Cesta Antigua – Panajachel trvala přes dvě hodiny, žádný přímý domácí kuřecí autobus na této trase nejezdí a přestupování s batohy není právě ideální. Takže turistický shuttle, cena za dva 20 dolarů. Řidič jel po hlavní silnici a do Panajachelu sjížděl ze severozápadu přes vesnici Sololá, sešup v některých uličkách byl pořádně prudký. Jezero obklopují mayské vesnice (či městečka) – nejznámější Santiago Atitlán s kultem Maximóna a San Pedro La Laguna – do obou přepravují cestující lodě, plavba přes jezero trvá asi třicet minut. Santiago Atitlán žije mayskou módou, údajně nikde jinde v Guatemale nenosí v takovém množství mayské oblečení i muži, hodně jich potkáváte v tradičních kalhotách, jsou to barevně vyšívané „kraťasy“ do půli lýtek (více o Santiagu Atitlán v příštím díle).

Z Panajachelu stojí plavba lodí pro veřejnost (nikoli soukromou turistickou lodí, která bude nepochybně dražší) 25 quetzalů, zpět dalších 25. Lze předpokládat, že cena pro místní je nižší. Ráno je přece jen jasnější obloha bez mlžného oparu, bez mraků, sopky Tolimán, Atitlán a San Pedro jsou konečně vidět. V odpoledních hodinách opět zmizí.

Britský spisovatel Aldous Huxley, autor známého románu Brave New World (v češtině vyšlo pod názvem Konec civilizace) a mnohými považovaný za jednoho z významných humanistických filozofů a myslitelů 20. století, psal i cestopisy. V díle Beyond the Mexique Bay píše i o Atitlánu, a jeho slova jsou na internetu často používána pro popis tohoto sopečného jezera. Kapitolu Atitlan začíná slovy: „Lake Como, it seems to me, touches the limit of the permissibly picturesque; but Atitlan is Como with the additional embellishment of several immense volcanoes.“ Naopak Panajachel na něj valný dojem neudělal: „Panajachel, the village nearest to our inn, with a large lowclass mestizo and an abundance of dram shops.“

V současnosti lidé v Panajachelu na guatemalskou lowclass nevypadají, turistický ruch jim finančně pomáhá. Panajachel je živou turistickou tepnou jezera a je přeplněn převážně mladými turisty. Protíná ho ulička Calle Santander, která je souvislým pásem obchůdků, kaváren, restaurací, ubytovacích kapacit, turistických agentur, nabízejících výlety třeba až do Mexika (což využijeme), nechybí směnárna i bankomat, který nám nevydá peníze, o čemž jsem psal v článku Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (2. díl). Kupovat můžete barevné mayské oblečení, kopie mayských artefaktů, šperky. Panajachel žije přes den i po setmění, které v těchto krajích přichází překvapivě brzy, již po 18. hodině. Ubytovali jsme se v hotelu Fonda del Sol, který je malý kus za rohem z Calle Santander, nemáme si nač stěžovat. Panajachel je hned na první dotyk levnější než Antigua Guatemala, lepší kurzy jsou ve směnárnách (660 quetzalů za 100 dolarů), jídla v restauracích už kolem 40 quetzalů.


Panajachel, přístaviště


Vulkány Tolimán a Atitlán na druhé straně jezera


Jezero Atitlán


Večerní nálada v restauraci na břehu jezera Atitlán

Panajachel je zasažený turistickým ruchem, ale nic příliš rušivého, jako základnu pro výlety po jezeře a na jeho druhou stranu či výstupy na sopky ho lze využít. Rozhodně ovšem neočekávejte půvabné městečko, spíše jednu větší tržnici. Údajně začali v Guatemale už někdy v 60. letech minulého století říkat Panajachelu Gringotenango (výraz „tenango“, pocházející z jazyka Nahuatl, má mnoho míst v Guatemale, např. Chichicastenango, Quetzaltenango, Huehuetenango atd., znamená „zeď bohů“).

V jazyce Nahuatl, tedy staré aztéčtině (což není mayský jazyk), znamená jméno jezera „místo vody“. Známá hloubka jezera je 340 metrů, tvrdí se ovšem, že je hlubší, jen ho nikdo nedokázal prozkoumat, rozloha je 18×12 kilometrů. Nejlépe k jezeru vyrazit v ranních hodinách, kdy zároveň vyjíždějí motorové čluny k vesnicím na protějším břehu, kam se po zemi sice dojet autem dá, ovšem spoustou serpentýn v horách, je to časově mnohem delší cesta, a rozhodně nikoli bezpečnější. V odpoledních hodinách se pravidelně zvedají vlny jezera, což způsobuje vítr nazývaný Xocomil (v překladu „vítr, který odnáší hřích“, nuže, vykoupejte se, jste-li hříšníkem, viděli jsme však jen jediného člověka užívat si překvapivě málo chladné vody u pobřeží). Xocomil vzniká tím, že se srážejí vlhký vzduch od Pacifiku a vzduch proudící z hor. Stará legenda vypráví, že kdysi v oblasti, kde dnes stojí známé městečko Sololá, soupeřila o moc dvě mayská království, která byla v nepřetržitých sporech a bojích. A jednou se náhodně setkali princ z jednoho království a princezna z druhého a zamilovali se do sebe. Jejich vztah nezůstal utajen a byl rodiči zakázán. Mladí lidé se však nadále scházeli u jezera, jednou, když je u něj hledali vojáci, se nešťastnou náhodou utopili. Jejich duše od té doby společně žijí ve vodách jezera a každé odpoledne tančí, což způsobuje zvedající se vítr a vlny. Procházeli jsme se podél jezera dva večery a žádná dramatická vlnobití to nebyla, lodě křižovaly jezero i v pozdních odpoledních hodinách, ten tanec tedy nebyl žádný velký dupák. Ovšem když v odpoledních hodinách na těch nedupáckých vlnách člun zrychlí, nárazy dopadu na vodní hladinu jsou hodně tvrdé, občas doprovázené vodní sprškou. Motorové čluny jsou vybaveny vestami, na první pohled ovšem nikoli v potřebném množství, počet cestujících je převyšuje. Navíc si nikdo nebere vestu preventivně. Před přibližně deseti lety silný vítr převrátil přetíženou loď a v chladných hlubokých vodách se utopili tři lidé. No, už když vstoupíte na ta dřevěná stará mola, vkrádá se do člověka pocit, že se musí každou chvíli rozpadnout, přesto, slouží nepochybně již hezkou řádku let, a ještě dále budou.


Mayské ženy v městečku San Pedro La Laguna. Na zdi protesty proti otevírání dolu.


San Pedro La Laguna a patron města


San Pedro La Laguna


Jezero Atitlán

San Pedro La Laguna je jedním z městeček na protější straně jezera. Leží pod stejnojmennou sopkou, kterou loď plující ze Santiaga obeplouvá. Malé přístaviště, kam připlouváme, ovšem neslouží pro lodě směřující do Panajachelu, to musíme kus dále na druhou stranu výběžku, na němž San Pedro La Laguna stojí. Většina místních obyvatel je mayského původu. Část městečka kolem tohoto přístavu je hodně turistická, stahují se sem především hippies, či post hippies generace, čemuž odpovídá spousta levných ubytovacích kapacit, veganské restaurace, nabídky jógy, biodobrot, ručně dělaných šperků apod. Vládne tu poklidná atmosféra, méně hektická ve srovnání s Panajachelem. Výzvou je v San Pedro La Laguna výstup na sopku San Pedro, cca tři hodiny nahoru, doporučuje se vzít si průvodce (v případě ozbrojeného přepadení ovšem průvodce nic nezachrání, v posledních letech je snad již okolí jezera bezpečnější), každopádně za dobré viditelnosti je výhled dolů na jezero a okolní strmé svahy sopek fascinující.

Atitlán je kalderové jezero, rostoucí turistický ruch, stavba nových hotelů a nečištění odpadních vod způsobují horší a horší stav vody. Dříve byla prý průhlednost vody až do hloubky 15 metrů, to je už dávná minulost. Vzhledem k velikosti a hloubce jezera se po dekády zdálo, že si příroda se všemi nepříznivými vlivy poradí, v posledním desetiletí se ale na hladině objevuje vodní sinicový květ. Otázka dneška tedy zní: Podaří se stav jezera zachránit, aby z něj v budoucnosti nezůstala stoka? Varováním je osud nedalekého jezera Amatitlán jižně od hlavního města, podobně jako Atitlán je 11 kilometrů dlouhé a 3 kilometry široké jezero pozůstatkem dávného vulkanického výbuchu a zhroucenou kalderou. Ovšem hrůzně zanesenou sinicemi. Navíc, pod hladinou Atitlánu téměř vymizel jakýkoli život. Způsobilo to umělé vysazení okounka pstruhového (Micropterus salmoides) kvůli sportovnímu rybaření, kterým chtěli podnikatelé a úřady přivábit do regionu bohaté turisty. Jenže dravá ryba vyhubila většinu původních druhů ryb a zdecimovala i populaci endemické potápky (Podilymbus gigas), jejíž populace se zapsala mezi vyhynulé druhy od roku 1986, kdy byl pták pozorován naposledy. K vyhynutí přispěli lidé i lovem, těžbou rákosu a stavební aktivitou.

Že je vhodné zapřemýšlet nad ročním obdobím pro cestování k jezeru Atitlán (to platí pro celou Střední Ameriku), dokazuje hurikán Stan, který region zasáhl v říjnu 2005. Městečka a vesnice v okolí jezera byly zasaženy děsivými sesuvy půdy, úřady tehdy v Guatemale evidovaly na 1500 potvrzených obětí. Nejvíce postižená byla vesnička Panabaj nad Santiagem Atitlán, kde sesuvy zabily stovky lidí.

Předcházející články z putování Guatemalou:
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (1. díl)
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (2. díl)
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (3. díl)
Výstup na sopku Pacaya aneb Taxi! Taxi!
Chichicastenango: Barevný mayský trh kolem rituálního kostela Santo Tomás