Krátce před půlnocí přílet na L´Aeroporto Internazionale Falcone e Borsellino. Ta jména připomínají dva muže, kteří zasvětili život boji proti mafii, oba byli zavražděni v roce 1992. Do centra Palerma je to více než 30 kilometrů po dálnici (v současnosti nezpoplatněná), za padesát eur bereme taxi, nechce se ztrácet čas v noci ve vlaku nebo autobusu (šest eur za osobu, kolem půlnoci ještě jezdí). Jakou nohou vkročíme do Palerma? Jaké bude Palermo? Předsudky a strašící novinové titulky nechme doma, žádný chaos, žádné město v obležení. Poklidná teplá noc, v přístavu (bydlíme nedaleko) to žije i kolem druhé ranní, několik otevřených restaurací, jak jinak ve Středomoří. Otevřený bar či bufet, jedno pivo na osvěžení, a ejhle… pán nám prý neprodá ani třetinku lahváče přímo v láhvi, musí ji otevřít a obsah nám předat v kelímku, údajně nařízení z magistrátu.

Ubytování nedaleko přístavu v historickém centru Palerma, ať se vydáme jakýmkoli směrem, všude kostely, Santa Maria della Gancia, uctívají v něm ikonu Ježíše dítěte, kterou údajně vylovil z moře mnich z přilehlého konventu, v němž bývala ubytovna pro poutníky. Za rohem kostel sv. Terezie, dále kostel San Mattia e Noviziato dei Crociferi a pár kroků dále Santa Maria della Pietà. Vyjdete do zákoutí těchto starých čtvrtí, to si tak kráčíte uličkou, nad hlavou balkónek plný kytek, a ještě se tam vejde celá famílie, a dole pod balkónkem stojí jeden dva tři další, italský, pardon, sicilský tón, ne, to se nehádají, prostě atmosféra Siciliana, živá, nepřehlédnutelná, slyšitelná, ovšem nic přehnaného jako v italských filmech. Hned by člověk té atmosféře propadl a přidal se. Ale jsme pouze hosté.


Někde v Palermu


Katedrála Nanebevzetí Panny Marie


Někde v Palermu


Někde v Palermu

Modré nebe, kilometry pěšky po Palermu. Elegantní historické centrum, pohodová atmosféra, pouze na silnicích je to po sicilsku poněkud divočejší, pravidla jsou od toho, aby se porušovala, jo, to zřejmě platí, tomu se naučíme, přizpůsobíme. Od moře je to po Corso Vittorio Emanuele asi 1400 metrů k palermské katedrále Nanebevzetí Panny Marie, která patří do arabsko-normanských památek Palerma zapsaných na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Její současný vzhled se liší od původní budovy z 12. století, v průběhu času prošla nejednou přestavbou. První katedrála stála v těchto místech již v 6. století, později byla za arabského panování přeměněna na mešitu s medresou a lázněmi. Vstupné 10 eur, pokud chcete nahoru na střechu nebo naopak dolů do krypty, v níž jsou pohřbeni štaufští císaři Svaté říše římské a kde v kapli uchovávají ostatky sv. Rozálie, patronky Palerma. Jenže vstup pouze v roušce (mascherina) a to v horku nedáváme. A nejen rouška, před vstupem do památek měří teplotu, což ovšem je záležitost vteřinová a nijak obtěžující. V ulicích žádná tzv. zdravotní opatření nejsou, v obchodech ano, opět rouška. Například ve vinotéce po nás ale roušku nikdo nechce, ta je vyžadována spíše v supermarketech.

Od katedrály je to pár kroků k Normanskému paláci. Před ním mi nabízejí projížďku klasickým tuktukem. Slečna maličko posmutněla, ptal jsem se totiž, jestli jsem v Itálii, nebo v Bangladéši. Najednou se objevil ten smutek výraz, ubezpečila mne, že jsem v Itálii, proč jezdí tuktukem, to nevysvětlila. Normanský palác stojí na nejvyšším místě starého města, tam, kde v dávné minulosti vybudovali své opevnění Féničané. V době normanské vlády byl palác královským sídlem, Normané ho rozšířili, přesto jsou v něm patrné stopy bývalého arabského paláce, sídla vládce tzv. Sicilského emirátu. Poprvé se arabští dobyvatelé vylodili na sicilských březích již v roce 652, tehdy byl ostrov součástí Byzantské říše. Součástí paláce je překrásná Cappella Palatina, nepochybně jedna z nejkrásnějších kaplí světa, postavená za vlády prvního normanského sicilského krále Rogera II. Kaple jako by v sobě vstřebala arabsko-byzantsko-normanskou kulturu, malá velikostí, přesto monumentální s úchvatnými mozaikami, musí ohromit každého. Jsou v ní prvky islámské architektury, těm se normanští následovníci muslimské vlády nad Sicílií nevyhýbali. V jednom malém výklenku na stropě je vyobrazena břišní tanečnice. Mimochodem, pod podlahou bývalo střeženo bohatství normanských vládců, peníze byly uchovávány v obřích amforách.

Křižovatku dvou tepen historického Palerma Corso Vittorio Emanuele a Via Maqueda tvoří barokní osmiboké náměstí Quattro Canti. Čtyři budovy ze začátku 17. století mají téměř identické fasády, které zdobí fontány představující čtyři roční období a ve vyšších patrech sochy španělských králů a svatých patronek města. Pár kroků od Quattro Canti je Piazza Pretoria s monumentální stejnojmennou fontánou, na níž je zajímavé, že ji vytvořil v roce 1554 Francesco Camilliani ve Florencii. Původní florentský majitel Luigi Álvarez de Toledo y Osorio upadal do dluhů a asi o dvacet let později prodal fontánu Palermu. Za fontánou, kvůli níž bylo tehdy strženo několik domů, stojí radnice – Palazzo Pretorio. Náměstí se prý lidově říká Piazza della Vergogna, tedy Náměstí hanby. K tomuto pojmenování se pojí dvě vyprávění. První spojuje onu hanbu se zkorumpovanou radnicí, druhá se sochami fontány, které představují olympská božstva a další mytologické postavy a svou nahotou provokovaly místní jeptišky dominikánského kláštera, které se je pokoušely ničit.


Někde v Palermu


Palác Zisa


Fontána Pretoria


Park Villa Giulia

Catacombe dei Cappuccini, v poledne siesta, taková sicilská siesta, přes ní nejede vlak, kvůli nám neotevřeli. Podobně palác Zisa, prý „domani“. Jenže domani už nebudeme v Palermu. Cefalu, to je zítřejší představa. První kapucínský mnich byl v katakombách pohřben v roce 1599. Později zde pohřbívali nejen mnichy, ale také bohatší občany, kteří si zaplatili kapucínský způsob balzamování těl a pohřbení jistě nikoli v nejlevnějších šatech. Až osm tisíc zemřelých odpočívá v katakombách pod Palermem, nejznámější z nich je Rosalia Lombardo, která zemřela v roce 1920 ve věku dvou let na zápal plic. Dívka vypadá neuvěřitelně, jako by pouze spala. Samozřejmě – zákaz fotografování.

Když se tak touláte uličkami a ulicemi, zjistíte, jak je to levný kraj, ta Sicílie. To najednou a za rohem opět stánek se zeleninou a krásná rajčata za 0,70, opravdu pod euro, to je člověku hned smutno, když vzpomene na české ceny nevábných rajčat. Kousek dále v ledu nabídka ryb a různých mořských potvůrek, obrovský mečoun láká, prý má mimořádně chutné maso. Spousta restaurací a obchůdků se suvenýry. Od podobných krámků ve světě se liší tím, že na mnohých tričkách, hrníčcích apod. se na nás dívá obličej kmotra Vita Corleoneho, přesněji Marlona Branda. Vlevo Vito Corleone, vpravo Vito Corleone, jak se takové suvenýry prodávají, kdo ví. A víno? Nejznámější sicilská odrůda je Nero d'Avola, v takovém případě téměř nelze šáhnout vedle. Pěstuje se především na jihovýchodě ostrova, ve vinotékách v centru Palerma ovšem samozřejmě nechybí.

V přístavu je pohoda v noci i přes den. Tam na kamenech posedávají rybáři, pět šest místních chlapíků, kdo ví, zda je to legální, či nelegální. Voda překvapivě čistá. Karel Čapek v Italských listech popisoval přístav v Palermu: „Smíchejte jasmín, shnilou rybu, kozí sýr, žluklý olej, lidský výpar, dech moře, oranžovou silici a kocouří zápach, a máte desetkrát zředěnou představu toho, co se dýchá v takové přístavní ulici.“ Tak takový už přístav La Cala není (nákladní přístav, kam přijíždějí i trajekty z Liparských ostrovů, je kus dále). Tento přirozený přístav využívali již staří Féničané, zřejmě byl mnohem hlouběji rozšířen dále do vnitrozemí. V letech 2007–2008 byly z jeho dna vyzvednuty vraky, modernizována kanalizační síť atd, v současnosti je z něj milé místo pro posezení a procházky. Od přístavu vede nábřeží pro pěší – Foro Italico, tímto vznešeným jménem je nazván park s promenádou podél mořského pobřeží, v minulosti se jmenoval i Foro Borbonico nebo Foro Siciliano. Ta rozlehlá zelená plocha před desítkami let sloužila jako místo pro cirkusy a romský tábor, dnes se po ní prohánějí kluci bavící se fotbálkem. Podobný pás zeleně a odpočinku v Palermu nebýval, pobřeží nebylo nejbezpečnějším prostorem pro romantické procházky, bylo spíše opevněným místem, z moře vždy hrozilo nebezpečí především náhlých útoků saracénských pirátských lodí. Až v roce 1582 rozhodl tehdejší místokrál Marco Antonio Colonna o tom, že krásné pobřeží bude využíváno pro volný čas místních obyvatel, po něm se jmenovalo Strada Colonna, jak jinak. V dalších staletích byly strženy některé obranné věže a nábřeží rozšiřováno, postupně se skutečně stalo oblíbeným místem veřejnosti.

Hned za pobřežní promenádou je Villa Giulia, první veřejný park v Palermu, otevřen byl už v roce 1778. Vstup není od moře, kde je zamčená původní brána, ale z Via Abramo Lincoln. Lavičky nabízejí chvilky odpočinku, vysoko nad hlavou vzrostlé palmy, udává se, že v parku roste na deset tisíc druhů rostlin a stromů. Zdobí ho fontány, umělá jezírka a socha génia. Tzv. Il Genio di Palermo je božstvo představující jakési genius loci, tedy ducha místa a jeho ochránce. Podle jedné legendy je v Palermu jeho soch sedm, ale bude jich nepochybně více. Tou nejznámější je právě socha v parku Villa Giulia. Bývá zobrazen jako starší muž s korunou a vousem, orlem, hadem a někdy i psem u nohou. Kde se vzal tento palermský kult není známo, legendárních vyprávění je vícero. Legenda, která nás zavádí do dávnějších fénických časů, hovoří o zakladateli města někdy v 7. století př. n. l. Další naopak o jednom z největších vojevůdců starověku – Publius Cornelius Scipio, řečený Africanus, byl vítězem nad Hannibalem, a údajně takovou sochu daroval městu, které ho v bojích proti obávanému nepříteli Říma podpořilo. To ovšem zdaleka není vše. Prý je to sám Baal Hammon, nejvyšší bůh starověkého Kartága. A kult palermského génia je spojován i se svatou Rozálií, světicí uctívanou jako ochránkyni proti nakažlivým nemocem. Poté, co byly její kosti pohřbeny v palermské katedrále, ustala údajně epidemie moru. Další známá socha palermského genia je na Piazza Rivoluzione, v roce 1848 se stala symbolem povstání proti vládě Bourbonů.

Připomeňme si ještě jednou Karla Čapka, který v Italských listech psal: „Španělský vliv je poslední, první je řecký, druhý a třetí je saracénský a normanský, renesance sem zasáhla jen tak šejdrem. Ty různé kulturní složky zalijte oslňujícím sluncem, africkou půdou, spoustou prachu a překrásnou vegetací, a máte Sicílii.“ Ano, právě tak jsme vnímali Palermo.