Ke Drábským světničkám je nejjednodušší a nejpohodlnější cesta autem, vlakové nádraží v Mnichově Hradišti je totiž daleko (až ke skalnímu hradu cca 7 km), auto jsme zaparkovali na parkovišti na konci vesničky Dneboh, odkud je to po modré značce na skalní hrad asi půl kilometru. Pokud odpadne zdlouhavá cesta z Mnichova Hradiště, více času zbude na procházky skalním městem. Auto navíc umožní zůstat déle do večera a ze skal pozorovat západ slunce.

Hned na začátku výstupu po modré turistické značce se z informační tabule dovíme, že v těchto místech se odehrál největší známý sesuv půdy v Českém ráji. Došlo k němu v neděli 27. června 1926 mezi 11. a 14. hodinou, do pohybu se dalo na 3 mil. kubických metrů zeminy v délce asi 2 kilometrů. Napršelo tehdy 339 mm a vzhledem k tomu, že pískovcové vrstvy spočívají na málo propustných nakloněných vrstvách slínovců, promáčená písčitá půda doslova sjela o pět až deset metrů, což zničilo osadu Kavčina, která byla součástí obce Dneboh, doslova roztrhaná byla i silnice na sever směrem na Olšinu. Denní čas sesuvu „napomohl“ tomu, že lidé stačili své trhající se domky opustit a nedošlo ke tragickým ztrátám na životech. Památkou na sesuv jsou šikmo rostoucí borovice, které nebyly vyvráceny a sesuv přežily, těmto stromům se zahnutými kmeny prý říkají Tančící les.


Výhled z Drábských světniček


Drábská světnička

Archeologický průzkum prokázal, že dnešních Drábských světniček jako dominantní polohy nad údolím využívali lidé už od dob nejstarších zemědělců. Ve středověku byl na skalách postaven dřevěný hrádek či pevnost, nikdo ovšem neví, kdo se v nich usadil jako první. Z dřevěného hrádku nezbylo samozřejmě nic. Název Drábské vesničky by mohl pocházet z výrazu dráb, tedy loupežník, ve skalách se mohli raubíři ukrývat. Nebylo by divu, okolí Drábských vesniček je na první pohled vhodné pro loupežnická doupata, prokazuje to i výběr autorů pohádky Lotrando a Zubejda, právě ve skalních světničkách v okolí nedalekého hradu Valečov se skrýval nejhorší z nejhorších starý arcilotr Lotrando. S tím drábem se to zdá být komplikovanější, výraz dráb totiž v dnešním významu napovídá spíše biřice, pochopa než loupežníka, podobně slovenský výraz hajdúch, ovšem nejeden loupežník se jistě svého času rekrutoval z bývalých a dezertujících vojáků. Podobně i dnešní výraz lotr pochází z latinského latro, což ovšem původně znamenalo žoldnéř. Podle druhé varianty dostaly světničky jméno podle obra Drába, který ve skalách žil. Pověst o obrovi si můžete přečíst na jedné z informačních tabulí. Prý to byl starý dobrák, který lidem neubližoval, naopak se jim snažil pomáhat. Ovšem lidé se ho báli, neboť docházelo během oné pomoci k řadě nedorozumění, navíc obr je prostě obr. Když dobrák obr viděl, jak se lidé musejí všemi silami starat o svůj dobytek, chtěl jim od jejich těžkých starostí ulevit, občas jim tedy nějaké to zvíře ukradl, čímž se navíc sám dobře najedl. Od lidí si donesl do skal i ženu do domácnosti, jistou Aničku, která nakonec pomohla vzájemnému porozumění mezi obrem a lidmi, ti konečně pochopili, že jim nechce ublížit. Hromotluk navíc lidem prozradil, kde je ukrytý poklad a pomáhal jim i na poli (ale existuje nepochybně více verzí pověsti).


Drábská světnička


Drábská světnička

Dnešní turistický přístup nahoru do skalního města vede přes jakousi dřevěnou boudu (možná to bývala pokladna) prudce po schodech nahoru. Drábské světničky jsou skalní bloky oddělené průrvami a štěrbinami, jednotlivé skály jsou propojeny soustavou schodů a můstků. Lidé se sníženou schopností pohybu si skály příliš neužijí, dáváte-li pozor na děti, není problémem vyrazit i s menšími. Nahoře buďte opatrní, zvláště v zimních měsících, kdy to může hodně klouzat. Z vyhlídkových plošin je daleký výhled do údolí Jizery a směrem na Bezděz. Ve skalách zůstaly stopy po osmnácti světničkách vytesaných do pískovce, které pravděpodobně sloužily jako skladiště a zásobárny, s jistotou to ovšem nelze tvrdit. Jedna ze světniček – téměř sedm metrů dlouhá a čtyři metry široká – sloužila jako kaple. Uvnitř se dochovala kamenná lavice a několik stupňů vedoucích k oltáři, jeden výstupek vedle oltáře mohl sloužit jako kazatelna. Žádnou výzdobu, jakou známe z církevních svatostánků, v této kapličce nenajdeme, spíše rytiny nenechavých rukou, které svou návštěvu musely „zvěčnit“ do pískovcových zdí.

Na skalách stála řada dřevěných staveb, v těch zřejmě bydleli lidé. Původní vstup do hradu byl pravděpodobně po dřevěném padacím mostě, zabezpečovala ho i dřevěná věž, dochovaly se také stopy po palisádě. Stavitelé dovedně využili polohy a odlehlosti skal a postavili pevnost, která působila téměř nedobytně. Chybí ale jakákoli zmínka o tom, komu hrad patřil a přesně v jaké době stál. Vznik hradu se nejčastěji uvádí do první čtvrtiny 15. století, tedy do husitských dob, předpokládá se, že husité tehdy ovládali velkou část regionu, vždyť i majitelé nedalekého hradu Valečov byli stoupenci Jana Žižky z Trocnova. Po bitvě u Lipan byly světničky opuštěny a dřevěné stavby rychle chátraly. Poté, co hrádek zpustl, byly světničky využívány v dobách nebezpečí k úkrytu ohroženého obyvatelstva, například během třicetileté války nebo při průtazích různých vojsk okolím.

Velký sádrový model Drábských světniček lze vidět v Muzeu města Mnichovo Hradiště. Skalní bloky nejprve dokonale zmapovali pracovníci Archeologického ústavu ČSAV a v roce 1950 byla vytvořena maketa v poměru 1:17. Velký model navíc doplňuje i menší maketa středověkého skalního hradu, který na skalách pravděpodobně stával.


Studený průchod


Hrad Valečov

Přibližně půl kilometru od Drábských světniček po modré nebo červené značce se nachází přírodní skalní puklina Studený průchod. Soutěska je dlouhá asi 125 metrů a i v největších letních vedrech v ní teplota nestoupá nad 10° C. Výška stěn dosahuje až 15 metrů a pokrývají je společenství lišejníků a mechů typických pro studená až horská prostředí. V trvale zastíněných místech se dlouho drží sníh. V průrvě přímo cítíte chlad a vlhkost, voda ze srážek prosakuje stěnami a jen obtížně se odpařuje. Vzniká specifické mikroklima s projevy teplotní inverze, teplotní rozdíly mezi osluněnými vrcholky stěn a rozsedlinou dosahují až 20° C. Zastíněné vlhké skály vytvářejí podmínky i pro růst např. pobřežnice obecné, která jinak roste na mokrých březích potoků od nížin po horské polohy.

Dalším zajímavým místem v okolí Drábských vesniček je hrad Valečov asi čtyři kilometry po červené značce. Mnoho prostor hradu bylo také vytesáno do skal, až v 16. století byl na nich vybudován palác. Neobvyklá jsou skalní obydlí, v nichž přebývala chudina ještě na konci 19. století, než byly úředně vyklizeny.

Další články ze skalních měst:
Adršpašsko-teplické skály: V ráji dravců
Houska – z nejtajemnějšího hradu do skalního města Bludiště a tajuplné rokle Apatyka
Maloskalsko – zimní toulání po ledu a skalách
Prachovské skály – nejen o pravěkém reji a českých buditelích