Prohlídka s povinným průvodcem začíná v nádherném mudejarském ambitu, pokračuje místností s desítkami zpěvníků, a jakých zpěvníků, každý má rozměry více než metr na výšku a asi 70 cm na šířku. Jen to přijetí v katolickém klášteře mělo daleko do milého setkání, tady vládla přísnost. Už pán v pokladně rozhodně nehýřil milým úsměvem a průvodce… jako když učitel vykládá svým žákům, tak náš průvodce pojal přístup k hostům kláštera. Nesčetněkrát zazněla věta „Ahora, una cosa muy importante“, tedy – nyní velmi důležitá věc. Ta dikce! Prostě stará škola, minulá století mi proběhla hlavou. Každopádně, Guadalupe je hezká vesnička kolem kláštera, staré uličky s podloubím (i dřevěným), spousta květin. A večeře na malém náměstíčku před klášterem, proč ne…
Cesta do Guadalupe není bez auta jednoduchá, což v Extremaduře nikoho nepřekvapí. Z Trujilla jedou dva autobusy denně, podobně z Madridu, o víkendu se žádnou dopravou nepočítejte. Často doma slýchávám, že my, občané České republiky, neumíme jazyky a že se cizincům s námi těžko komunikuje. Chytráci, kteří takto hovoří, jistě příliš necestovali světem a rozhodně nenavštívili Španělsko a Extremaduru. Snad v žádném turistickém infocentru v Extremaduře nebylo možné se domluvit anglicky a přece jen… turistická infocentra by asi měla sloužit i zahraničním turistům. Jen napovím, že mimo turistická infocentra není situace lepší. Takže slovník a základy španělštiny s sebou. Prohlídka kláštera v angličtině? To je nápad, něco takového by snad v Guadalupe dokázali zařídit, ale informaci nejméně týden předem, sehnat anglicky mluvícího průvodce není jen tak.
. 
Původ kláštera se datuje do 13. století, tehdy obyčejný pasáček, jehož jméno nám historie dochovala – Gil Cordero, našel na břehu řeky Guadalupe sošku Panny Marie. Sošku uschovali mniši ze Sevilly po maurské invazi na Pyrenejský poloostrov a dobytí města v roce 712, alespoň tak příběh vypráví rozšířená legenda, a po pět set let arabské nadvlády zůstala ukryta. Na místě nálezu byla postavena kaplička zasvěcená Panně Marii Guadalupské. V kapli se několikrát pomodlil i Král Alfons XI. Kastilský, který poté vzýval Pannu Marii během bitvy na Río Salado v roce 1340, v němž jeho vojsko společně s Portugalci porazilo muslimskou armádu, kterou vedli panovník Granady Jusuf I. a marocký sultán z rodu Marínovců Abu al-Hasan Ali ibn Othman. Už po bitvě u Las Navas de Tolosa v roce 1212 se moc Almohadů na Pyrenejském poloostrově rozpadla, z kdysi ohromného panství zůstal jen emirát Granada. Maroko však ovládla berberská dynastie Marínovců, která vyhlásila svatou válku nevěřícím a její vojsko vtrhlo do Evropy a dobylo Algeciras a Gibraltar. Drtivá porážka muslimů na Río Salado byla začátkem konce jejich panování na Pyrenejském poloostrově. Díky „pomoci“ Panny Marie Guadalupské prohlásil Alfons XI. Kastilský klášter Guadalupe královským a daroval klášteru nespočet cenných darů včetně trofejí ukořistěných v bitvě. Nejstarší kroniku kláštera sepsal mnich jménem Diego de Écija na přelomu 15. a 16. století pod názvem Libro de la invención de esta Santa Imagen de Guadalupe. Klášter byl v té době nejvýznamnějším ve Španělsku, pochován je v něm například král Jindřich IV. Kastilský.
. 
Bohužel, zákaz fotografování je striktní, dovolili nám fotit pouze v mudejarském ambitu po skončení prohlídky. A je vyžadováno ticho, zvláště v barokním budoáru, kam nás zavedl jeden z mnichů a kde konečně… spatříme bohatě zdobenou sošku panenky guadalupské. Má úplně černý obličej, je to jedna z nemnoha černých sošek Panny Marie. Dle pověsti ji vyřezal sv. Lukáš z tmavého cedrového dřeva a její tvář ještě více ztmavla po mnoha nátěrech fermeží. V klášteře visí obrazy od El Greca a Goyi, ale sérii olejomaleb v sakristii namaloval rodák z Extremadury a slavný malíř španělského zlatého věku Francisco de Zurbarán (1598 – 1664), přezdívaný „Španělský Caravaggio“. Karel Čapek o něm napsal: „Jeho jméno je široké a ramenaté jako jeho malba. Po celý život maloval frátery; jsou to chlapi rozsochatí nebo vyschlí, ale vždy řezaní z tvrdého dřeva; na nich je vidět, co chlapské kázně, co řádné a přísné mužnosti bývalo v idei řeholnictví. Chcete-li vidět oslavu muže v jeho kostnaté skladbě a ježatosti, v jeho drsném a špatně oholeném stavu, nehledejte portréty vojevůdců nebo králů, ale veliké mnichy počestného a zbožného Zurbarána.“
Kryštof Kolumbus pojmenoval podle kláštera ostrov v Karibiku – dnešní francouzský zámořský department Guadeloupe. Jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst na světě je Basílica de Santa María de Guadalupe v hlavním městě Mexika. Podle jedné teorie pochází pojmenování právě od kláštera Guadalupe v Extremaduře, kult tamní Panny Marie byl v časech conquistadorských velmi rozšířený i v Novém světě. Dle druhé – a nepříliš pravděpodobné – teorie má jméno původ v jednom z místních indiánských jazyků.
. 
Zastávka autobusu je nedaleko kláštera, jen pár kroků a ubytováváme se přímo v centru na hlavní uličce, nemá smysl hledat ubytování dále od kláštera. Dvoulůžkový pokoj stojí 35 až 40 €. Nechybějí restaurace, prodejny se suvenýry (také přímo v klášteře lze koupit množství náboženských suvenýrů) i obchůdky, kde koupíte místní produkty, především sýry, vína a šunku. A našel jsem jeden bar, jako by ani nepatřil do 21. století, uvnitř seděli snad jen staří dědové, žádná žena, jeden malý klučina zašel za dědečkem, asi ho už tahal domů za babičkou, pivo levnější než jinde a atmosféra přímo extremadurská.
Ale nejkrásnější uličky jsou za rohem, stoupnete-li si zády ke klášteru, vykročte kolem restaurací doprava k Sevillské bráně ze 16. století. Za ní je půvabné náměstíčko s kašnou Los Tres Chorros (Tří pramenů), staré domky s dřevěným podloubím, balkóny přeplněné květinami, jako bychom vkročili do uklidňující středověké krásy. Mimochodem, okolí Guadalupe nabízí spoustu výletů v kopcích a asi pět kilometrů od městečka stojí poustevna Ermita del Humilladero, kde se poutníci tradičně zastavují, aby se pokochali pohledem na klášter.
A kdy do Guadalupe? Regionálním svátkem je 8. září, což je den Extremadury na počest patronky regionu svaté Panny Marie Guadalupské.
Další články z Extremadury:
Parque
Nacional de Monfragüe: Mezi supy
Trujillo
aneb U Pizarra doma
Natural
Monument Los Barruecos aneb Wolf Vostell v žulovém království
čápů
Cáceres
v noci i ve dne
Mérida
aneb Tapas u antických památek ve španělském Římě
Medellín –
v rodném městě Hernána Cortése
Jerez
de los Caballeros: Bílé město templářů a conquistadorů
Zafra –
Plaza Grande a Plaza Chica
rss kanál