Co nevynechat v Tikalu (Gran Plaza a Temple I a II jsem popsal v prvním dílu):

Temple I – pyramida Velkého jaguára na Gran Plaza, vysoká 45 m., nahoru zákaz výstupu
Temple II – druhá pyramida na Gran Plaza, vysoká 38 m., nahoru lze vystoupit
Temple IV – nejvyšší pyramida Tikalu, vysoká 64,6 m., nahoru lze vystoupit
Temple V – druhá nejvyšší pyramida Tikalu, vysoká 57 m., nahoru zákaz výstupu
Mundo Perdido – Pirámide del Mundo Perdido – nejvyšší pyramida komplexu, vysoká 31 metrů, nahoru lze vystoupit
Plaza de los Siete Templos – má 25 000 metrů čtverečních a patří mezi tři nejrozsáhlejší tikalská náměstí. Plaza je schovaná mezi stromy pralesa kus dále za Ztraceným světem

Výstup na pyramidy po starých kamenných stupních je téměř všude zakázán, ovšem na zmíněné pyramidy vedou dřevěná postranní schodiště. Před vstupem do parku doporučuji koupit mapu areálu, za 25 quetzalů se pro snadnější orientaci a jako památka vyplatí. Do batohu vodu, lze ji sice koupit na několika místech v parku, ovšem za cenu, kterou budete považovat za přemrštěnou (a kontrolujte uzávěry).

Temple IV je nejvyšší pyramidou Tikalu, ovšem nikoli mayského světa. V blízkosti mexické hranice severně od Tikalu se v nekonečné džungli ztrácí ruiny města El Mirador. La Danta, nejvyšší pyramida tohoto bájného mayského sídla, prý bývala výrazně vyšší než Temple IV, měřila dle odhadů 79 metrů. La Danta nemá nic společného s dávným básníkem a znamená v překladu „tapír“. K El Mirador si můžete zaplatit vícedenní túru, připravte se na pětidenní putování džunglí s místními průvodci, cena se pohybuje kolem 2000 quetzalů za osobu. Vyráží se z vesnice Carmelita, kam zájemce dovezou autem, cestou jsou zároveň i další mayská archeologická místa ztracená v džungli jako El Tintal nebo La Muerta.


Večer se v Tikalu objevují nosálové


Jedno z tajemných zákoutí Tikalu


Barevný prales v Tikalu


Temple IV – nejvyšší pyramida Tikalu

Moderní odkrývání tikalských památek začalo až v roce 1848, kdy sem guatemalská vláda vyslala expedici vedenou Modestem Mendézem. Jako první pyramidu v únoru tohoto roku Mendéz objevil Temple V, popis památek byl zveřejněn v listě La Gaceta, ale archeologický výzkum areálu byl teprve na samém počátku. Mimochodem, nejslavnější z conquistadorů Hernan Cortés na své expedici do Guatemaly v roce 1525 ruiny Tikalu pravděpodobně jen těsně minul. Každopádně se o nich nikdy nezmínil.

Nejstarší prvky mayské civilizace jsou datovány až k roku 2600 před naším letopočtem a spadají do tzv. archaického období či možná posunují dobu předklasickou. Historie mayské civilizace se v současnosti dělí především na období předklasické (2000 př. n. l. až 250 př. n. l.), klasické (250 př. n. l. až 900) a poklasické (900 až 1521). Když dopluly španělské lodě k břehům dnešní Severní Ameriky, mayská civilizace byla v troskách, život v Tikalu utichl někdy v 9. a 10. století.

Významní panovníci a historická data Tikalu:
Yax Moch Xok – zakladatel dynastie, vládl na konci 1. století (dřívější odhady sahaly do pozdější doby kolem roku 230)
Chak Tok Ich´aak I – aneb Velká jaguáří tlapa, zabit v roce 378 po příchodu vojáků z Teotihuacánu, které vedl Siyaj K´ak (v překladu V ohni zrozený), obě města oddělená více než tisícovkou kilometrů pralesa a velehor byla spojená sítí cest a vzájemně dostupná
Yax Nuun Ahiin I – První krokodýl, zakladatel nové dynastie v roce 379, pravděpodobně syn vládce Teotihuacánu, vládl do 404, jeho hrob byl objeven v podzemí chrámu Severní akropole, byl pohřben ve společnosti devíti obětovaných dětí od šesti let
Soupeření dvou mayských center Tikalu a Calakmulu, kterému vládla tzv. Hadí dynastie, vyvrcholilo dramatickou porážkou Tikalu v roce 562
Jasaw Chan K´awiil I aneb Ah Cacao, 682 až 734, pro sebe a svou manželku poručil postavit pyramidy na Gran Plaza, pohřben v Templu I, obnovil slávu Tikalu, v roce 695 porazil Calakmul, ten se z porážky již nevzpamatoval
Chitam II aneb Dark Sun – za jeho vlády postavena poslední významná pyramida v Tikalu Temple III, v něm pohřben
Jasaw Chan K´awiil II – z nápisu na stéle 11 byl identifikován jako poslední známý panovník Tikalu, vládl do roku 889

Když už nohy dávaly po mnohahodinovém chození a návratu od odlehlého Templu VI najevo ´zastav se´, posadil jsem se na dřevěnou terasu Templu II na Gran Plaza proti pyramidě Velkého jaguára a… představoval si, jak to tehdy v 8. století za krále Ah Cacao vypadalo, královu tvář, červené pyramidy v zeleni pralesa, již notně vykáceného, pralesa, který zažil nekonečná válčení a obětování i pravidelné odlesňování, které pravděpodobně přispělo k zániku mayské civilizace. Žádný ideální svět. Žádná výška pyramid a žádné oběti bohům ale mayská města v Peténu nezachránily. V 9. století lidé Tikal opustili a byl zdánlivě navždy pohlcen pralesem. Mohli za konec své civilizace samotní Mayové? Na tuto otázku nelze odpovědět s naprostou jistotou. Žádná civilizace není věčná, staří Mayové zmizeli ze světa díky kombinaci více faktorů, přelidnění, nedostatek zemědělských produktů, sucho, války atd.


Plaza de los Siete Templos


Temple VI


Temple V ve srovnání s člověkem


Hotelová restaurace v džungli, po setmění pustí větráky, které nemají komáři v oblibě

Ta tvář krále… Markéta Křížová v knize Dějiny Střední Ameriky popisuje vládce mayského světa: „Zachovaly se i jejich – byť idealizované – portréty na kamenných stélách a na reliéfech zdobících veřejné budovy. Od ostatních smrtelníků se lišili nejen oděvem a velkolepým vystupováním, ale také uměle deformovaným tělem. Obličeje jim pokrývalo tetování, zuby měli zbroušené a vykládané drahými kameny, lebku protaženou. Většina textů na mayských stavbách a kamenných památnících je věnována právě vládcům, historiím jejich rodů a jejich významným činům, počtu získaných zajatců, dokonce i údajům o jejich ženách a dětech.“

Mayské šamany a jejich performance pravděpodobně v Tikalu neuvidíte, ovšem, že i v současnosti před pyramidami hoří šamanské plameny, dokládají ohniště např. na Gran Plaza nebo před pyramidou V. Olga Vilímková ve své knize Mayové popisuje jejich roli ve společnosti: „Mayští kněží jsou nejen duchovními vůdci společnosti, ale často rovněž působí jako léčitelé a samozřejmě jsou znalci rituálního kalendáře a výkladu energií dnů. Hrají významnou roli při obřadech, spojených se setbou a sklizní, událostmi, jako jsou svatba, narození dítěte nebo odchod ze života (zde se jedná o smíření umírajícího a jeho rodiny s danou situací, vnímání konce života jako přechodu z materiální do duchovní dimenze). Mayští kněží jsou prostředníky mezi světem lidí a nadpozemských sil, které lidé vyhledávají často v době tísně – problémů s nadpřirozenými bytostmi, pozemskými sousedy nebo v dobách sociální nejistoty. Rojas Lima vidí v tradičních kněžích ´pilíře společnosti, na kterých spočívá kolektivní paměť národů´.“

Za nejkrásnějšími mayskými stélami bychom museli do Quiriguá nedaleko honduraských hranic nebo přes hranici do honduraského Copánu. Protože nikde jinde v mayském světě nenalezneme tolik hieroglyfických textů a zobrazení, troufám si nazvat honduraský Copán starodávnou mayskou knihovnou. Ovšem za mayskými písemnými památkami nemusíme nijak daleko, tzv. Drážďanský kodex (záznamy především astronomického charakteru) je skutečně v Drážďanech v Saxonské univerzitě. Mayské kodexy byly zničeny horlivými španělskými misionáři, v tomto směru je známé jméno Diego de Landa, který v roce 1562 před kostelem v městečku Maní na poloostrově Yucatán v dnešním Mexiku nechal spálit tisíce mayských artefaktů a desítky písemných kodexů, které popisovaly mayskou historii a astronomii. Již příští rok se musel za své činy Diego de Landa vrátit do Španělska, kde byl souzen. Z té doby pochází jeho dílo Relacíon de las Cosas de Yucatan, v němž popisuje mayskou civilizaci včetně jejího písma. Rukopis byl celá tři století ztracen, objeven byl v roce 1863 v knihovně v madridské Real Academia de la Historia a publikován. Podstatné ovšem bylo, že součástí díla, o němž se objevily pochybnosti, zda jsou opravdu dílem pouze Diega de Landy, je i tzv. mayská abeceda. A ta pomohla rozluštění záhady mayského písma, které obsahuje jak grafické znaky pro celá slova, tak i pro slabiky, jejich kombinováním se vytvářejí další a další slova. Podstatný krok v rozluštění mayských hieroglyfů udělal po 2. světové válce Rus Jurij Knorozov, který dokázal, že mayské hieroglyfy z Landova díla jsou v mnoha případech fonetickým přepisem písmen španělské abecedy, to znamená, že jsou to slabiky. Knorozov nebyl odborníkem na mayskou civilizace, ale spíše na písemné systémy a jazyky, dokázal si především představit, jak Landova abeceda vznikla, tedy, že španělskému knězi místní indián přeříkával mayskou abecedu ve španělské výslovnosti. Knorozov využil slovník staré yucatánštiny ze 16. století a jako první dokázal rozluštit některá mayská slova. O Knorozovovi koluje množství zkreslených vyprávění, např., že se poprvé seznámil s mayským kodexem jako voják Rudé armády v dobytém Berlínu, kde ho objevil v bedně v tehdejší Preußische Staatsbibliothek. Tyto informace jsou zpochybňovány tvrzením, že Knorozov nebyl vojákem jednotek, které působily přímo v Berlínu. Od časů Knorozova urazilo seznamování s mayštinou dlouhou cestu a v současnosti je většina nápisů na stélách v Tikalu rozluštěna, známe tak jména králů a vše podstatné z jejich života.

Ještě před několika desítkami let přední badatelé mayského světa včetně vlivného Erica Thompsona, který dokázal zdiskreditovat i Knorozova, předpokládali, že mayská města byla pouze ceremoniálními centry, která řídili mírumilovní kněží (zase utopický koncept ušlechtilého divocha?). Tyto utopické představy jsou v současnosti odvrhnuty, postupující schopnost číst mayské písmo vrhla realističtější světlo na život mezi pyramidami.

Předcházející články z putování Guatemalou:
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (1. díl)
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (2. díl)
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (3. díl)
Výstup na sopku Pacaya aneb Taxi! Taxi!
Chichicastenango: Barevný mayský trh kolem rituálního kostela Santo Tomás
Panajachel: Motorovým člunem přes jezero Atitlán
Santiago Atitlán aneb Maximón má rád peníze, doutníky a alkohol
Tikal: Mayské pyramidy a džungle, kam až oko dohlédne (1. díl)