Řím – 10krát z Věčného města:
Koloseum v umění (9. díl)

Římské Koloseum je symbolem zabíjení jako veřejné zábavy. Zároveň je symbolem současného Říma jako jeho turistická atrakce číslo jedna. V letošním roce probíhá v Koloseu výstava Colosseo un´icona, která představuje pohled současných italských umělců na světově proslulý amfiteátr, ale také např. jeho ideologické zneužití v dobách Mussoliniho režimu. Koloseum tak v těchto měsících nenabízí pouze historické zdi, ale je plné života a umění.

Koloseum je v současnosti nepochybně největší turistickou atrakcí v Římě, což naplno poznáte v okamžiku, kdy před ním stojíte společně s tisícovkami lidí a obcházíte ho dokola. Každou chvíli přistoupí někdo z místních s nějakou nabídkou, příliš jsem je neposlouchal. Podstatné je, mít před návštěvou Kolosea Roma Pass. Vyplatí se, chcete-li se věnovat alespoň hlavním památkám. Roma Pass stojí na tři dny 38,5 € a do dvou prvních památek či muzeí je vstup v ceně, do dalších zlevněný. Dále platí pro římskou městskou dopravu (včetně např. vlaku do Ostie na pobřeží). Především má ale jednu velkou výhodu, která se netýká peněz a platí právě v Koloseu jako nikde jinde – na Roma Pass všechny předbíháte. Stačí najít vstup pro Roma Pass a fronty jsou za námi. Na stránkách Roma Pass najdete mj. seznam památek, kde ho lze uplatnit (téměř všude), včetně vstupného. Vzhledem k faktu, že první dva vstupy jsou v ceně, vyplatí se navštívit samozřejmě nejprve nejdražší památky, např. společná vstupenka Koloseum, Palatin a Foro Romano (12 €), poté Mercati di Traiano (11,50 €). Od první aktivace platí 72 hodin. Před vstupem do amfiteátru musí každý projít kontrolním rámem, zavazadla projíždějí skenerem jako na letištích. A pak vzhůru do schodů. Vadou na kráse Kolosea je počet turistů, je prostě přeplněno. Sice na Roma Pass máte přednostní vstup, tím ovšem výhody končí.

Koloseum v minulých staletích i v současnosti bylo a zůstává námětem uměleckých děl. Podobně jako Via Appia Antica a další římské antické památky. Koloseum malovali mnozí známí umělci – romantici a krajináři Thomas Cole a John Warwick Smith, malíři vedut Giovanni Battista Piranesi, Giovanni Paolo Pannini, Canaletto, Gaspar van Wittel, všichni se věnovali krásným ruinám Říma. V současnosti probíhá v Koloseu výstava Colosseo un´icona (překladu jistě netřeba). V Koloseu uvidíme např. díla jednoho ze současných italských umělců Paola Canevariho (1963), mj. video Hořící Koloseum nebo Koloseum ztvárněné vyřezáním do pneumatik. Canevari o svém díle říká: „Bohatství italského umění pro mne představuje břemeno a boj, ale také široký horizont, na němž vidím úžasné úspěchy umělců po staletí. Moje spojení s nimi je dědictví, které se pohybuje v mé krvi. Překlad této tradice je to, co nabízím.“

Canaletto

Gaspar van Wittel

John Warwick Smith

Giovanni Paolo Pannini

Thomas Cole

Za pop-artu v 60. letech minulého století se z Kolosea stala téměř kulturní identita, něco jako Coca-Cola pro Američany. Co jiného než Koloseum, by se mělo objevit na plakátu k filmu Prázdniny v Římě z roku 1953 v hlavních rolích s Gregory Peckem a Audrey Hepburnovou. A v této pozici zůstává Koloseum i ve 21. století, přestože například neo-futurista Goffredo Parise vykřikoval, že by mělo býti strženo a postaveno znovu… z plastu. V Koloseu uvidíte i dílo komunisty Renata Guttusa a dalších umělců jako Olivo Barbieri a Renato Mambor. Dnešní Koloseum je tak plné života a umění, nejsou to jen prázdné zdi. Výstava potrvá až do začátku ledna 2018. Mimochodem, v patře amfiteátru nechybí prodejna suvenýrů a knih s tématem Koloseum. Několik publikací jsem prolistoval, jednu vybral, ale pak jsem zaváhal, že bude asi někde ve městě levnější. Bohužel, nikde ve městě jsem ji později neviděl.

Také v první polovině 20. století s nástupem fašismu se stalo Koloseum symbolem – spojení dávného impéria a ideologických představ Benita Mussoliniho. Právě fašistický diktátor nechal vystavět hlavní třídu Via dei Fori Imperiali, která spojila Piazza Venezia právě s Koloseem. Moderní třídu slavnostně otevřel sám diktátor v roce 1932 a bývala používána pro vojenské přehlídky režimu. Mussoliniho nový Řím měl překonat ten Augustův. Způsob, jakým se fašistický režim viděl v římské minulosti, se stal známý jako romanita. Mussolini dokonce naplánoval novou římskou čtvrť, která byla budována pro světovou výstavu – Esposizione Universale Roma. Koloseum se stalo předlohou pro asi nejznámější budovu nové čtvrtě Palazzo della Civiltà Italiana (Palác italské civilizace), které se lidově říká „colosseo quadrato“ (čtvercové koloseum). Ve starém Koloseu uvidí návštěvníci v rámci výstavy i podobu tohoto nového kolosea.

Koloseum

Postupem času se z Kolosea stal památník symbolizující věčnost, kulturu, civilizaci. Svatý Beda Ctihodný, v Anglii žijící benediktinský mnich, který získal přízvisko Otec anglické historie (autor díla Historia ecclesiastica gentis Anglorum – Církevní dějiny národa Anglů) kdysi na přelomu sedmého a osmého století napsal: „Quandiu stabit coliseus, stabit et Roma; quando cadit coliseus, cadet et Roma; quando cadet Roma, cadet et mundus“ (Dokud stojí Kolos, stojí Řím; padne-li Kolos, padne i Řím; padne-li Řím, padne svět). Má to maličký háček, v časech Otce anglické historie se termín coliseus používal nikoli pro amfiteátr, ale pro kolosální 30 metrů vysokou sochu císaře Nerona, která stávala před ním. Císař Vespasianus poručil přidělat k soše korunu ze slunečních paprsků a přejmenoval ji na Colossus Solis po slunečním bohu Solovi. Až za císaře Hadriana byla socha přestěhována k amfiteátru, kterému se stále říkávalo Flaviovský. Citát Bedy Ctihodného naznačuje, že kolosální socha stála ještě v jeho časech, historici ovšem odhadují, že byla zničena mnohem dříve, nejpozději během vyplenění Říma vizigótským králem Alarichem I. v roce 410. Snad až někdy kolem roku 1000 se název Koloseum začal používat pro amfiteátr.

Zastavím se krátce u stavitele Kolosea, přesněji císaře, který ho poručil vystavět. Vespasianus byl schopný a loajální vojevůdce, právě z těchto důvodů ho kdysi císař Nero vyslal do Judeje s cílem potlačit židovské povstání. Jeden z nejvýznamnějších římských historiků Publius Cornelius Tacitus ho popisuje ve své knize Z dějin císařského Říma: „Vespasianus, řízný válečník, jel vpředu před pochodujícím vojskem, vybíral místo pro tábor, ve dne v noci taktickou obratností, a jestliže to okolnosti vyžadovaly, i osobní udatností vzdoroval nepřátelům, lecjakým jídlem, šatem a vzhledem se sotva lišil od řadového vojáka…“ Podle římského polyhistora Suetonia, autora knihy De Vita Caesarum (česky Životopisy dvanácti císařů), se tehdy východními římskými provinciemi šířilo proroctví, podle něhož budoucí vládce světa vzejde z Judeje a Vespasianus uvěřil, že se tato předpověď vztahuje právě k němu. Po násilné smrti šíleného císaře Nera, se totiž rozhořela občanská válka tzv. „roku čtyř císařů“, z ní vyšel vítězně právě Titus Flavius Vespasianus, který vládl v letech 69–79 a založil flaviovskou dynastii. Během desetiletého panování dokázal obnovit stabilitu rozlehlé římské říše, obnovit pořádek a… zahájit stavbu Kolosea.

Bohužel, také my jsme si před Koloseem „užili“ místní prodejce. Fotit a prohlížet si bez obtěžování starověké dílo, je v současném Římě téměř nemožné. V některých místech na každém druhém kroku (doslova, to není přehnané) obtěžují prodejci selfie tyčí. Že mám v rukách větší fotoaparát a ne mobil, to nejsou schopni vnímat, snažím se je ignorovat, nereagovat, vše marné (s největší pravděpodobností by nepomohla ani viditelně nošená vlastní selfie tyč). Během několika minut mi desítky prodejců strkají přímo před obličej tyč, jako by to byla věc, bez které se neobejdu a nejsem člověkem. Je nepodstatné, odkud tito prodejci pocházejí, každopádně je to doslova selfie mafie a jejich vlezlost a počet jsou nechutné. Prodej je to nepochybně nezákonný. A co na něj italská policie? Má smysl odpovídat?