Do Chorvatska míří každoročně tisíce a tisíce českých milovníků vodních radovánek. Jen málokteré místo na chorvatském pobřeží má ale vhodné podmínky pro kiteboarding. Ústí řeky Neretvy je možná tím úplně nejideálnějším. Díky okolním horám a kanálu mezi pevninou a ostrovem Pelješac funguje termika, voda je mělká a teplá. Pohodové zázemí – hned vedle pláž i pro nekajtující zbytek rodiny a děti, ubytování v kempu u pláže. Poseděl jsem v baru přímo na pláži, na kryté terase poskytující stín, a ochutnal místní chorvatské čepované pivo Karlovačko, půl litru za 15 kun. Jedno studené pivo osvěžilo po horké cestě a pak jsem si, jako začátečník, vyzkoušel první ovládání draka, který ty zkušenější dokáže vynést pořádně vysoko nad mořskou hladinu. Kiteboarding je považován za extrémní sport (určitě pojišťovnami), ale když se to umí, vypadá bezpečně a pohodově. Kdo neumí, tady se naučí.


Krytá terasa poskytuje stín


Kiteboarding je rychle se rozvíjející vodní sport


Voda je mělká a teplá

Řeka Neretva se vlévá do moře hned za rohem. Její chladivá voda z hor je osvěžující. Už v Opuzenu je taková „bočata“, jak říkají místní, tedy brakická, promíchaná s mořskou vodou. Neretva vrhá haldy písku na mořské pobřeží, na mnohých místech je moře mělké, stál jsem nejméně 50 metrů od pobřeží a vody bylo sotva do pasu. Do moře se Neretva vlévá několika rameny a vytváří širokou deltu, kdysi bažinatou a obávanou kvůli množství malarických komárů. Neretva pramení v pohoří Zelengora v Bosně a Hercegovině, které je součástí národního parku Sutjeska. Neretva je dlouhá 230 km, nejprve teče severozápadním směrem přes města Konjic a Jablanica, odtud se stáčí na jih a protéká Mostarem, kde nad ní stojí známý Starý most (zničený za válek v 90. letech a nově vybudovaný). Posledních přibližně dvacet kilometrů protéká Chorvatskem – Metkovičem a Opuzenem. Neretva je jednou z hlavních řek systému Dinárských hor (či Alp), který se táhne od jižního úpatí Julských Alp směrem na jihovýchod v délce asi 700 kilometrů podél pobřeží Jaderského moře. Rozkládá se především na území bývalé Jugoslávie, ve Slovinsku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a zasahuje až do Albánie. Světový fond na ochranu přírody WWF zařadil Dinárský oblouk mezi 200 nejbohatších a nejdůležitějších eko-systémů planety.

Delta Neretvy nepochybně potřebuje ochranu, ohrožují ji pokračující meliorační práce a vznáší se nad ní stín plánů na vybudování dalších a dalších přehrad, proti čemuž protestují ochránci přirody (stavba přehrad ohrožuje i další krásnou balkánskou řeku Taru). Na Neretvě již stojí několik přehrad a hydroelektráren, například Jablanica. WWF především žádá, aby byl minimalizován vliv přehrad na eko-systém a volá po dodržování mezinárodních standardů pro stavbu přehrad a zákazu budování na dosud neregulovaných řekách. Na Neretvě už stojí dvanáct přehrad a plánuje se dalších devět. Každé další vodní dílo ještě více ohrožuje deltu, klíčové místo pro migrující ptactvo, které ztrácí životní prostor (na Neretvě žije přibližně 300 druhů ptáků, 115 druhů na ní pravidelně hnízdí).


Starý rybář v deltě Neretvy

V průběhu 7. a 8. stol. osídlil deltu Neretvy slovanský kmen Neretvanů či Neretljanců. Na lodích byli tito Slované jako doma a živili se tedy pirátským řemeslem. Loupežné výpravy na svých lodích, které se dodnes v deltě dochovaly a říká se jim ladja (více v 1. díle), podnikali do vzdálených míst na pevnině i ostrovech. Nebyli to piráti ledajací, Neretvané byli dlouhodobým problémem i pro Nejjasnější republiku benátskou. Dokázali porazit vojsko benátského dóžete Giovanniho I. Partecipazia, Benátčené poté přistoupili na mírové podmínky. Mír se ale porušoval, nedodržovala ho ani jedna z obou stran. V roce 887 vyplul s tuctem vojenských lodí proti Neretvanům další benátský dóže Pietro I. Candiano. O tom, že Neretvané byli dlouhodobou hrozbou pro benátské obchodníky svědčí fakt, že se Pietro I. Candiano ihned po svém zvolení dóžetem vydal na tuto vojenskou výpravu. 18. září 887 ale Neretvané zničili jeho loďstvo a Pietro I. Candiano se stal prvním benátským dóžetem, který našel smrt v bitvě (18. září se v současnosti oslavuje jako den chorvatského námořnictva). Přímým důsledkem legendární bitvy byl pravidelný roční poplatek, který Benátčené platili knížeti Branimirovi za právo obchodovat a plout podél dnešního chorvatského pobřeží. Od smrti Pietra I. Candiana až do roku 948 nevypukla mezi oběma stranami žádná další válka. Až jeho vnuk Pietro III. Candiano se pokusil vojenskou akcí zničit moc Neretvanů, 33 benátských lodí ale utrpělo potupnou porážku a Benátky nadále musely platit poplatky za obchodování a plavby. Až v roce 1000 dóže Pietro II. Orseolo dokázal se svou flotilou ovládnout dnešní chorvatské pobřeží, připojil k Benátkám například ostrov Korčula. Piráti přenesli své působiště z delty do Omiše, odkud ohrožovali pobřeží po několik dalších století.

Středověký hřbitov – Greblje Provič – leží v kopcích nad přímořským městečkem Klek. Je to nejvýznamnější středověký hřbitov na levém břehu Neretvy. Masivní kamenné náhrobky, kterým se říká stećci (plurál od singuláru stećak), jsou všechny povaleny na zem, více než stovka jich má být na tomto „divokém“ poničeném hřbitově. Když budeme zkoumat podrobněji, najdeme různé motivy koní, křížů, hvězd, rukou atd, déle se ovšem nezdržím, povalené náhrobky jsou většinou prosté, bez jakýchkoliv ozdob, neupoutávají pozornost bohatými reliéfy. Ale je to hezký výlet nahoru do kopců, kolem cesty olivové háje, nedaleko zříceniny hradu Smrdengrad a z řady míst okouzlující výhled dolů na moře. Tudy kdysi vedla stará cesta z Kleku přes Slivno Ravno a Glavicu do Podgradiny a dále do vnitrozemí. Starý hřbitov je hned u silnice, tak v minulosti hřbitovy budovali.


Olivový háj u cesty směrem ke Greblje Provič


Všechny náhrobky jsou povaleny na zem


Výhled dolů na městečko Klek

Domovem stećaků (místně se jim říká též mramori, kami, kuće, biligi) je Bosna a Hercegovina, kde jich evidují přibližně 60 tisíc, v Chorvatsku jich je asi 4500, další v Černé Hoře a Srbsku. Právě v Bosně a Hercegovině najdeme nejkrásnější stećaky, známá je především nekropole Radimlja. První stećci byly vztyčeny pravděpodobně začátkem 13. století, postupně vymizely do začátku 16. století, kdy se na Balkánu rozšířilo islámské pohřbívání. Za nejkrásněji zdobený stećak je pokládán kámen z obce Gornja Zgošća, který stojí v Zemském muzeu v Sarajevu. V poslední době se postupně mění názory na původ těchto pozoruhodných náhrobků. Prý pod nimi leží heretici bogomilové, nebo vyznavači tzv. bosenské církve, která se šířila na území tehdejší Bosny a v mnoha směrech vycházela z bogomilského učení. V současné době ovšem převládá názor, že pod nimi byli pohřbíváni věřící všech křesťanských církví a že bosenská církev byla křesťanskou národní církví s liturgií ve slovanském jazyce. Od poloviny 20. století je zpochybňováno její sepětí s bogomilstvím a je považována za na Římu nezávislou církev vyšlou z cyrilometodějské tradice.

Bogomilové odmítali tradiční církev i Starý zákon, podle jejich učení byl svět výtvorem prvorozeného a z nebes svrženého Božího syna Satana, který vytvořil i tělesnou schránu člověka. Život do lidského těla ale vdechl Bůh za slib, že po smrti lidské duše poputují do nebe. Až po Satanovi vstoupil do světa druhorozený Ježíš, aby porazil bratrovo pozemské království. Víra byla rozšířena na Balkáně od 10. do 15. století především v oblasti dnešní Bosny a Hercegoviny a Bulharska. Bogomil, od něhož se bogomilství odvozuje, byl venkovským knězem v Bulharsku pravděpodobně v 10. století. Odtud se víra šířila do Chorvatska a dále do západní Evropy, podle některých pramenů přispěla misijní činnost bogomilů ke vzniku hnutí katarů. Bogomilové byli jako heretici krutě likvidováni.

www.kiteboarding-komin-neretva.com
http://mediterranean.panda.org/about/areas_at_risk/dinaric_arc

Chorvatsko, jak ho neznáte (1. díl) aneb Na lodi deltou Neretvy