Aréna je snadno dostupná metrem, stanice Ventas leží na stejné lince jako Sol. Jakmile jsme vystoupili z metra, už nám jeden překupník nabízel vstupenky na dnešní večer. Proč kupovat od podezřelého překupníka, když před arénou stojí několik malých žlutých budek, v nich by měli lístky prodávat. Jenže večer v době koridy už budeme v Praze. Od desáté ranní ale můžeme na prohlídku arény. Dost nestydatě na prohlídkách vydělávají, cena se vyšplhala na 14 € (Palacio Real stojí jen 10), mám ale Madrid Card. Dostávám audio (na výběr osm jazyků, čeština není dostupná) proti nějakému dokladu, který mi na konci prohlídky zase vrátí. A za okamžik stojím ve vchodu, na zdi plaketa vzpomínající slavného toreadora Antonia Bienvenidu, rodáka z venezuelského Caracasu, který se řadí mezi nejslavnější toreadory všech dob, vedle jmen jako jsou Manolete, Antonio Ordóñez nebo Manuel Benitez „El Cordobes“. Puerta Grande a už si mohu představovat lidi vstávající nadšením, aplaudující toreadorovi, celou tu hru na život a smrt, na rytířství. V průběhu prohlídky si každého odchytí, vyfotografují a na závěr nabízejí jeho/její fotku v matadorském oblečení a v souboji s býkem. Ale za tu cenu… odmítl jsem a matador šel do koše. Během prohlídky se dostávám až k vratům, kterými jsou do arény vpouštěni býci, tudy se vřítí za svým bojem na smrt, působivá je královská lóže, kam ale prohlídka nevede, díváme se jen zvenku, a kde jinde by měla prohlídka končit než v obchůdku se suvenýry.
Las Ventas je postavena v neo-mudejarském stylu, byla otevřena v roce 1931 a má kapacitu téměř 24 tisíc diváků. Je největší arénou ve Španělsku a třetí největší na světě (větší jsou Plaza México v hlavním městě Mexika a Plaza de Toros Monumental ve Venezuele). Nejen nad výkony matadorů ale jásali v této aréně španělští diváci, v roce 2008 se v ní hrálo semifinále Davisova poháru, v němž domácí s Rafaelem Nadalem přehráli USA. V aréně se občas konají také koncerty.
.
Být v Madridu a nevidět býčí zápasy? To je asi jako navštívit Prahu a nezajít do sv. Víta. To jsem se dočetl na http://www.spanelsko.info. A Karel Čapek kdysi napsal: „Já, který nikdy, ani v literatuře, nemám rád hru se smrtí, neboť smrt není špás ani podívaná, já měl nějak sevřené hrdlo; jistě hrůzou, to se rozumí, ale myslím, že také obdivem. Po prvé v životě jsem viděl rytířství, jak stojí v knize psáno: se zbraní v ruce, tváří v tvář smrti, s nasazením života pro čest hry“.
Kdo nemá náladu, chuť a čas na býčí zápasy, může se Madridem projít v jejich stopách, aniž by je navštívil. Když se vydáte do uliček jihovýchodně od Puerta del Sol, kde je také spousta hostalů a tedy asi nejlevnější ubytování v centru Madridu, objevíte množství restaurací, barů a pivnic. Právě tam chodívali slavní toreadoři, tam je to pravé místo. Na Plaza de Santa Ana nabízí nejen pivo již od roku 1904 pivnice Alemana (Cerveceria Alemana), kterou, jak název napovídá, založili němečtí podnikatelé. Plaza de Santa Ana je oblíbeným místem schůzek a určitě sem zavítejte po setmění, v noci to zde žije. Do lokálu Alemana chodil i Ernest Hemingway. Ovšem nabídka čepovaných piv českého milovníka zlatavého moku neuspokojí, Amstel, Paulaner, lepší je výběr lahvových piv, mají mj. Pilsner Urquell, domácí Mahou a San Miguel, belgická piva (Leffe), německá (Löwenbräu, Beck´s) atd. Budete-li se pozorně rozhlížet, někde na zdech objevíte starého pána Hemingwaye s tradičním doutníkem v ústech. A také podobizny slavných matadorů či plakáty a ukázky z dobových časopisů a novin. Přes náměstí stojí hotel Reina Victoria, který byl postaven už na začátku 19. století a kde se ubytovávají právě toreadoři, pravidelným hostem zde býval i slavný Manolete, považovaný mnohými za nejlepšího toreadora všech dob (1917–1947). Hotel Reina Victoria je nepochybně vhodnou volbou pro ty, kteří mají rádi býčí zápasy a madridský noční život. Jen… cena pokojů stoupá až na 6000 Kč za noc.
.
Nejen Ernest Hemingway, slavných umělců, kteří se nechali inspirovat býčími zápasy, by byl delší seznam, malíři, spisovatelé, básníci, hudební skladatelé – Francisco Goya, Édouard Manet, Federico García Lorca, Georges Bizet… I herečky, vždyť Ava Gardnerová měla románek s Luisem Miguelem Dominguínem. S tím Dominguínem, se kterým se přátelil Pablo Picasso a nejen namaloval jeho portrét, ale dokonce mu navrhl kostým. Mimochodem, tanec pasodoble vznikl z předvádění toreadorových figur v hostincích, tanečník v něm vlastně představuje toreadora.
Španělské arény pro býčí zápasy jsou pravděpodobně první stadiony v Evropě od časů antiky, stavějí se od poloviny osmnáctého století, mezi nejstarší a nejslavnější patří amfiteátr Plaza de Toros de la Real Maestranza de Caballería v Seville, který se začal stavět v roce 1749. Habsburk Filip III. Španělský dal údajně kvůli býčím zápasům přebudovat madridské Plaza Mayor. Zápasy s býky ale byly evropské kultuře známé mnohem dávněji, nejstarším dokladem býčích zápasů či her s býky jsou vyobrazení v paláci Knóssos, na nichž mladí muži předváděli rituál, při němž přeskakovali přes hřbet býků.
V komplexu madridské arény je Museo Taurino, tedy Muzeum býčích zápasů, založené v roce 1951. Vstupné je v Madrid Card, ale bohužel se v něm nesmí fotografovat a neuhádal jsem ani několik fotek. Obrazy včetně portrétů slavných matadorů, sochy, plakáty na historické slavnosti, oblečení i meče toreadorů, dokonce i hlavy býků na zdech. A kdy se vydat v Madridu na býčí zápasy? Sezóna trvá od března do října, nejvíce zápasů se koná během festivalů jako je San Isidro uprostřed května.