Nevyrůstal jsem u Doubravy ani Doubravky, nečachtal jsem se v ní v dětském věku a později za mlada v ní nechytal ryby, neplaval jsem v ní v letních paprscích slunce. Přesto, oblíbil jsem si ji. To se nepochybně stalo mnohým. Správný a v mapách rozšířený je tvar Doubrava. Ronov se jmenuje nad Doubravou, podobně Ždírec a Libice. Řeka Doubrava je, jak jsem kdysi psal v článku Kde se řeka Doubrava zve Doubravkou, sice v mapách zakreslena pod jménem Doubrava, ale místní jí neřeknou jinak než Doubravka. Nepochybně to platí o jejím horním toku, jak je to na dolním, kam lze úsek Ronov nad Doubravou – Žleby zařadit, za to neručím. Každopádně, v tomto textu budu používat oficiální jméno, přestože v běžné řeči užívám to druhé.

Pramen Doubravy se schovává pod zalesněnými hřbety Ždárských vrchů v nadmořské výšce přes 600 metrů. Pramenů je udáváno více, tím hlavním je označován potok pramenící asi tři kilometry jižně od Radostína a 12 kilometrů od Ždírce nad Doubravou a napájející rybníky Doubravníček a Doubravník. Další z pramenů je asi 800 metrů východním směrem, oba začínající toky se spojují před Doubravníčkem. Přestože Doubrava nepramení ve vyšších horách jako Krkonoše nebo Šumava, má na svém toku několik krásných úseků. Horní tok je, jak bývá obvyklé, bouřlivější, působivé je tzv. Koryto, v němž má řeka nejužší tok a během 1340 metrů klesá o 55 metrů.

Mezi Žleby a Ronovem nad Doubravou je tok Doubravy pomalý, nikam se nežene a schovává se pod klenbou lesa. Řeka je tichá, a ticho je i na stezce, která kopíruje její tok. V zimním březnovém dni, přestože zalitém sluncem, mnoho výletníků nepotkáte. A vyhnete se i občasnému osvěžení, ke kterému vody Doubravy vyzývají v letních měsících. Stezka jednou dvakrát vyšplhá kus výše nad řeku, která se v klikatých meandrech a jako němá loudá lesem. Až přijdou teplejší měsíce, vše se zahalí do zeleného hávu, ten nyní chybí, sem tam u břehů ještě zůstávají plátky ledu, Doubrava zažívá přechodovou podobu mezi zimou a jarem.


Zámek Žleby je v březnu nepřístupný


V březnu ještě zbývají na Doubravě poslední kousky ledu


Stezka kolem Doubravy


Doubrava

Od zámku Žleby vede stezka nejprve parkem a podél obory Žleby, v níž se chovají bílí jeleni. Chovná obora je nepřístupná, ovšem v její malé ukázkové části se představuje stádo laní s jelenem, které mohou lidé při krmení pozorovat ze vzdálenosti 15 metrů. V celé oboře se chová asi 90 kusů převážně bílé jelení zvěře. Česká republika má světové prvenství v počtu chovaných kusů, je jich přibližně tři sta. Ukázková obora je přístupná pouze od května do září a psům je vstup zapovězen.

V březnu je uzavřen také zámek Žleby, kde se natáčely mj. i známé pohádky Nejkrásnější hádanka a Tři bratři. Zámek je možné celý obejít, sejít na Zámecké náměstí a vrátit se druhou stranou zpět do parku, v němž do Doubravy ústí říčka Hostačovka. Návštěvní doba parku je celoročně od svítání do soumraku, vstup bezplatný. Na webových stránkách zámku se o parku dočteme: „Zámecký park ve Žlebech o rozloze cca 24 ha vznikl v souvislosti s romantickou přestavbou zámku ve druhé polovině 19. století podle představ svého tvůrce, knížete Vincence Karla Auersperga. Při budování parku bylo záměrně využito strmého hradního svahu i kaňonovitého meandru řeky Doubravy, které dodnes dodávají zámeckému parku v anglickém stylu na dramatičnosti i půvabu zároveň. K tomu nemalou měrou přispívá nejen přemostěný vodopád, kterým do Doubravy ústí říčka Hostačovka a šumící splav pod zámkem, ale i množství rhododendronů, pěstovaných na rozsáhlých parkových plochách pod zámkem.“ Bohužel, rododendrony ještě nekvetou.

Značená cesta jen krátce vystoupí z lesa na jihovýchodním kraji Žleb a vrací se k řece ulicí Ke mlýnu. Odtud je to asi tři kilometry stále lesem, než z něj stezka vystoupí na louku u Sádeckého mostu na okraji Ronova nad Doubravou. Červená značka dále nepokračuje podél řeky, ale vede do centra města na Chittussiho náměstí. Všude schůdné a pohodlné i pro děti.


Doubrava


Doubrava, všude schůdné a pohodlné i pro děti a psy.


Doubrava


Doubrava zažívá přechodovou podobu mezi zimou a jarem.

Právě malíř Antonín Chittussi má zásluhu na tom, že Doubrava (vlastně Doubravka) se představila i v Paříži. Otázkou je, zda si ji tam pamatují. Jeden z našich nejznámějších krajinářů 19. století Doubravku maloval a obraz Z údolí Doubravky byl v roce 1886 vystaven na pařížském Salonu. Antonín Chittussi byl rodákem z Ronova nad Doubravou a úsek řeky před městem se po něm jmenuje Chittussiho údolí. Vede tam zelená značka a zřejmě to bývalo jedno z oblíbených mistrových míst nedaleko jeho rodiště.

Krása Doubravy inspirovala i Františka Boštíka. Katolický kněz, učitel, básník a spisovatel nebyl místním rodákem, pocházel od Litomyšle, ale Doubravu si zamiloval a většinu života prožil v Chotěboři. A Doubravku opěvoval i ve svých básních, sbírka U zpívajících vod obsahuje nejen lyrické básně (Lesy nad Doubravkou), ale i několik epických inspirovaných pověstmi o řece (Čertův stolek). A jsou to básně stejně dramatické jako bouřící Doubrava na svém horním toku:
Tak strašná jako Erinyí řady
s vlajícím chvostem rozpletených vlasů,
se žlutavých pěn chuchvalci kol brady,
řveš strašný pajan skalisk do úžasu.

Doubrava je dlouhá necelých 90 km a na jejím toku je jediná přehrada – u Pařížova, dokončená v roce 1913. Možná nejhezčí přehrada v Čechách byla postavena po sérii povodní a dnes je zajímavou technickou památkou, která rozhodně stojí za výlet (příště). Dále za zámkem Žleby pokračuje tok Doubravy severním směrem a otáčí se maličko i západním, aby své vody spojil u Záboří nad Labem s Labem. Mimochodem, Doubrava je i vodácká řeka, v těchto místech se sjíždí na konci března, kdy se vypouští voda z přehrady Pařížov nebo za zvýšeného stavu vody. To platí i pro horní tok do Pařížova.