Čas v centrální Sicílii plyne tradičním jižanským pomalým tempem, člověk se nedokáže nenakazit, a platilo to i pro nás. Z Enny nespěcháme, nacházíme místo k neplacenému parkování pár kroků od dómu a dokráčíme až na vyhlídku za hradem, odkud se díváme na gigantickou Etnu. Každý si při takovém výhledu dolů široko daleko do kraje uvědomí, jak strategické místo je skála, na níž Enna stojí. Není divu, že byla osídlena již před několika tisíci lety kmenem Sikanů, nejstaršími známými obyvateli ostrova (Sicílie se tehdy podle nich jmenovala Sikania, jak píše řecký historik Thúkydidés, a Enna bývala Hennaion či Henna). Vyhlídka je ze skály v nadmořské výšce 970 metrů, jmenuje se Rocca di Cerere, což naznačuje, že v římské minulosti na ní uctívali bohyni úrody Ceres (totožná s řeckou Démétér). Hrad stojí na základech starší pevnosti Sikanů, dovnitř jsme zavítali pouze na nádvoří, nejhezčí je totiž zvenku (dovnitř je vstupné 3 €). Udává se, že je s rozlohou 26 tisíc metrů čtverečních jedním z největších středověkých hradů v Itálii. Hrad byl opevněn za normanského panství, Normané ovládli ostrov a zbavili ho muslimské nadvlády na konci 11. století. Jméno Castello di Lombardia (tehdy se tak říkávalo mnohem většímu území, než je současná Lombardie) odkazuje na osídlování a latinizaci středu Sicílie obyvateli ze severní Itálie, kterým normanští vládci poskytovali privilegia a půdu. Hrad měl i lombardskou posádku.
Villa Romana del Casale je téměř v samém středu Sicílie. V městečku Piazza Armerina nezastavujeme, pokračujeme několik kilometrů dále, než dorazíme na nehlídané parkoviště asi 300 metrů před vstupem do téměř dva tisíce let staré římské vily. Další parkoviště (placené) je kus dále, před vstupem do archeologického areálu nemohou chybět stánky se suvenýry. A cestou k pokladně míjíme i místní průvodce, kteří nabízejí své služby, ovšem cenová hladina je převysoká (minimálně 50 €). Pokud někomu není římský svět úplně cizí a má základní znalosti ze školy a z jiných archeologických areálů, drahý osobní průvodce s detailními informacemi není nutný. Navíc si lze z oficiálních webových stránek stáhnout do mobilu psaného průvodce (nejen v italštině, ale i v angličtině), což je dostatečné. Zážitek z prohlídky zdejších mozaik je totiž především vizuální.
Villa Romana del Casale, Korunovace vítězky
Villa Romana del Casale, bazilika
Odysseus opíjí obra Kyklopa
Villa Romana del Casale, tzv. Velký lov
Čas koronavirový komplikuje vstup, ovšem nic dramatického. Naskenovat QR kód, registrace na webových stránkách, požadují pouze tři údaje – jméno, emailovou adresu a počet lidí, takže jeden to vyplní za všechny a lze to udělat dopředu, nebo na místě. To platí i o dalších sicilských památkách, zaregistroval jsem se, u pokladny ukázal a hned kupoval lístek. Samozřejmostí je měření teploty a poté již zaplacení vstupného 10 €. Vzápětí se naplno otevře svět starého a hodně bohatého Říma.
Římská vila pochází z přelomu 3. a 4. století, její bohatství naznačuje, že majitelem byl významný a mocný muž. Jeho jméno ani postavení není dodnes známo, spekuluje se o samotném císaři, případně senátorovi nebo prefektovi, který zastupoval na Sicílii zájmy Říma. Zpět k nejslavnější mozaice… Bikiny prý vymysleli Francouzi Louis Réard a Jacques Heim v roce 1946, někteří ovšem tvrdí, že ještě před nimi náš velikán Jára Cimrman. A tady je vidíme v římském provedení při sportovní činnosti, pravděpodobně se tedy jednalo o oblečení právě pro sportovní aktivity, vždyť ženy na mozaikách cvičí s činkami, házejí míčem i diskem, běhají atd. Dvoudílné sportovní oblečení po zániku římské říše zmizelo, evropská křesťanská morálka něco podobného netolerovala, dokonce i v polovině 20. století vyvolaly bikiny po svém uvedení na trh rozruch.
Už vstup do vily zaujme – peristyl ozářený sluncem, obklopený po všech stranách sloupořadím a mozaikami s hlavami tygrů, lvů a dalších zvířat. Fajn je, že fotografování není zakázáno a popisky jsou v italštině i angličtině. Mezi mozaikami se pohybuje na vyvýšených dřevěných chodníčcích, takže se na ně díváme seshora, což vyhovuje i při fotografování. Vždyť když se v tzv. sala biabsidata, což bývala pravděpodobně tělocvična, díváme pouze od vchodu a nesmíme dovnitř, vidíme nádhernou mozaiku z jediné strany a z roviny, takže závod kvadrig (dvoukolový vůz pro čtyři koně ovládaný vestoje) na závodišti Circus Maximus si příliš neužijeme, většina mozaiky se ztrácí tam vzadu.
Jednou z největších mozaik je tzv. Velký lov. K nejkrásnějším patří výjevy nakládání slonů, nosorožců, antilop i šelem na lodě, které je odvážely do arén nejen v Římě. Známá je mozaika, na níž Odysseus opíjí obra Kyklopa. Dějištěm tohoto starého řeckého mýtu a místem, kde Kyklopové žili, je podle nejednoho zdroje právě Sicílie. Není divu, od poloviny 19. století vědci nacházeli kosterní pozůstatky slonů na všech větších středomořských ostrovech s výjimkou Korsiky. Kypr, Sicílie, Kréta, Sardinie, Kyklady, Dodekanésy – všude se našly pozůstatky trpasličí formy slona. Právě otvor pro chobot v lebce je zřejmě původem této legendy.
Villa Romana del Casale
Enna
Enna, Castello di Lombardia
Enna, výhled na Etnu z Rocca di Cerere
Řím se stal na Sicílii pánem po 1. punské válce (264–241 př. n. l.), plně ovládl západní část ostrova, na východě ještě nějaký čas zůstalo syrakuské království, kterému vládl Hieron II. známý postavením obřího oltáře, jehož základy se v Syrakusách dochovaly. Přibližně následujících šest století byl ostrov pod římskou správou. Po pádu římské říše mnoho zpráv o osudu bohaté venkovské vily není, každopádně se všechno mozaikové bohatství zachovalo díky záplavám a bahnu, které je skrylo na téměř tisíc let, to se událo v roce 1160, tehdy byla vila opuštěna. O několik století později zde opět žili lidé a stála zemědělská usedlost Casale. Někdy v 17. až 18. století byla znovu opuštěna a zapomenuta po dalších záplavách, což si při průjezdu současnou centrální Sicílií stěží dokážeme představit. Koryta řek vidíme, ovšem voda v nich není. Nádherná vila byla postavena na základech starší venkovské zemědělské usedlosti. Už někdy v 18. století našli dělníci pozůstatky starých římských zdí, později v roce 1820 byly objeveny první mozaiky během vykopávek pod vedením Sabatina del Muta.
Od roku 1929 vedl první opravdové vykopávky Paolo Orsi, italský archeolog, který mj. objevil prehistorické osídlení Thapsos a zkoumal původní osídlení ostrova kmeny Sikanů a Sikelů ještě před řeckou kolonizací. Největší vykopávky a změny zaznamenal areál v letech 1959 až 1960, archeolog Gino Vinicio Gentili tehdy objevil mozaiku s ženami v bikinách a areál dostal ochrannou střechu, která mozaiky skryla před nepříznivým počasím. Další a další odborné práce pokračují až do současnosti.
Není divu, že je komplex zapsán na Seznam kulturního dědictví UNESCO. Mozaiky pokrývají snad všechny místnosti včetně lázní, tělocvičny, různé salóny, chodby, nádvoří atd. Na mozaikách jsou např. rybáři, představují i scény z každodenního života nebo mytologické výjevy, čímž nám dávají nahlédnout do římského světa. Zastavte se a představte si, jak vypadala vila v originále, tedy před přibližně sedmnácti stoletími. Včetně toho, že stěny byly pokryty barevnými freskami, dávný římský svět byl hodně barevný. Toto bohatství sloužilo svým majitelům ve své plné kráse asi 150 let. Podobné římské vily se dochovaly i v neapolském zálivu díky známému výbuchu Vesuvu, který zničil mj. Pompeje. Například Villa Poppea, která byla ve vlastnictví císařské rodiny. Pamatuji římskou vilu v kyperském Pafosu, ovšem tam pokrývaly krásné mozaiky „pouze“ 556 metrů čtverečních. Tamní římská vila dostala jméno po bohu Dionýsovi, protože právě bůh, rozdávající radost z vína, je nejčastější postavou na pafoských mozaikách.
rss kanál