Park je oblíbeným místem pro výlet z Cáceresu, nepochybně živěji je ale v Barruecos přes zimu a na jaře, v září byl opuštěný. Ovšem tím poetičtější. Přestože jsme nedaleko Cáceresu, jsme v přírodě, během čtyřhodinové procházky potkáváme jen několik lidí, kam oko dohlédne – skály, voda, vyprahlá půda, keře, někde více zahnědlé a šedivé než zelené. Na žulových monolitických skaliskách, které vypadají jako skutečné plastiky umělkyně přírody (říká se jim bolos), jsou prázdná čapí hnízda, nejvíce kolem Peñas del Tesoro. Skaliska mají jména – Peña la Seta, Peña el Caracol, Peña caballera, La Bomba, Peña del Rayo, El Bolo, Peña el Tiburón.

Mezi skalami je minimum stromů, což může na někoho působit až depresivně, ale na jaře bude opět převládat zelená barva. Ve vlhčích oblastech prý kvetou i blatouchy a orchideje. Kromě vodního ptactva, které bude v zimě nepochybně početnější, hnízdí v parku orli a nad hlavami nám majestátně kroužili. V parku si lze vybrat několik tras, nejdelší (doporučuji) značená zeleně se jmenuje Las Tres Charcas Route a má trvat asi 3,5 hodiny (to se ale musíte vážně zdržet na každém kroku sledováním ptáků a fotografováním). Trasa vede kolem obou největších nádrží Charca del Barrueco de Abajo a Charca del Barrueco de Arriba (tedy dolní a horní). Kratší trasa Barrueco de Arriba Route trvá přibližně hodinu, a jak název napovídá, vede kolem horní nádrže. Nejkratší je žlutá trasa Peñas del Tesoro Route, která trvá slabou půlhodinu.


.
.

Nádrže jsou umělé, ale to nic neubírá na zvláštní kráse této kulturní krajiny. První nádrž zde lidé vybudovali už před stovkami let, v 18. a 19. století byly vybudovány mlýny a další rybníky, které se využívaly k praní vlny, z Extremadury se tehdy vyvážela vlna do celé severní Evropy. Industriální komplex se skládal z několika mlýnů, kanceláří, hospodářských budov, kaple a rybníků, nezbytných pro proces praní vlny. V průběhu 20. století byl opuštěn a zchátral. Vláda Extremadury vyhlásila Los Barruecos už v roce 1988 za „kulturní a historické místo“, Natural Monument Los Barruecos byl založen v roce 1996.

Nejméně 3000 let před naším letopočtem v Barruecos lidé chovali domácí zvířata a farmařili, což dokazují kresby v jeskyních, antropomorfní hroby a zbytky malých obydlí. U horní nádrže je rekonstruované tradiční obydlí starých pastevců bujío, vypadá poněkud kýčovitě. Na přelomu letopočtu se v regionu usadili Římané, na jižním okraji parku se zachovaly základy římské vily, v níž byly nalezeny bronzové sošky kozlů. Římané v regionu uctívali bohyni Ataecinu (ztotožňovali ji s bohyní Proserpinou).


.
.

V roce 1975 koupil obecní úřad v Malpartidě území dnešní parku. Už o rok později bylo v parku založeno Museo Vostell Malpartida s díly Wolfa Vostella, jednoho z předních představitelů hnutí Fluxus (do tohoto hnutí je zařazována i manželka Johna Lennona Yoko Ono). Wolf Vostell (1932–1998) byl umělcem mezinárodního věhlasu, který se zamiloval do Extremadury a Španělky jménem Mercedes. Poprvé se Vostell objevil v Extremaduře v roce 1958, kdy přicestoval do kláštera Santa Maria de Guadalupe, aby studoval dílo španělského malíře 17. století Francisca de Zurbarána. Právě tehdy potkal Mercedes Guardado, se kterou se po několika měsících oženil a navždy spojil svůj život s Extremadurou. Vostell nalezl v Extremaduře „hluboký duch pravdy a autenticity“ a už když poprvé přijel do Barruecos, nazval ho „uměleckým dílem přírody“. Brzy ho napadla myšlenka vytvořit právě v Barruecos avantgardní muzeum, v němž by se střetávaly příroda a umění. V budově muzea jsou skulptury z automobilů a betonu Wolf and Mercedes Vostell Collection, Vostellova díla míjíme i cestou po parku (V.O.A.EX. – Betonová cesta horní Extremadurou).

Doprava z Cáceresu je jednoduchá. Z autobusového nádraží je to směrem na Valencii de Alcántara nějakých deset dvanáct kilometrů mikrobusem do Malpartida de Cáceres. Odtud zbývají do informačního centra parku necelé tři kilometry pěšky, nejprve městečkem a poté po silnici. Najednou se objeví první jezírka, vodní ptáci, pasoucí se koně na březích, tyče a na nich čapí hnízda. V Malpartidě pozor na autobusovou stanici. Není na hlavní silnici a není označena. Přesněji – je označena, ale tak malou a ještě začmáranou ceduličkou, že si toho nikdo mimo domácích nevšimne, navíc chybí jízdní řád. Ale protože právě tam zastaví autobus z Cáceresu, víme, odkud pojede i zpět. S podobným chaosem se lze setkat leckde jinde v Extremaduře. I v městečku, kde mají autobusovou zastávku (přístřešek, ale nikoli jízdní řád), k ní nemusí autobus zajíždět a zastaví jen na hlavní ulici. Je to záludné, nejlépe vládnout trochou španělštiny a zeptat se, anglicky se nedomluvíte.

Vstup do parku je zdarma, mapky jsou k dostání též zdarma v infocentru. Koupání v nádržích je zakázáno, podobné je to s rybařením, to je pouze na povolení.

http://museovostell.gobex.es
http://www.turismoextremadura.com