Když vyslovím Izrael, která tři slova, nebo charakteristiky, Vás napadnou jako první?
Svár, fascinující země, Jeruzalém.

Když přiletíte do Izraele, co vás v té tzv. Svaté zemi nejvíce oslovuje?
Žil jsem v Izraeli 7 let a už 25 let do Izraele pravidelně létám, takže jsem tam leccos prožil a mám tam hodně kamarádů. Stále mne fascinuje a překvapuje jeho rozmanitost, dnešní Izrael, to je nejmodernější Hi-Tec a zároveň několik tisíc let staré vykopávky, poušť, moře, lesy, třeba i půl miliardy ptáků, kteří přes Izrael létají na podzim na jih do Afriky a na jaře se vracejí do Evropy. Lidé v Izraeli pocházejí z celého světa a z mnoha kultur, žijí vedle sebe na malém místě, přestože se mnohdy nestýkají. Izrael je spojnice tří kontinentů Asie, Afriky a Evropy, v níž se prolínají příroda i historie, ta obrovská síla kumulovaná po celá tisíciletí, to je něco, co musí oslovit každého.

Procestoval jste Izrael?
Daleko více než většina Izraelců. Prochodil i projezdil, díky českému pasu jsem se dostal i na místa, kam běžní Izraelci mnohdy nemohou. Během let jsem pochopil mentalitu tamějších lidí, jak jejich společnost žije, o co v ní jde. Jen málo jsem se však naučil jazyk, hebrejsky prakticky bohužel neumím.

Máte raději „moderní“ Tel Aviv, nebo „tradiční“ Jeruzalém, co je vám bližší?
Z pohledu nevěřícího Evropana je pro život lepší Tel Aviv… ale Jeruzalém je Jeruzalém, vyzařuje z něj obrovská síla. Ta města jsou tolik rozdílná a zároveň nedaleko od sebe, jsou vlastně symbolem izraelské rozmanitosti, vždyť na málo kilometrech a tak blízko sebe žijí dva úplně rozdílné světy. Tel Aviv by nemohl existovat bez Jeruzaléma, ovšem lze říci, že v moderním Izraeli by ani Jeruzalém nemohl existovat bez Tel Avivu. V létě je všude horko, ale v Jeruzalémě je právě v létě snesitelněji, není tam tak vlhko jako na pobřeží a přece jen je rozdíl mezi noční a denní teplotou. V Tel Avivu a na pobřeží je naopak lépe v zimě.

V čem je izraelská společnost rozdílná ve srovnání se západní či českou?
Důrazem na tradici, na širokou rodinu. Židovství je jednak náboženství, jednak národnost. I nevěřící Izraelci, kteří nechodí do synagog, ctí židovskou historii, tradici. Židovské náboženství slaví spoustu svátků, a právě o svátcích se Izraelci scházejí v co nejširší rodině, a ty rodiny jsou většinou početnější než u nás v Evropě. Druhou věcí je válečný svár. Novodobému Izraeli bude zanedlouho 70 let a vlastně nikdy nežili jeho lidé v míru, každý chodí povinně do armády, každý zažil války, každému někdo ve válkách padl nebo se stal obětí teroristických útoků. To je něco, co Izraelce stmeluje a žene dopředu, protože oni musejí neustále přemýšlet, jak přežít. V Izraeli žijí Židé s naší středoevropskou tradicí, Židé z arabského světa, amerického kontinentu, Indie, země a její židovství fungují jako onen tavicí kotlík, to je něco, co v Evropě neznáme. A žijí tam také Arabové, Drúzové a Beduíni. I jejich kultura má samozřejmě vliv na tu izraelskou, jsou izraelskými občany a mnozí se také jako Izraelci cítí. Drúzové a někteří Beduíni dokonce slouží v armádě.


Pohoda na pláži v jarním Tel Avivu

Jak Izraelce ovlivňuje každodenní život v ohrožení?
V ulicích vidíte spoustu vojáků, kteří cestují mezi svými posádkami, bezpečnostní kontroly jsou před vstupem do veřejných budov, do obchodních center, restaurací, vždy musíte i jako turista otevřít tašku a často i projít bezpečnostním rámem, jak je zvykem u nás jen na letištích. Už to nikoho nepřekvapí, je to běžné a přestáváte to vnímat. Pokud neprobíhá otevřený vojenský konflikt, a to turisté do Izraele spíše nejezdí, víte o nebezpečí pouze z médií, museli byste mít velkou smůlu, abyste se ocitli na místě nějakého útoku. Jinak je Izrael bezpečná země, v níž je například daleko menší hrozba krádeží než v Evropě. A více než terorismu byste si měli dávat pozor při přechodu silnic. I v Izraeli zabíjí dopravní nehody více než teroristé. Většina lidí je při první návštěvě Izraele překvapená, protože byť je země ve vojenském a teroristickém ohrožení, je to země svobodná a bohatá. Izrael vznikl na poušti a v bažinách a je to počtem obyvatel země srovnatelná s Českou republikou. Zatímco my jsme žili sice v komunismu, ale v míru, Izrael žije v nekončící válce a je to země bohatší než ČR. Což ukazuje, že je možné skloubit svobodu, bezpečí a prosperitu, přestože to není jednoduché. Pro nás to může být inspirací.

Židovskému humoru u nás rozumíme…
Mnozí Izraelci pocházejí ze střední Evropy, takže jejich humoru rozumíme a oni rozumějí tomu našemu. Ovšem pokud jsou to Židé z Orientu, jejich humor je odlišný. Určitá skepse, cynismus, černý humor, to vše máme společné a s Izraelci si porozumíme. Přestože máme i podobnou schopnost improvizace, do jisté míry i přístup k životu, v mnohém se diametrálně lišíme. My jsme daleko usedlejší, méně riskujeme, pořád na něco čekáme, mlčíme, neptáme se, oni naopak jako by stále někam běželi, neustále debatují a ptají se, z toho plyne ta obrovská izraelská kreativita, tah na branku, na poli vědy, inovací, výzkumu, schopnost prodat, prosadit vše, co vymyslí. Je značný rozdíl mezi českými a izraelskými studenty, když přednáším tady, nikdo se neptá, nic nekomentuje, v Izraeli je to patřičná anarchie, začnou se překřikovat a stále se na něco ptají a dávají vědět svůj názor.

Kam se v Izraeli rád vracíte? Jaká jsou Vaše oblíbená místa?
Záleží na počasí, mimo léto rozhodně do pouště, je krásná, na jaře i rozkvetlá, když zaprší, někdy stačí pár kapek, najednou všechny květiny z té pustiny vylezou. Především v zimních měsících se dá v poušti i v pohodě chodit, což je v letním vedru drsné a skoro nemožné. Na jaře je krásná také Galilea a Golanské výšiny, všechno tam kvete a je úžasně zelené. Zjednodušeně – jezdím rád na jih do pouště a na sever do kopců a lesů.


Výlet do pouště s přáteli


Do pouště… Tomáš Pojar doporučuje.

Jaký byste doporučil itinerář pro návštěvu Izraele? Co by člověk neměl během dvou týdnů vynechat?
Nejlepší měsíce jsou březen a duben, ovšem doporučuji se vyhnout svátku Pesach, to je všude narváno a draho, jakýkoli jiný termín je fajn. Země je šťavnatá, zelená, rozkvetlá a to i na jihu v poušti, je tam v té době pohodové počasí, není vedro, můžete chodit po značkách, jaké známe od nás. Země je prošpikovaná značenými cestami a v posledních letech stále více, je také daleko vlídnější k cykloturistům, než bývala. Často se mne lidé ptají, v čem se dnešní Izrael odlišuje od toho, který jsem poznal začátkem 90. let. Ano, je v něm více aut, dálnic, domů, ale značný rozdíl je právě v oblasti cestování, tehdy bylo málo turistických značek, méně map a průvodců, dnes je v Izraeli možné provozovat turistiku tak, jak to známe z naší republiky.
Přestože je Izrael velikostí malá země, nejezděte na méně než týden, lépe alespoň deset dní. Každý by měl navštívit Jeruzalém, poté zajet na pobřeží Středozemního moře do Tel Avivu, Caesarea má bohaté římské a křižácké památky. Vyplatí se vyrazit na den do pouště, nejlépe tam i přespat v nějakém bungalovu nebo stanu, a zastavit se u Mrtvého moře, to stačí zažít jednou v životě, ale stojí to za to. A nevynechat sever, tedy Galilejské jezero, Golanské výšiny a Nazaret, tam všude najdete směsici vzdálené i blízké historie, místa spojená s náboženstvím i krásnou a rozmanitou přírodu, vinice a skvělé víno. Na severním pobřeží stojí za návštěvu i křižácké a osmanské Akko. Z palestinských území pak Betlém – dnes vlastně předměstí Jeruzaléma – s ohledem na křesťanství, které všichni známe, ať jsme, či nejsme věřící. V Izraeli si každý najde věci blízké jeho zájmům a ještě pozná něco zcela nového.

Jakou z knih posledních let byste doporučil přečíst si před návštěvou Izraele? Knihu, která Vás v poslední době zaujala a mne by naladila.
Příběh o lásce a tmě od Amose Oze, světoznámého současného spisovatele, přeložil ji Michael Žantovský. Je to částečně autobiografický román, v němž autor vypráví o historii své rodiny, životě v kibucu, zachycuje i přelomové momenty vývoje Izraele. Starší Jeruzalém popsal ve svých knihách český rodák Viktor Fischl, který zemřel před deseti lety. Mému tátovi vyšla posmrtně kniha T. G. Masaryk a židovství, v níž se věnuje česko-židovským vztahům, které jsou vřelejší než u všech našich sousedů. I tak lze jistě vysvětlit základ vřelosti současných vztahů česko-izraelských. Každopádně současní izraelští spisovatelé jako David Grossman, Meir Šalev či Avraham B. Jehošua jsou čtiví a stojí za to si nějakou knihu přečíst. Spousta z nich vyšla v posledních letech v češtině. Pro pochopení jednoho z průniků česko-izraelské historie zároveň doporučuji si přečíst strhující román Jiřího Šulce Mosty do Tel Avivu, který je postavený na skutečných historických událostech z doby izraelské války za nezávislost a pojednává o československé vojenské pomoci.


Caesarea – římské divadlo

Před pár týdny jsem byl na koncertu klezmerové kapely Létající rabín v Balbínově poetické hospůdce. Klezmer je v Čechách na okraji zájmu, jak je to v Izraeli?
Klezmer je populárnější v cizině než v samotném Izraeli, není to nic, na co by Izraelci chodili. V Safedu se koná klezmerový festival, možná jsou i další, ale klezmer je muzika ze střední a východní Evropy a v Izraeli není rozšířená. Je to výraz východoevropského židovského světa, který už dnes neexistuje, byl vyhlazen za druhé světové války.

17. listopadu začala v Centru současného umění DOX v Praze výstava arabských karikatur. Chci ale vzpomenout na výstavu Middle East Europe tamtéž, která prezentovala díla evropských, palestinských i izraelských umělců reagujících na blízkovýchodní konflikt. Jedno z „uměleckých“ děl představovalo nacistické předválečné karikatury Židů a dávalo je do roviny s dnešními karikaturami islámu a muslimů, např. s oním známým obrázkem proroka s bombou na hlavě. Máte i Vy pocit, že lze současnou evropskou „vlnu“ karikatur islámu srovnávat s útoky na Židy za nacismu?
Srovnávat se to nedá, což není omluva obscénním karikaturám jakéhokoli náboženství. Je to stejně zavádějící jako srovnávání současného Izraele s nacistickým režimem, což není bohužel naprosto nic ojedinělého, je to však naprosto zvrácené. Arabskému světu žádná genocida nehrozí, a pokud hrozí, je to v první řadě od vlastních souvěrců, což je velmi podstatný rozdíl. Arabský svět má obrovské problémy, lidé žijí ve válkách a bídě, ale původci těch válek, konfliktů a etnických čistek jsou na místě, ty nedovezl někdo zvenčí. Dějí se zvěrstva, ale ta páchají hlavně místní na místních a nikoli Židé, Západ, křesťané, jak je to dost často i v Evropě vysvětlováno a relativizováno se snahou převrátit realitu.

Má dnes nějaký význam trestat popírání holocaustu? Mnozí muslimové na tomto příkladu ukazují, že nemáme svobodu slova. Jak je to vnímáno v Izraeli? Například v Íránu se každoročně koná dosti nechutná výstava karikatur na téma holocaust.
Popírání holocaustu je nepochybně lež využívaná v rámci ideologií, které mají na svědomí spoustu lidských životů. Zákaz vychází právě ze snahy, aby se podobná hrůza neopakovala. Každá společnost se se zákazy vyrovnává odlišně, rozdílné je to ve Francii, USA a jiné v Německu, všude si to musejí vyřešit s ohledem na vlastní tradice a fungování státu v rámci svobodného pojetí světa, neexistuje žádná univerzální pravda, žádný nástroj, jak to řešit. Na Blízkém východě obecně vládne jakási pandemie konspiračních teorií, kam právě protižidovské a protiizraelské teorie zapadají, je to tedy spíše součástí širšího podhoubí vnímání světa, čemu se věří a čemu ne. A nezapomínejme, že vymazání Izraele z mapy je oficiálně deklarovanou politikou Íránu. Organizace výstav karikatur pak přesně zapadá do nenávistné ideologie teheránského režimu.


Potápění do Herodova přístavu s Old Caesarea Diving Center. Foto Itamar Grinberg.

Izrael má spoustu nepřátel, kteří plivají svou nenávist i v anonymních internetových diskuzích. Jednou z výtek vůči Izraeli bývá, že se jedná o nepřirozený, umělý stát (autoři zapomínají, jak vzniklo kdysi Československo) nebo že dějiny jsou špinavou hrou Rothschildů. Jak Izraelce ovlivňuje vědomí, že jsou terčem nenávisti, která, jednoduše řečeno, není fér?
Je jim to líto a přijde jim to velmi nefér. Ale už si zvykli. Podobně si zvykají, že se nedá nic dělat, když se v OSN odhlasuje jakákoli další protiizraelská rezoluce, což se děje jako na běžícím páse, protože masa muslimských zemí a zemí třetího světa ostatní převálcuje. Třeba když nedávno UNESCO odhlasovalo, že místo, kde stál v minulosti židovský chrám a ke kterému se Židé po tisíciletí modlí, nemá s židovstvím nic společného. V radě OSN pro lidská práva máte desítky rezolucí o špatné situaci v jediné demokratické zemi na Blízkém východě a chybí rezoluce k tomu, co se děje v jiných zemích, kde jsou poměry nesrovnatelně horší – k Sýrii, Iráku, Libyi, Jemenu, Saúdské Arábii, Íránu… Izraelce ovšem daleko více mrzí, že se k tomu připojují některé evropské země. V zásadě nechápou evropskou fascinaci izraelsko-palestinským konfliktem, zvláště v současnosti, kdy Evropa čelí daleko nebezpečnějším problémům spojeným s rozvrácením Sýrie, Jemenu, Iráku, Libye, v zásadě celého Blízkého východu. Mnohé Evropany proto podezírají z přetrvávajícího antisemitismu, a já si myslím, že právem.
Mezi mírem a válkou je spousta nejrůznějších odstínů a vždy je lepší, když se realita blíží k míru, což mimochodem v Izraeli a na palestinských územích v zásadě platí. Já bych si také přál, aby se Palestinci měli lépe, ale zároveň je pravda, že Palestinci na Západním břehu jsou jedni z nejsvobodnějších a nejbohatších arabských obyvatel Blízkého východu. V Gaze jsou poměry složitější vzhledem k faktu, že tam vládne palestinská teroristická organizace Hamás. Izraelci tam již přes deset let přítomni nejsou. Jaké jsou na Blízkém východě alternativy, všichni dobře vidíme – krvavá válka v Sýrii a Iráku, rozpad státu v Libyi, chudoba v Egyptě. A vidí to samozřejmě i mnozí Palestinci. Uzavřít a hlavně udržet skutečný mír není zdaleka tak jednoduché, jak si myslí evropští ministři zahraničí za bruselským kulatým stolem.

Dívají se Izraelci na vývoj ve světě spíše s optimismem, nebo s obavami? Strachujete se o Izrael?
Izraelci se dívají na situaci v jejich sousedství a ve světě realisticky. O vlastní zemi se možná někteří strachují, ale vědí, že přežije. Jejich pohled je střízlivý, o stavu světa si nedělají iluze, na realitu válek se dívají z vlastní zkušenosti země, která v míru nikdy nežila. Žádný sousední arabský režim nemá dnes schopnosti Izrael vojensky zničit, terorismus může hodně uškodit, ale není to hrozba smrtelná. Za smrtelné nebezpečí Izraelci dnes považují íránský jaderný program, zvláště v souvislosti s již zmíněnou agresivní rétorikou, která vychází z Teheránu. Já se také o Izrael nestrachuji, je to vitální země, která přežila ledacos a vyšla z toho se ctí. Izraelská svoboda a prosperita nejsou však do budoucnosti nic garantovaného. Stejně tak to ale platí o svobodě a prosperitě naší.

Články a rozhovor o Izraeli:
Jarní pahorek aneb Tel Aviv v záplavě jarního slunce
Caesarea Maritima aneb Potápění do starého Herodova přístavu
Haifa: setkání s vírou Bahá´í
Haifa – dědictví po templerech German Colony, Elijášova jeskyně a Stella Maris
Akko – s pózující kočkou v řezníkově mešitě a v křižáckém podzemí
Jan Zouplna: Tel Aviv a Jeruzalém – židovský střet kultur

Další starší informace, články a rozhovory o Izraeli.