Jedním ze zajímavých pramenů o povaze a životě arcivévody je kniha Vysoký pán konopišťský aneb Nelichotivý portrét následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Jejím autorem je Vílém Němec, cestovatel, vůdce loveckých výprav, obchodník s africkými zvířaty, etnograf, který vysokého pána z Konopiště osobně a dlouho znal. Že pán arcivévoda střílel na všechno, a navíc se u toho báječně bavil, svědčí i jeho palba na hmyz: „Jako zvláštní revír mu sloužila jedna z komnat konopišťského zámku. Byla to prostorná místnost bez jakéhokoliv nábytku a malby na stěnách. Jakmile služebnictvo vědělo o brzkém příjezdu Vysokého pána na Konopiště, počalo horlivě chytat nejrůznější hmyz a snášet ho právě do této komnaty, kde ho pak vypouštělo. Arcivévoda zasedl na židli doprostřed místnosti a po obou stranách stáli lokajové, kteří nabíjeli zbraně. Lovnou zvěř v tomto mimořádném revíru tvořili včelí trubci, chrousti, mouchy a jiný hmyz.“ Tuto proslulou místnost nám během prohlídky neukázali, ale že se na Konopišti a v okolí střílelo takřka bez omezení, je všeobecně známé. Když už následníka trůnu přestávaly bavit zaječí hony, vymýšlel jejich zpestření, například zařízení, které vymrštilo zajíce do vzduchu, aby je mohl arcivévoda střílet v letu, jindy zase byli zajíci oblékáni do pestrobarevných oblečků.

Prohlídka salónů jižního křídla mě zavedla mj. do slavnostní jídelny, přijímacího salónu i apartmánů, které obýval německý císař Vilém během návštěvy Konopiště v roce 1914. A poté jsem vyrazil na druhý okruh: salóny severního křídla, který zahrnuje zámeckou kapli, luxusní osobní arcivévodův výtah a především působivou zbrojnici se vzácnými zbraněmi, která odpovídala honosné rezidenci budoucího panovníka. Tzv. Estovskou zbrojnici zdědil František Ferdinand d´Este v roce 1875 po vymřelé habsbursko-estovské větvi rodu d´Este, jehož sídlo bylo ve starobylé Modeně. Bohatá zbrojnice následníka trůnu má atmosféru rodinné zbrojnice budované po celá staletí. A jsou to nádherné zbraně. Mezi chladnými zbraněmi dominují italské, vždyť Italové si uchovávali prestiž v umělecké výzdobě kordů, mečů i dýk. Většina palných zbraní má kolečkové zámky, mechanismus, který v 16. století nahradil typ zámků doutnákových, v té době udávaly tón v rozvoji puškařství německé dílny v Augsburgu a Norimberku. Jeden z nejstarších typů tohoto nového mechanismu nakreslil údajně Leonardo da Vinci kolem roku 1508. Součástí sbírky je například lovecká kulovnice nizozemské výroby, kterou vlastnil – podle nápisu a znaku na hlavni – Cosimo Medicejský. Zbrojnice bývala i místem setkání, jak čtu v Průvodci po Konopišti z roku 1925, vydaného Augustinem Sýkorou, knihkupcem v Benešově: „Do velkého sálu zbrojnice uváděny byly vzácné návštěvy a zde podáván byl i čaj za návštěvy Vilémovy, a jsou zde i drahocenné vásy darované Vilémem“. Za druhé světové války byl na Konopišti hlavní štáb SS a zbrojnice byla nacisty rozkradena (většina kusů byla vrácena po válce). Součástí sbírky je i malovaná divadelní zbroj, originální kousek ze severní Itálie 16. století.


.

Že arcivévoda nelovil jen zajíce, ale i tygry a slony, dokazují tygří kůže a popelník i koš vyrobené ze sloních nohou. Na Konopišti se objevovala africká zvěř – antilopy, gazely, kozorožci. František Ferdinand d´Este v letech 1892–93 podnikl cestu kolem světa, na které se vášnivě věnoval i lovu. Za čtrnáct měsíců urazil na 70 tisíc kilometrů a každý den svého putování pečlivě zaznamenal ve svém deníku. V prvních dnech cesty si do svého deníku zapsal: ,,Je velmi potěšující, když vidíme, jak příslušníci nejrůznějších národností a zemí jsou kamarádsky spojeni. Němci z Dolního a Horního Rakouska, z Vídně, Slované z Čech, Přímoří a z Dalmácie, Italové a Maďaři smíšení v pestré směsi. Nehledě na národnost cítí se každý jednotlivec tohoto mužstva sjednocen ve služebním svazku pod jedinou, slavnou vlajkou.“ Otázkou je, nakolik svému tvrzení opravdu věřil… Jak známo, příliš nadšení pro jedinou slavnou vlajku nakonec „jeho národy“ v blízké budoucnosti neprojevily.

František Ferdinand d´Este proplul na lodi Císařovna Alžběta Suezským kanálem do Rudého moře a do jemenského přístavu Aden (tehdy britského přístavu, v němž pobýval a kšeftoval francouzský básník Arthur Rimbaud, ten ale rok předtím ve Francii zemřel). Dále pokračoval na Cejlon a do Indie, kde několik měsíců strávil na pevnině a věnoval se i lovu. Z deníku: ,,Angličané se mohou v Indii pochlubit vskutku velkolepým výkonem – státnické umění a koloniální politika slavily triumf. Součinnost zbraní, peněz a diplomatického umění, které našlo příznivou půdu v žárlivosti a nesvornosti domorodých knížat.“ Jeho cesta dále vedla přes Singapur, Jávu, Austrálii, Novou Guineu, k čínskému pobřeží do Hongkongu a Macaa, odtud do Japonska a dále do USA. Americkou svobodou a způsobem života arcivévoda pohrdal, nelíbil se mu americký životní styl a navíc mu zakázali střílet v Yellowstonském národním parku. Proto alespoň se svými společníky ubil holemi a kameny několik malých zvířat – veverky, skunka a urzona. Na zpáteční cestě přes Atlantický oceán do Evropy vysoký pán litoval, že jeho loď nemá rychlopalná děla, aby si z nich mohl zastřílet na velryby.


.

Pedantský arcivévoda pečlivě zaznamenával všechny zastřelené kusy, téměř 300 tisíc jich bylo, přesné číslo se dozvíte během prohlídky Konopiště. Z jeho puntičkářství a výbuchů vzteku si dělal legraci i dramatik, režisér a scenárista Emil Artur Longen (autor námětů známých filmů Anton Špelec, ostrostřelec a Hrdinný kapitán Korkorán) v divadelní hře František Ferdinand d´Este – Konopišťské růže, v níž se děj točí kolem růží, které neznámý zloděj natrhal v zámecké zahradě, vždyť arcivévoda a jeho žena měli dokonalý přehled o všem, včetně počtu růží.

František Ferdinand d´Este se vydával (i se svou chotí, o níž bojoval proti pravidlům habsburského rodu) také na poutní cesty do Lurd. Z jihofrancouzské obce, která proslula zjeveními Panny Marie, vozili množství laciných svatých obrázků a také lahve naplněné zázračnou uzdravující vodou z lurdského pramene. Plni štědrosti a dobročinnosti, jak píše Vilém Němec, nutili primáře benešovské nemocnice, aby byla lurdská voda využívána v lékařství.

Konopiště ale není jen František Ferdinand d´Este, vždyť bylo založeno kolem roku 1294 pravděpodobně pražským biskupem Tobiášem z Benešova a to podle vzoru francouzských pevností – s válcovými věžemi, parkánem, čtyřmi bránami a padacím mostem. Zámek obklopuje rozsáhlý park, který byl za habsburského panování pro obyčejné smrtelníky nepřístupný. Pouze v roce 1914 povolil arcivévoda svým poddaným návštěvy parku a to po celé tři dny. Takovou měl po jednání s císařem Vilémem radost. O čem ti dva spolu rozprávěli, ovšem není známo.

V horkých letních dnech se schoval i medvěd, kterého chovají v zámeckém medvědinci. Chov medvědů má na Konopišti dlouhou tradici, už v polovině 19. století je drželi v příkopu Lobkovicové, kteří tehdy zámek vlastnili. V jejich chovu pokračoval i František Ferdinand d´Este.


.

Prohlídky konopišťského zámku jsou rozděleny do 4 okruhů:
salóny jižního křídla
salóny severního křídla
soukromé pokoje Františka Ferdinanda d´Este
lovecká trasa

Prohlídka celého zámku a všech okruhů vychází na 620 Kč. Lákavé jsou večerní prohlídky, jejich seznam, data a ceny najdete na www.zamek-konopiste.cz. Bohužel se v interiérech zámku nesmí fotografovat. Návštěvníci, kteří si zakoupili vstupenky na jeden z okruhů, mají zdarma vstup do muzea sv. Jiří v bývalé barokní oranžerii. Legenda o sv. Jiří inspirovala arcivévodu, jehož sbírka svým rozsahem překonala i sbírku anglického krále Eduarda VII. Velká většina sbírky svatojiřské nevyžadovala značných nákladů, poněvadž pocházela z darů neb levných, nahodilých koupí. Projevil-li Ferdinand na svých cestách zájem o některý předmět pro svůj zámek, majitel předmětu spěchal, by se darováním jeho zavděčil vznešenému hosti (Průvodce po Konopišti z roku 1925). Následník trůnu nashromáždil soubor dřevořezeb, obrazů a rozmanitých artefaktů z období od 15. do počátku 20. století.