdo by ho měnil“, tak popisuje svou oblíbenou krajinu František Nepraš. A právě krajina a lidé, kteří v jejím okolí žili a žijí, jsou hlavními hrdiny vyprávění Františka Nepraše.

Publikace je rozdělena na dva díly. V prvním poznává čtenář zemi, v níž jako by se na mnoha místech zastavil čas. Autor dokázal poutavě popsat historii regionu od pravěkých časů, které připomínají komorové hrobky, menhiry, základy kamenných chatrčí, přes pozdní středověk, kdy se otevíraly cínové doly až po válečné období 20. století, v němž anglické území chránili i čeští letci a létali mj. z letiště v Dartmooru. František Nepraš popisuje skalní věže zvané tóry, kostely i lidi blat, kteří mu přirostli k srdci, seznamuje čtenáře se spisovateli, které blata okouzlila a samozřejmě nabízí množství praktických rad, jak se v Dartmooru pohybovat, ubytovat a co jíst a pít v devonském panství (anglická pivní kultura mu vážně neučarovala).

Ve druhém dílu se autor vydává po stopách baskervillského psa. Odpovídá na otázku, která místa blat popsaná v proslulém detektivním příběhu jsou skutečná, která smyšlená a která mají předlohu v jiných částech Dartmooru. Je to vlastně téměř detektivní činnost, o níž autor říká: „Doyle udělal v Psovi baskervillském takovou skládačku lokalit, do které sestěhoval všechno dohromady. Jeho hlavní místa tak leží v nevelké oblasti, některá z nich jsou však do ní uměle dodána, přestěhována z jiných koutů Dartmooru. Centrem veškerého dění je v knize i ve skutečnosti Velká grimpenská bažina“. Ta slavná Velká grimpenská bažina se ve skutečnosti jmenuje Fox Tor Mires a František Nepraš si vyzkoušel, jak se v ní chodí, či spíše nechodí. A také, jak se dostane ke zbytkům cínového dolu, kde Stapleton ukrýval svého psa a připravoval jej na útok. O kus dále Fratišek Nepraš objevil bývalou farmu, která zjevně posloužila Doylovi jako vzor ke Stapletonovu domu a v jejímž okolí se odehrála slavná scéna, v níž Sherlock Holmes a doktor Watson očekávali útok z mlhy, aniž by věděli, jaký přízrak z té mlhy na sira Henryho vyletí. Druhý díl ale také vypráví o životě A. C. Doyla, o tom, jak přicházel na svět Sherlock Holmes a Pes baskervillský a o různých filmových verzích psa.

„Pro většinu turistů bylo prvotním motivem – podobně jako pro mne – podívat se do kraje, který tak nádherně popsal Arthur Conan Doyle v knize Pes baskervillský. On jej skutečně popsal tak, že se zdá, jako by se tam narodil a prožil v něm celý život, i když ve skutečnosti v něm strávil jen několik týdnů. Dokázal přitom vystihnout ducha blat a jejich náladu tak, že jim vytvořil věčný pomník“. Byla to tedy Doylova kniha, kdo vedl kroky Františka Nepraše po dartmoorských blatech. A František Nepraš si tento kraj opravdu zamiloval. Sir Arthur Conan Doyle zemřel 7. července 1930 a zanechal po sobě dodnes živé literární dílo. Jeho detektiv s dýmkou, lupou i kostkovanou čepicí ožil od té doby nesčetněkrát, především na filmovém plátně. František Nepraš jeho postavu oživil netypicky – v cestopise. A předkládá jednoduchý návod – přečtěte si mou knihu, podívejte se na film a vydejte se do Dartmooru. Já jsem si jeho knihu s chutí přečetl a do Dartmooru někdy v příštích letech vyrazím. A publikaci Po stopách Sherlocka Holmese určitě přibalím do batohu.

František Nepraš: Po stopách Sherlocka Holmese
Vydalo Nakladatelství Brána, 398 stran, 48 barevných fotografií