V minulosti bývalo Pyin Oo Lwin letním britským sídlem a jmenovalo se Maymyo. Tento starý název je v Barmě dodnes houfně používán. Ačkoli Maymyo zní hodně exoticky, je to britské pojmenování, plukovník (později generál) James May velel místní posádce pěchoty. Maymyo, v němž v současnosti žije přes 80 000 obyvatel, totiž vzniklo jako vojenská základna u železnice Mandalaj-Lashio. Nejvýznamnějším bodem města je tzv. Purcellova věž, která stojí blízko náměstí a je ideálním orientačním bodem. Dvojče této věže stojí v jihoafrickém Kapském městě. Věž s hodinami má připomínat Big Ben a je dárkem anglické královny Viktorie. Nedivte se, když budete na ulicích potkávat koňské spřežky, dodnes jsou tradičním dopravním prostředkem v mandalajské provincii, do které Pyin Oo Lwin patří.

Začátek motorkářského dne

A co na nás čeká v Pyin Oo Lwinu? Ideální je vydat se dopoledne do známé botanické zahrady a odpoledne k osvěžujícím vodopádům. Buďte obezřetní, zda si pronajmete pomalý koňský vůz, protože na to naše cestovatelské duše neměly tolik času. Změna je život a tak zkoušíme motorky. Stačí zastavit jednoho náhodně jedoucího motorkáře a domluvit se s ním. On zavolá svým kamarádům a během 10 minut před námi stojí dopravní prostředky s flexibilním časem odjezdu i příjezdu. Jedna motorka s řidičem vychází na 6000 čatů na osobu. Neopakovatelný zážitek, navíc přispějeme přímo místním do jejich kapsy a nikoli státní kase, která bohužel polkne veškeré výdělky z turismu pro sebe.

Světoznámá National Kandawgyi Botanical Gardens byla předlohou pro natáčení mnohých filmů i reklamních spotů. Byla založena před více než sto lety a rozrůstala se i díky práci 4000 tureckých válečných zajatců. Výsledkem je 100 ha s 500 druhy rostlin. Vstup pro cizince je 5 dolarů, ale po návštěvě vám bude jasné, že údržba takové zahrady musí být finančně náročná. Park je rozdělen tématicky. Květiny ve tvaru srdce, bambusová buš se 70 druhy bambusu, orchidejové království, voliéry s papoušky i sovami a dech beroucí výhled z věže s kontrasty černých labutí a červených kachen.

Cesta k padající křišťálové vodě

Odpoledne začíná sluníčko pálit a tak je nejvyšší čas přemístit se k šestistupňovým vodopádům vzdáleným od Pyin Oo Lwin asi osm kilometrů. Řidiči otáčejí klíčky a sedáme na rozpálená koženková sedátka. Jízdu si vyloženě užívají, předjíždějí se a kšiltovky využívají jako ochranu před prachem. Když jedeme po asfaltce, mají ji kšiltem dozadu, odbočujeme na prašnou silnici a kšilt si vrazí do čela. Já kšiltovku nemám a vypadám jako prachová koule. Sesedáme jako vosy z bonbonu u dřevěné chatrče, kde stará babička rozžhavuje ohýnek a připravuje nám rýži s vejci. Posilněné se vydáváme na zbytek cesty k tolik očekávaným vodopádům pěšky. Motorky by totiž stěží vyšplhaly tenhle krpál cestou zpět. Prašné serpentýny se klikatí jako užovka. Kde jen jsou ty opěvované vodopády?

Za poslední esovitou zatáčkou se vynoří dunící šestistupňové vodopády Anisakan, které mají spád 210 metrů. Není čas na přemýšlení. Není čas váhat. Skáčeme do vody, plaveme a užíváme si příjemné ochlazení. Proplouváme padající vodou a vyškrabujeme se na zemitý vrcholek. Stojíme za vodopády a pozorujeme barvy, které padající voda vykouzluje. Jsme tu sami a tak si tenhle okamžik přece musíme vychutnat. Voda je křišťálově čistá a osvěžující. Vodopády se dají pozorovat z různých míst a tak doporučuji – pozorujte pečlivě. Jsou úhly, odkud padající voda za doprovodu slunečních paprsků vytváří na hladině duhovou scenérii a to je opravdu slast pro oči. Kousek odtud je malinký obchůdek se zvířecím doprovodem. Tam už se mačetou porcuje červený i žlutý meloun. Ani takovou lahůdku si nemůžeme nechat ujít. Cítím se jako v ráji.

Cesta zpět aneb důvěra v barmské řidiče

Barva dne se začíná zahalovat do svého stmívajícího kabátu a to je náznak pomalu se s vodopády rozloučit. Výstup zpět k chatrči, kde jsme si dali na začátku rýži, nám trvá 50 minut a doprovází nás dvě malá štěňata. Kluci s motorkami dodrželi slovo a čekají na nás. Cestu jsme jim totiž zaplatili už v Pyin Oo Lwinu, protože nám přišli sympatičtí a důvěřovali jsme jim. Nasedáme na chrchlající stroje a během jízdy se necháváme ovíjet vánkem a myšlenkami na fajn strávený den.

Přespat se dá v Pyin Oo Lwinu v několika hotelech a rezervace není nutná. Vybrali jsme si AT hotel, protože leží v centru a majitel vypadal jako příjemný chlapík. Cena pokoje na osobu vyjde na 8 dolarů včetně lahodné snídaně na terase. Ještě ráno u doušků kávy se v myšlenkách vracíme k vodopádovému dobrodružství. Z blouznění nás vytrhává až majitel, který přináší vajíčka s toustovým chlebem a banánem. Nový barmský den začíná…

Další články Šárky Vackové z Myanmaru:
Bagan, jak ho neznáte
Jezero Inle aneb Jak utéci před turistickým ruchem
Mandalaj (Mandalay) aneb Putování za mandalajskou esencí bytí
Inwa a Amarapura aneb Víme, jak restartovat PC, ale z čeho pochází nit?
Hsipaw a festival Bawgyo
Vlakem přes viadukt Gokteik
Vzhůru na Mt. Victoria

Recenze:
Turistický průvodce Myanmar