Tváří v tvář rekonstrukci renesančního paláce hradu nutno „smeknout klobouk“. Spojení historického objektu (uzavřeného před lety vzhledem k téměř úplné destrukci) a novodobých konstrukcí, které protnuly palácové torzo, vůbec neruší zážitek z návštěvy hradu. Naopak, umocňuje ho systémem schodišť a lávek, po nichž lze vystoupat až do úrovně již dávno neexistujících střech, a užívat si komplex hradu i rozsáhlé okolí z výšky tak, jak to bylo kdykoli v minulosti nepředstavitelné. Navíc je naprosto srozumitelné, které části paláce jsou původní a které moderní, cortenová ocel či strukturální sklo originálně a účelně doplňují staré rekonstruované hradební zdi. Ze zříceniny hradního paláce se z labyrintu zdí a chodeb otevírá spousta výhledů do dalších prostor hradu i blízkého okolí, seshora dokonce 360°. Moderní design zde není nějakým samolibým výkřikem, ale naplno slouží návštěvníkům hradu a zpřístupňuje jim jeho historii. Není divu, že tyto originálně formované prostory byly oceněny mezinárodní porotou České ceny za architekturu 2021.
Horní patro renesančního paláce není jedinou „rozhlednou“ hradu. Další je tzv. husitská věž postavená již za pánů z Kravař v 15. století. Nahoru vyšlapete 77 schodů. V současnosti má po rekonstrukci (dokončena 2002) nepochybně odlišnou podobu, původně nebyla tak výraznou dominantou. Výška věže byla z důvodu dobrého výhledu navýšena, vyhlídková plošina má dostatek oken, aby návštěvníci viděli co nejlépe do prostor hradu. Okolí hradu je zalesněné, v minulosti byly dřeviny na návrší, na němž hrad stojí, pravidelně káceny z důvodu lepší přehlednosti.
Restaurace na nádvoří v atmosféře starého hradu
Vstup do nejstarších částí hradu
Vstup na třetí nádvoří
Celé prostory hradu lze procházet samostatně, doporučuji ovšem prohlídku s průvodcem, trvá přibližně 60 minut. Prohlídky začínají každou hodinu a jsou v ceně vstupného, nic se nepřiplácí. Komplex hradu se veřejnosti otevírá v březnu (pouze o víkendech), od května do srpna je přístupný denně kromě pondělí od 9 do 19 hodin. A není to návštěva na hodinu… Kromě rozsáhlých prostor si hosté mohou posedět v restauraci, odpočinout si na trávnících na nádvoří hradu a užívat atmosféru staré památky, počítejte alespoň se třemi hodinami. Výletníci se psy mohou zajásat, za vstup čtyřnohých přátel se neplatí, jediným místem, kam mají psi vstup zakázán, je rekonstruovaný renesanční palác s řadou schodišť a střešních výstupů. V letošním roce se konají speciální noční prohlídky, během nichž jsou otevřeny i výše zmíněné rekonstruované prostory renesančního paláce, nejbližší z nich je 28. května. Vstupné je dražší – 300 Kč, je nutná rezervace míst. Předcházející víkend 21. a 22. května se uskuteční další ročník Festivalu vojenské historie – přehlídka skupin historického šermu i divadelních představení a ukázek z historie hradu. Mimochodem, na hradě se konají i svatební obřady.
Během prohlídky hradního areálu si nelze nevšimnout množství kovářských děl, které jsou všude vystaveny. Jedno stojí ještě před vstupem a mohutnými branami hradu. Propojení Helfštýna s uměleckým kovářstvím trvá již od roku 1982. Každoročně se na Helfštýně potkávají stovky kovářů z celého světa na akci zvané Hefaiston. Vystavují zde svá krásná díla, někteří je na hradu zanechají. Hefaiston se koná poslední srpnový víkend a Helfštýn se promění v úžasnou galerii pod širým nebem, exponáty jsou instalovány ve všech prostorách hradu. Také na Hefaiston má veřejnost přístup.
Jak na Helfštýn? Autem až na parkoviště pod hradem, nejbližší vlaková stanice je Lipník nad Bečvou, odkud jezdí (10:00, 11:00, 13:30, 14:30, 15:25, nevyzkoušeno) k hradu autobusy. Pěšky je to nahoru necelých šest kilometrů, což mnohé před prohlídkou unaví. Příjemné je ubytovat se v lázních Teplice nad Bečvou (Zbrašovské aragonitové jeskyně, Hranická propast), odkud je to asi 18 kilometrů autem, po červené 12 kilometrů pěšky většinou lesem.
Tzv. husitská věž nabízí – stejně jako renesanční palác – až
letecký pohled na prostory hradu
Husitská věž je zřejmě nejčastěji fotografovaným
objektem hradu
Renesanční palác s rekonstruovanými vnitřními prostory
Historie hradu je vyčerpávajícím způsobem podána během prohlídky i popsána na informačních panelech. V článku se budu věnovat jen dvěma postavám z historie Helfštýna – jeho zakladateli a nejznámějšímu majiteli. Vznik hradu (spíše hrádku) je svázán s loupežnickými historkami a není zcela podložené, nakolik se dají brát vážně. Tzv. Moravskou bránou procházela od nepaměti Jantarová stezka, dávná obchodní trasa spojující pobřeží Baltu s dnešní Itálií. V blízkosti této stezky, po níž obchodníci převáželi drahocenné zboží (jantar, kožešiny, možná i otroky), si vybudoval své sídlo Friduš z Linavy. Jméno Helfštýn má zřejmě původ v Helfenstein, tj. Helfův kámen, což by měla být varianta jména Friduš (Helfrid?). Žádné stavební struktury z té doby nebyly objeveny, předpokládá se tak, že se jednalo o jednoduchý dřevěný hrádek s oválným půdorysem, přibližně 50×30 metrů. Událo se to zřejmě v rozkolísaných časech po smrti českého krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli, jeho synovi a nástupci Václavovi bylo teprve sedm let. Nejisté politické i sociální situace využíval Friduš (snad ho v tomto nekalém řemesle podporovali i dva bratři) ke svému „pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme“. Původní dřevěný Helfštýn tedy mohl sloužit jako loupežnická skrýš, dokonce na půdě, která patřila pánům z Drahotuš, ti ovšem neměli dostatek ozbrojených mužů, aby se drzého vetřelce zbavili. Za časů, v nichž královská moc dokázala udržet v zemi pořádek, by podobný hrad nikdy nesměl být postaven a jeho držitelé by nezískali dědičné právo. Některé prameny udávají, že řádění bandy ukončila trestná výprava krále Václava II. v roce 1287, tehdy mu bylo 16 let. Až po osmi dnech byl hrádek dobyt (jak vypráví Kronyka Czeska Václava Hájka z Libočan), což by napovídalo nečekanou sílu loupežnické grupy i až nečekaně opevněný a zabezpečený hrádek. Friduš prosil o milost a bylo mu odpuštěno, ovšem své sliby hodil za hlavu a za několik let se zmocnil hradu Račice západně od Vyškova a opět se vrhl do loupežnických výprav. Jeho řádění ukončila až další královská trestná výprava, o které se zmiňuje Zbraslavská kronika. V roce 1312 padl Friduš na kolena před Janem Lucemburským, který v těchto krajích obnovoval řád. A kupodivu… bylo mu opět odpuštěno a zřejmě se stal věrným královým přívržencem.
O rytíři Fridušovi, který se svou čeládkou přepadával kupecké karavany, vypráví i známá pověst. Jeho bohatství se množilo, hrad vzkvétal. Nebylo nikoho, kdo by se mu postavil na odpor. Na hradě však chyběla studna s pramenitou vodou. Friduš nutil zajatce, aby v areálu hradu kopali a hledali vodu, nedařilo se. Nakonec se obrátil o pomoc na samo peklo a žádal bezednou studnu, v níž voda nikdy nevyschne. Krví podepsal smlouvu a upsal tak svou duši ďáblu. Ovšem dílo muselo být hotovo, než v ranních hodinách kohout třikrát zakokrhá. Čert věděl, že v hoře pramen je, a obří palicí lámal skálu až se země chvěla. Rytíř popíjel víno a přemýšlel, jak na čerta vyzrát, aby nemusel dodržet podepsanou smlouvu. Na nic však nepřišel… a najednou ve skále proudila průzračná voda, jeho přání čert splnil a Friduš už věděl, že propadl peklu. Když kontroloval čertovo dílo, příliš se nahnul přes okraj studny, zamotala se mu hlava a spadl dolů. Čert se vrhl za ním a rovnou ho odnesl tam, kam už dávno patřil. Nikdo zmizelého rytíře nelitoval, helfštýnské panství nemohlo mít horšího vládce.
Díky konstrukcím, které protnuly palácové torzo, se nabízí množství
podobných pohledů
Celé prostory hradu lze procházet samostatně, doporučuji ovšem
prohlídku s průvodcem
Helfštýn je jedním z nejrozsáhlejších a nejúchvatnějších
hradních komplexů v České republice
Majitelé hradu se v dalších staletích střídali, hrad vlastnili:
Páni z Kravař
Páni z Messenpecku
Páni ze Sovince
Páni Kostkové z Postupic
Páni z Pernštejna
Páni z Ludanic
Páni z Rožmberka
Páni Bruntálští z Vrbna
Páni z Dietrichsteinu
V českých krajích snad nejznámějším majitelem hradu byl Petr Vok z Rožmberka, jehož trable se ženami líčí přes půl století stará veselohra Svatby pana Voka s Milošem Kopeckým i Pavlem Landovským. Z dílny filmařů vychází Petr Vok jako ženami obklopený prostopášný šlechtic, přesto právě jím vymřel rod Rožmberků. Helfštýn získal díky sňatku s Kateřinou z Ludanic (bylo mu tehdy přes 40 a jí 15) a vlastnil ho od roku 1580 do roku 1593. Nebýval na něm častým hostem, z jeho panství v jižních Čechách to byla dlouhá cesta, a jak nám vyprávěla průvodkyně, podnikal ji obvykle jednou za rok v létě. Nepochybně to byly nákladné cesty, trvaly alespoň týden (i v současnosti je to z jižních Čech přes 250 km), nejméně padesátka koní, padesátka sloužících. Hrad využíval jako letní sídlo, přijížděl také zkontrolovat hospodaření. Někdy prý ani na hrad nedojel, zůstal v Lipníku nad Bečvou na radnici, kde nechal měšťany, aby se o něj starali.
Přestože se Petr Vok na Helfštýně objevoval jednou za rok, o hrad se staral. Renesanční stavební změny a příklon k italskému slohu se připisují právě jemu. Fragmenty štukatur naznačují, že je tvořil Baldassare Maggi, který pracoval na výzdobě zámků Český Krumlov a Kratochvíle. Obrovské dluhy ale nakonec Petra Voka donutily hrad prodat. Nevedlo se ani jeho manželství, zůstalo bezdětné. Kateřina trpěla depresemi, možná hysterií, protože se nedokázala srovnat s manželovými zálety, a zemřela v pouhých 35 letech. O jejich bezdětném manželství vypráví další z helfštýnských pověstí, v níž Kateřinin otec Václav z Ludanic nechal pustit psy na poutníka, který u brány hradu v bouřce žádal o přístřeší. Rozhořčený poutník zapíchl do skály svou hůl a vyřkl kletbu, že stejně jako hrušeň, která z ní vyroste, zůstane planý rod jeho dcery a jejího manžela. Je to jen pověst, faktem zůstává, že smrtí Kateřiny a Petra Voka oba rody vymřely po přeslici. V minulých letech se na hradě konávalo tzv. Vokohradí, mj. se speciálními kostýmovanými prohlídkami, které připomínaly právě časy Petra Voka z Rožmberka.
Helfštýn nakonec končí jako konfiskát po stavovském povstání – od císaře ho obdržel kardinál František z rodu Dietrichštejnů, asi nejmocnější politik své doby na Moravě. Zatímco např. mikulovské panství za jeho vlády vzkvétalo, Helfštýn naopak upadal a stával se zříceninou, dokonce úmyslně demolovanou. Než v něm byly v polovině 19. století vybudovány taneční altány, kuželna a restaurace. To je ovšem už jiná doba…