Druhý listopadový týden, člověk by čekal tradiční mrazivé šumavské odpoledne, Tříjezerní slať je ovšem ozářena slunečními paprsky a je pohodových 12 stupňů. Zatímco přibližně 11 kilometrů vzdálená Jezerní slať dostala své jméno podle dnes již téměř neexistujícího a nedostupného jezírka, Tříjezerní slať – nedaleko Modravy – skutečně tvoří tři krásná rašelinná jezírka.
Z Modravy jsou to k Tříjezerní slati (německy Dreisee Filz) pouze tři kilometry, až k Rybárně se jede podél Roklanského potoka. Silnička je otevřená i cyklistům, ovšem kolo je nutné zamknout před vstupem na slať u dřevěného zábradlí. Kilometry pozvolné lehké stoupání, až za Rybárnou šokuje pořádně prudký výšlap do nadmořské výšky 1069 metrů.
Když napadne sníh, bývá slať uzavřena, pod sněhem toho není moc vidět, což platí i o tom, kam člověk šlape. Listopadový termín má výhodu v tom, že se u jezírek nesejde kupa lidí, nevýhodou naopak je, že nic nekvete, příroda se připravuje na zimní období. V listopadu chybějí i motýli a vážky. Jednotlivé rostlinné druhy mají cedulky, jsou označené jmenovkou – suchopýr pochvatý, vlochyně bahenní, klikva bahenní, ostřice bažinná, masožravá rosnatka okrouhlolistá a mnoho druhů rašeliníků. Stále promáčená půda naznačuje, jak obtížné je rozeznat hranici mezi skutečně pevnou zemí a vodou, takže, mimo dřevěný chodníček nikam nevstupovat.
První a největší jezírko
Jezírko č. 2
Jezírko č. 3
Mimo dřevěný chodníček nikam nevstupovat
Jezírka jsou od sebe doslova pár desítek metrů, Tříjezerní slať není rozlehlá, celková plocha je 0,19 kilometrů čtverečních. Povalový chodník se nejprve rozdvojuje (tvoří smyčku), vydáváme se doprava a po několika krocích se otevírá pohled na první a jednoznačně největší z jezírek. Jeho plocha je asi 700 metrů čtverečních, další dvě jsou mnohem menší a jsou ukryta za porosty kleče. Nahnědlé rašelinné vody jsou asi dva metry hluboké, mocnost rašeliny dosahuje přes čtyři metry. Veřejnosti byla slať otevřena už v roce 1978, v té době byl ovšem přístup komplikovanější, neboť již v těchto místech začínalo přísně střežené hraniční pásmo a sahaly sem zátarasy. Dojít ke slati se dalo pouze ze severní strany z Antýglu nebo ze Srní podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu.
Spisovatel Karel Klostermann, který se ve svém díle tolik věnoval Šumavě, popsal v povídkách Lístky ze šumavské epopeje šumavské slatě: „Střed černých jiv a plazivé kleči, pohlížejí k nebesům nesčíslné černé tůně, oči močálu. Hluboké jsou a zamlklé a zároveň tuhé a hamižné, co v sebe pojaly, v sobě podrží, nikdy již nepouštějí. Běda tomu, jehož mlha obloudí a jim dovede.“
V tmavých vodách se zrcadlí porosty připomínají
severskou tundru
Třetí jezírko se skrývá za nízkými stromky
Jezírko č. 2
Prudký výstup od Rybárny
Kdo by si přál z Modravy delší výlet, červená značka pokračuje od Rybárny dále podél Roklanského potoka směrem k Javoří pile, odkud se lze po modré značce vrátit až k Tříjezerní slati. V roce 2013 se v médiích objevila zpráva, že archeologové poprvé objevili na Šumavě stopy pravěké lidské přítomnosti v nadmořské výšce přes tisíc metrů. Bylo to právě v oblasti soutoku Roklanského a Javořího potoka, asi dva kilometry od rozcestí u Rybárny. Nalezli stovky drobných kamenných úlomků, které lidé před 10 tisíci lety používali k výrobě hrotů šípů nebo k lovu ryb. Do této oblasti se lovci a sběrači v mezolitu (střední doba kamenná) pravidelně vraceli, což dokumentuje rozsah naleziště. Tyto kočující skupiny využívaly tahů lososů a také sbíraly plodiny, které ve vyšších nadmořských výškách později dozrávaly, např. borůvky a ostružiny. Jejich šumavský čas byl kratičký, modravské slatě a pláně patří k nejchladnějším oblastem Šumavy (a tím ČR), léta nejsou dlouhá. Tehdejší Šumava byla nepochybně plná zvěře, ovšem také těžce prostupná, vždyť i v současnosti jsou slatě všude kolem, červená značka od Rybárny vede kolem Rybárenské slati (Fischerhütten Filz), dále u soutoku Roklanského a Javořího potoka je Šárecká slať (Scharr Filz).
Rybárna (Fischer Hütte) má s rybami málo společného, její název je spíše kuriozitou, pochází totiž z překladu německého jména Fischer, což byl poslední místní správce a lesník, později byl objekt přestaven na rekreační zařízení. Původní Rybárna, nebo Na Rybárně, bývala dnes neexistující osada přibližně uprostřed cesty od rozcestí směrem k soutoku Roklanského a Javořího potoka. Dřevařskou osadu poručil vystavět v místech bývalé sklárny majitel tehdejšího Stubenbachského panství Josef II. ze Schwarzenbergu, za jehož vlády byly dokončeny Schwarzenberský i Vchynicko-tetovský plavební kanál. Nepředstavujme si rozsáhlé osídlení, později v roce 1938 měla Rybárna čtyři domy. Po druhé světové válce byly všechny srovnány se zemí a název Rybárna byl přenesen na nedalekou hájovnu u dnešního rozcestí.
rss kanál