Trasa Praha – Chiva

Let z Prahy do Taškentu (s přestupem v Istanbulu), tříhodinový časový rozdíl. Letí se přes jižní část Černého moře, zasněžené hory Kavkazu, Kaspické moře a poušť. Taškentské letiště pro domácí lety je od mezinárodního vzdálené několik kilometrů, taxikáři žádají za krátkou cestu 80 tisíc, což je, proti neletištním taxíkům, značně předražené. Přepočet na české koruny je jednoduchý – odebrat tisíce a násobit dvěma, tedy 160 Kč. Komunikace s taxikářem Muradem v ruštině, či spíše v takové zvláštní paruštině, ale v základech si rozumíme. Ovšem předtím ještě na mezinárodním letišti výměna peněz. Kontrola dolarových bankovek je dost přehnaná, do Uzbekistánu pouze s úplně novými bankovkami, jakékoli minimální poškození znamená odmítnutí výměny. Naopak to samozřejmě neplatí, místní bankovky jsou potrhané, počmárané. Nepochybně se vyplatí už na letišti vyměnit dostatečnou finanční rezervu, směnárny, jaké známe např. z Prahy, v Uzbekistánu neexistují, v Chivě navíc neočekávejte bankomaty na každém kroku. V hotelech lze platit v dolarech, ale nespoléhejte na to jako na hotovou věc. A připravte se, že výměna např. 400 dolarů znamená, že dostanete až 100 bankovek, bude to pořádný balík, místní sumy nejsou právě tvrdou měnou.

Let Taškent – Urgenč trvá přibližně hodinu a půl. Do hotelu v historické Chivě je to z letiště asi 30 kilometrů, mnohé hotely nabízejí odvoz za 15 dolarů, pokud ho nemáte zajištěný, taxikáři si vás před letištěm najdou. Doporučení pro ubytování – ve starém městě a s terasou. Staré město Ičan Kala je zařazené na seznam světového dědictví UNESCO, je obehnané původními hradbami, což je unikát, to nikde jinde ve Střední Asii v takové podobě neuvidíte. Až když se člověk prochází po hradbách Chivy, vidí, kolik teras stavějí různé hotely, soukromá ubytování a restaurace. Není divu, terasy na střechách nabízejí nádherné výhledy na památky města. Jistě, výhled z blízkého minaretu je ještě působivější, ovšem tam je stísněný prostor a večeři nepřinesou.


Výhled z hotelové terasy


Mešitu Juma zdobí stovky dřevěných sloupů


Ulička ve starém městě


Minaret Kalta Minor, jeden ze symbolů města

Horký den v pouštním regionu

Přes 40 stupňů ve stínu, na slunci nepočítaně. A slunce je téměř všude. Vodu naštěstí prodávají takřka na každém kroku, jen… ne vždy je cold. Kupovat větší láhev než půl litru, nedává smysl, za několik minut je voda teplá. Koupit, vypít, koupit další, vypít atd. Cena se pohybuje od dvou do čtyř tisíc, občasný požadavek na pět už neakceptuji.

Spalující slunce nás hnalo do mešity Juma, kterou zdobí 212 dřevěných sloupů (údaje se liší, jeden zdroj tvrdí 215, další 218, 213, mělo by to být 13 řad po 17 sloupech, ale řady nejsou kompletní). Zdálo se, na první pohled, že je to již pouze turistická záležitost, ale část mešity je vyhrazena kobercům, a tedy i modlitbám. Jenže… Do mešity nás paní nepustila. Prý centrální kasa a tam koupit lístek, má být někde outside. To bylo téměř jediné slovo, které uměla anglicky. S angličtinou v Chivě uspějete v hotelích, mezi lidmi nikoli. Tak jsme šli outside, což znamenalo až za jednu z bran (západní) starého města. Hromadná vstupenka do všech placených zajímavostí Ičan Kala za 150 tisíc, plus 100 tisíc výstup na minaret Islam Khodja a 20 tisíc za výšlap po hradbách. Dohromady 270 tisíc, v přepočtu cca 540 Kč.

Současná podoba mešity Juma je z 18. století, její původ je mnohem starší, sahá do 10. století. Nejstarší písemná zmínka o mešitě Juma je od arabského geografa al-Maqdisiho (al-Mukaddasi), který právě v 10. století cestoval oblastí Chórézmu. Nejen on popisuje Chivu jako jedno z předních měst své doby, stejně se vyjadřuje ve svém díle i Ibrahim ibn Muhammad al-Farisi al-Istakhri, o němž sice není ani známo, zda byl arabského či perského původu, ale v jeho díle najdeme možná nejstarší zmínku v arabštině o Chivě. Mešita stojí podél ulice spojující východní a západní bránu starého města. Vnitřní prostor tvoří jediný sál o rozměrech 55×46 metrů, ve stropě byly zkonstruovány menší otvory pro osvětlení a větrání. Rohové části mešity jsou více ve tmě. Na vyřezávaných dřevěných sloupech, z nichž některé pocházejí z jiných staveb, jsou kombinace geometrických a rostlinných ornamentů i arabského písma, z některých dat na dveřích či pilířích lze pravděpodobně odvozovat různé etapy přestavby mešity. Stovky sloupů a pronikající slunce vytvářejí okouzlující prostor, který samozřejmě patří Alláhovi.


Citadela místních chánů Kunja-ark, přijímací sál s trůnem


Citadela Kunja-ark


Procházka po hradbách


Hradby starého města, to jinde ve Střední Asii neuvidíte

Celodenní toulání uličkami starého města Ičan Kala, které bývalo centrem říše Chórézm, to se ve 40 stupních ve stínu nedá. Ostatně, v odpoledních hodinách je všude prázdno. Nuže, několik hodin poznávání, poté zalézt do hotelového stínu, odpočinek, v podvečer na další okruh, než se usadíme v restauraci na večeři. Pokukujeme po životě kolem, mnohé ženy nosí deštník, v těchto podmínkách bychom spíše měli říkat slunečník. Uzbekistán je většinově muslimská země, ale podmínky ženského oblečení nejsou nijak striktní. Většina žen a dívek nosí šaty (a barevné jim sluší) pod kolena či ke kotníkům a bez výstřihu. Všude spousta stánků se suvenýry, jeden velbloud na placenou projížďku. Co se nedá ve starém městě… objevit nějaký market se sýry, zeleninou apod. Několik obchůdků označených jako mini market tam existuje, ovšem velmi skromná nabídka neuspokojí, co se jídla týká, dáváme přednost restauracím.

Placeného výstupu na minaret Islam Khodja litovat nebudete, kruhový výhled na staré město a hradby je nádherný. Islam Chodža (český přepis) byl od roku 1898 až do násilné smrti v roce 1913 velkovezírem Chivského chanátu. Studoval v místní medrese, plynně ovládal několik jazyků a velkovezírem byl jmenován už ve 26 letech za panování chána Muhammada Rahíma II. Komplikace v jeho politické kariéře nastaly s nástupem dalšího chána Isfandijára v roce 1910. Islam Chodža byl podle současné verze historie považován za osvíceného, moudrého a spravedlivého, zároveň se snažil otevřít chanát směrem k Rusku i západnímu světu, obdivoval evropskou kulturu, přispěl dokonce k rozvoji fotografie v zemi. Navštěvoval v rámci delegací Moskvu a Petrohrad, zaváděl řadu hospodářských změn a vystupoval proti starým zvykům i trestům šaría. To vše vyvolávalo střety s nábožensky konzervativními kruhy a pravděpodobně se souhlasem chána byl Islam Chodža zavražděn. Z finančních prostředků Isláma Chodži byl postaven stejnojmenný komplex s metresou a mešitou s nejvyšším minaretem v Chivě (56 m). Minaret zdobí ozdobné pásy z modré a bílé keramiky střídající se s okrovými cihlami. Je zakončen zlatým půlměsícem.

Ještě zajímavější je minaret Kalta Minor, jeden ze symbolů města. Doslova ohromí, přestože nebyl dokončen a dosahuje výšky „pouze“ 29 metrů. Původně měl být s výškou až 80 metrů nejvyšším minaretem regionu. Základna minaretu má 15 metrů v průměru, nahoře se měl výrazně zužovat. Jenže… nebyl dokončen. V roce 1855 byl chivský vládce Muhammad Amín Chán zabit a stavba velkolepého minaretu byla zastavena. Osud tedy rozhodl jinak, než zamýšlel panovník, v současnosti se minaretu říká nedokončený či krátký. O příběhu minaretu se dochovaly legendy, kolik je na nich pravdy, kdo ví. Jedna vypráví, že sousední bucharský vládce se dozvěděl o stavbě tak velkolepého minaretu, a nabídl architektovi, aby v Buchaře postavil ještě vyšší. Když se tato nabídka prozradila, Muhammad Amín Chán se rozhodl zkorumpovaného architekta popravit. Tomu se však podařilo uprchnout a věž zůstala nedokončená. Další legendy zmiňují, že v základech věže jsou pohřbeni vládcovi nepřátelé. Kalta Minor tedy není středověký, přesto působí starodávným a orientálním dojmem a udivuje svou velikostí. Jedinečná je výzdoba glazovanými dlaždicemi, které jsou tak jasné. Ostatně, právě sítě barevných ornamentů na glazovaných keramických dlaždicích upoutají v Ičan Kala na každém kroku. Jinde vynikají rostlinné nebo epigrafické motivy.

Hned za bránou nedokončeného minaretu střeží ozubené vysoké zdi bývalou citadelu místních chánů Kunja-ark. Z rozsáhlého vícedvorcového sídla chána se dochovalo pouze několik staveb z 19. století – za pozornost stojí přijímací sál s trůnem i muzeum, v němž popisují historii regionu.

Na druhé straně města u východní brány zaujme mešita Ak neboli Bílá mešita, zřejmě podle barvy, kterou je natřená. Rozměry malá, až obyčejná, sloužící k modlitbám pro obyvatele místní čtvrti. Ze tří stran mešitu obtáčí souvislá veranda, kterou podpírá řada vyřezávaných dřevěných sloupů. Pravděpodobně byla založena v polovině 17. století. Zvláštní je nízký minaret v rohu, sahá sotva ke kupoli mešity, možná byl postaven dodatečně. Před mešitou nabízejí k prodeji jeden z tradičních místních suvenýrů – čepice čugirma. Nepřehlédnutelná mužská pokrývka hlavy z kůží astrachaňských ovcí byla od 18. století symbolem místních mužů, nejprve je nosili bohatší lidé patřící k vládnoucí třídě, později se stávala běžnou v lidových vrstvách. Jsou černé, hnědé, bílé, kulatého tvaru a z dlouhosrsté ovčí kůže.

Chiva – staré město Ičan Kala, v hradbách sevřená perla Střední Asie (2. díl)