Autobusy vyjíždějí z přístavu, lístky do vesnice Filoti stojí 2 € za osobu a kupují se předem v nepřehlédnutelné boudě u zastávky (úřad KTEL), nikoli až v autobusu. Těch někdy vyjíždí ve stejnou hodinu více do několika stran ostrova, takže pozor na nastoupení do toho správného. Na internetu je uveřejněn jízdní řád, autobusů jede pět šest denně, poslední zpět v 16:30 (v září se stmívá přibližně v 18 hodin). Ve Filoti vystupujeme na půvabném náměstíčku, po obou stranách silnice restaurace, posadíme se až po návratu. Podle mapy vedou z Filoti na Mount Zeus dvě cesty, jedna prudší, která stoupá srázem nahoru, druhá pozvolnější, která vede nejprve na hřeben a po něm se vycházejí poslední stovky metrů.

Vítr je snesitelný, přesto jeho nárazy mohou být v horách nebezpečné, raději tedy volíme pozvolnější ze dvou možných cest nahoru. Z Filoti je to přibližně 4,5 km na vrchol, převýšení téměř 700 metrů. Už od prvních kroků se otáčíme za okouzlujícími výhledy na bílé kostelíky postavené vysoko na skalách, na Mount Zeus ale žádný nahoře nestojí. A také na Filoti posazenou pod horami. Nejprve je nutné dostat se k cestě, která začíná u kostelíku Aghia Marina. Lze si pomoci i autobusem, pokud bude řidič ochoten zastavit na křižovatce, pokračuje totiž z Filoti dále do vesnice Aperathos. Z Aghia Marina je cesta dobře značená, ztratit se nedá. Postupně se otevírají výhledy na ostrůvky a skaliska v moři kolem Naxu, podle reklamních hlášek je za hezkého počasí a výborné viditelnosti vidět i pobřeží Malé Asie, tedy současného Turecka. Seshora je výhled na všechny strany, předpokládám, že málokdy je viditelnost dokonalá, spousta okolních ostrůvků se ztrácí v oparu. Sráz dolů z Mount Zeus vypadá dramaticky, po jeho stěnách sem tam rostou stromy, které bych v těchto místech vážně nečekal. Kousek pod vrcholem se pase stádo koz, výše už nemají co okusovat (vlastně se divím, co že to okusují tam, kde se pasou, všude jen trnité keře). Nahoru dvě hodiny, dolů rychleji, čas na řeckou kávu (což je vlastně klasický turek) a jedno řecké pivo Mythos (1,5 plus 3 €). Je zřejmé, že výstup druhou cestou nazvanou Aria Spring, která vede kolem Diovy jeskyně, je atraktivnější, vždyť nad sebou vidíte tu nádhernou horskou stěnu. Žádnou postavičku jsem ale seshora na této trase neviděl.


Portara v přístavu Naxos


Výhled z vrcholu Mount Zeus


Ostrůvky kolem Naxu z Mount Zeus


Vesnice Filoti pod horami

Diova jeskyně. Lze se dočíst, že právě tady se Zeus narodil, jinde, že se narodil na Krétě a zde žil v dětství schovaný před svým otcem. Kronos jej totiž chtěl spolknout, podobně jako všechny své předcházející potomky, aby ho nikdo z nich nemohl zbavit vlády. Kronos a jeho manželka Rheia žili na nebetyčném Olympu, z něhož shlíželi na svět lidí. Když Rheia porodila Dia, poručila ho ukrýt v bezpečí jeskyně na daleké Krétě, o Naxu jsem se v řeckých mýtech nic nedočetl (kdo ví, zda jsem byl nejpečlivějším čtenářem). Také na Krétě mají jeskyni, kterou spojují s narozením Dia, jmenuje se Diktejská či Diova a je to krásná jeskyně s podzemním jezírkem (Diova jeskyně na Naxu je proti ní spíše díra ve skále). A na Krétě není jediná, s narozením či dětstvím Dia je na Krétě spojována i další jeskyně v pohoří Ida. Kdo ví, kolik takových Diových jeskyní v celém Řecku je. Každopádně, vraceli jsme se stejnou cestou zpět a Diovu jeskyni tak minuli.

Zeus není jediným z řeckých bohů a lidských reků, s nimiž je ostrov Naxos spojován. Na Naxu se na své zpáteční plavbě z Kréty do Atén zastavil hrdina Théseus, který zbavil řecký svět Minótaura za pomoci překrásné královské dcery Ariadné. Ta s ním odplula zpět do Atén, ale jejich vztahu bohové nepřáli. Na Naxu během odpočinku Ariadné usnula a ve snu se jí zjevila bohyně Athéna a přikázala jí, aby na loď již nevstupovala. Ariadné uposlechla a rozloučila se s Théseem. Na Naxu se jí zjevil bůh Dionýsos a pojal ji za manželku. Théseus doplul do Atén, ale zapomněl vyměnit černé plachty za bílé, jeho otec Aigeus, který vyhlížel denně na moře, ho tak dle domluveného znamení považoval za mrtvého a vrhl se z útesu do mořských vln, v nichž zahynul. Na jeho památku se dodnes moře jmenuje Egejské. Mimochodem, Théseus se na Krétu vrátil a vzal si za manželku setru Ariadné Faidru.

Zpět do chory posledním autobusem v 16:30, narvaný k prasknutí, stojíme, přibližně 35 minut. V přístavu večeře v restauraci s výhledem na moře a kotvící lodě. Tzatziki, řecký salát, souvlaki a vepřové s česnekem, prý místní specialita.


Cesta k chrámu bohyně plodnosti Démétér


Ruiny chrámu bohyně plodnosti Démétér nedaleko vesnice Ano Sangri


Ruiny chrámu bohyně plodnosti Démétér, v pozadí Mount Zeus


V bílých uličkách Chory

Ve vnitrozemí ostrova jsou desítky vesnic, v nichž je život jistě tradičnější než v turistických střediscích na pobřeží. Chalki, nedaleko Filoti, patří k nejzajímavějším. Kousek za vesnicí je půvabný starý kostelík Agios Georgios Diasoritis, otevřený je ovšem pouze v letních měsících. Nám už nezbýval čas na výlet do Chalki (setkáte se i s názvy Halki, Chalkio), což je nepochybně škoda i vzhledem k tomu, že ve vesnici je stará palírna Vallindas, v níž se od roku 1896 vyrábí místní likér kitron. Pravděpodobně je to nejstarší palírna na ostrově a mají prohlídky včetně degustace. Kitron se vyrábí z lístků cedrátu (Citrus medica), což je druh citrusu, jehož oválné plody dorůstají délky až 20 centimetrů. Dále na sever od Chalki blízko vesnice Moni stojí další krásný starý kostel Panaghia Drosiani, o němž se píše, že patří k nejstarším v Řecku, pochází údajně až ze 4. století. Uvnitř jsou krásné, přestože dost vybledlé, barevné fresky, každopádně je v interiéru zákaz fotografování.

Když vyjedete do vnitrozemí, působí Naxos vyprahle, zvláště na úplném konci léta. Přesto se dočítám, že je to zemědělský ostrov, nejúrodnější ostrov Kyklad. Pěstují se olivy, vinná réva, citrusy, známé jsou i místní brambory. Naxos býval i v daleké minulosti bohatým ostrovem, Hérodotos z Halikarnássu, nazývaný otcem dějepisu, označil Naxos za nejbohatší řecký ostrov. Z Naxu pocházeli i kolonizátoři, kteří na Sicílii založili stejnojmennou obchodní kolonii podporující námořní obchod v době tzv. Velké řecké kolonizace, během níž bylo založeno množství známých současných měst, mj. Marseille a Neapol. O postavení a slávě Naxu svědčí i proslulá sfinga z Naxu (Σφίγγα των Ναξίων) v Delfách, která byla vztyčena kolem roku 560 př. n. l. na 10 metrů vysokém sloupu u Apollónova chrámu v samém středu tehdejšího náboženského centra Řecka. Sfinga má tradiční podobu těla lvice, křídel divokého ptáka a hlavy ženy a je vysoká přes dva metry, celková výška tak byla přes 12 metrů. V současnosti ji uvidíte v Archeologickém muzeu v Delfách.

Jak na Naxos? Odpolední let s Aegean Airlines, přílet do Atén o sedmé večerní řeckého času (+1 proti střední Evropě). Z letiště jezdí metrovláček s „aténskou“ přirážkou. Zatímco obyčejný lístek na metro na 90 minut stojí 1,4 €, z letiště 10 €. Taxi z letiště stojí podle informace, kterou jsme obdrželi v pokladně, 38 €, ve třech už bych tedy volil taxi. Ale pozor na řecké taxikáře, vždy je lepší domluvit cenu předem, zvláště v Aténách. Metro z letiště jezdí ve večerních hodinách s půlhodinovým intervalem, 20:00, 20:30 atd. Lístek je nutné u vchodu aktivovat a při vystoupení ho opět přiložit ke čtečce, přibližně za 40 minut jsme vystupovali v centru Atén. Pokuty za jízdu na černo jsou – jak informují přímo ve vagónech – 60ti násobek jízdného. Názvy stanic jsou v metru nejen v řečtině, ale i v latince, což mnohým usnadní orientaci.

„Náš“ ranní trajekt Blue Star Ferries na ostrov Naxos odjížděl z Pirea v 7:25. Lístky (36 € za osobu) máme dopředu zaplacené přes webové stránky společnosti, ale je nutné si je nejméně hodinu předem vyzvednout v přístavu v úřadu Blue Star Ferries (na Naxos je možné z Atén i letět, ovšem především v sezoně jsou ceny letenek o hodně vyšší než trajekt, navíc plavba po moři má své kouzlo). Metro jezdí v Aténách asi od půl šesté, ze stanice Akropoli je to s přestupem či dvěma, v přístavu jsme během 40 minut. Lístky na trajekt máme během pěti minut, zbývá něco přes hodinu do odjezdu. Malá snídaně, káva a vzhůru na trajekt, kam v davu nastupujeme cca 45 minut před vyplutím. Pohodové plavbě příliš nepřál silný vítr, který udeřil na Egejské moře, tak gigantickou loď ale vlny nerozhoupaly. Kupovat si dražší lístky než do ekonomické třídy, se dle mého názoru nevyplatí, nejlepší posezení je právě na zádi lodi, kde nejméně fouká a není zima jako v dražších prostorách, v nichž vládne brutální klimatizace. Právě na zádi je nejlepší výhled, navíc zádí loď najíždí k molu v přístavu, takže např. během první zastávky v 11:30 na ostrově Paros si člověk vyfotí přístav a hlavní město Parikia. Druhou zastávkou byl Naxos.