Pozůstatky antického města pod svahem dávno vyhaslé sopky Kožuch byly náhodně objeveny v roce 2002. O pět let později začaly v oblasti archeologické vykopávky, vede je Ljudmil Vagalinski z Národního archeologického institutu (Националният археологически институт с музей). Pravidelné práce pokračují dodnes, a bohužel, pracovalo se tam i v době naší návštěvy, takže Heraclea Sintica byla nepřístupná a vykopávky jsme viděli ze silnice. Přestože jde o nově odhalenou lokalitu, byla již zařazena do seznamu stovky národních turistických míst Bulharska (100 национални туристически обекта).
Heraclea Sintica leží poblíž vesnice Rupite a města Petrič pouze několik kilometrů od řeckých hranic. Jedná se tedy o území s neoddiskutovatelným vlivem starověkého řeckého a římského světa. Založil ji ve druhé polovině 4. století před naším letopočtem Filip II. Makedonský, otec Alexandra Velikého, jeho makedonští osadníci zřejmě z těchto míst vytlačili předchozí thrácké obyvatele.
Až objevení starých nápisů dokázalo, že se jedná o město Heraclea Sintica, o kterém psali ve svých dílech starověcí historici. Bulharským archeologům se ho podařilo s jistotou identifikovat poté, co přečetli objevenou latinskou inskripci z roku 308 n. l., římský císař Galerius tehdy oslovil představitele města Heraclea Sintica v reakci na jejich prosbu o obnovení občanských a městských práv. Heraclea Sintica žila až do přelomu 4. a 5. století, kdy město postihla v krátké době necelých čtyřiceti let dvě silná zemětřesení. Po prvním se obyvatelé snažili své město vzkřísit, již neobnovili agoru v antické podobě, ale postavili raně křesťanskou baziliku. Po druhém zemětřesení se život z města rychle vytrácel a bylo opuštěno.
Heraclea Sintica
Vinice pod svahem vyhaslé sopky Kožuch
Ljudmil Vagalinski a jeho tým v posledních letech objevili mj. sochu ženy z bílého mramorového bloku, chybí hlava a pravé předloktí, jinak je kompletní, výška zachovaného kusu s podstavcem je 108 cm. Podle archeologů jde o sochu starověké řecké bohyně vítězství Niké, protože byla objevena na místě, kde kdysi stávala akropole. Dále fragment votivní desky, z níž usuzují, že ve městě stála svatyně bohyně Nemesis. Ta byla zničena křesťany ještě před velkým zemětřesením, které poté bylo možné chápat jako pomstu pohanské bohyně, což mohlo nadále prohlubovat konflikty mezi mizející pohanskou a rostoucí křesťanskou komunitou. Asi nejkrásnějším objeveným šperkem je masivní zlatý náhrdelník pohřbený v silné vrstvě ruin způsobených zemětřesením na konci 4. století, jeho délka je 49 cm. Nechybějí mince s podobiznou Alexandra Velikého. Z některých atributů archeologové usuzují, že se ve městě konaly gladiátorské hry, oblíbená zábava v celé tehdejší římské říši.
Termální jezírka pod sopečnou stěnou
Nad pozůstatky antického města výrazně vystupuje z rovinaté pláně hřbet Kožuch (кожух), jehož svahy dosahují výšky 280 metrů nad mořem. Pro svůj sopečný původ a množství vzácných druhů živočichů a rostlin byl v roce 1962 Kožuch, pod nímž leží i vinice, vyhlášen přírodní památkou. Heraclea Sintica tedy žila přímo pod dávno vyhaslým vulkánem. Ovšem nejsou žádné důkazy o tom, že by region v té době ohrožovala sopečná činnost. Podle odborných analýz skončily magmatické aktivity v období středního miocénu (asi 12,5 mil. let). Zemětřesení ovšem dále hrozí, některé předpovědi jsou šokující, hovoří o síle až 9 stupňů Richterovy stupnice.
Termální prameny pod Kožuchem
Termální prameny pod Kožuchem
Jistě již v antických časech si lidé na východním úpatí Kožuchu užívali přírodních termálních jezírek. A užívají si dodnes. Teplota pramenů je až 75 stupňů, nuže opatrně, nikam se do leckde kouřící vody zbrkle nevrhejte. Mnozí tvrdí, že zdejší minerální vody, proudící v propojených jezírkách, jsou léčivé. Poležet si v nich je zdarma, ovšem pouze ve venkovních prostorách, dovnitř se platí vstup (nevyzkoušeno). Možná jsou na první pohled takové „balkánské“ s nedokonalou hygienou, přesto přitahují po většinu roku spoustu turistů i místních. Mimochodem, nedaleko stojí domek, v němž bydlela Vanga, proslulá nevidomá věštkyně, kterou uznávali i nejvyšší bulharští soudruzi v dobách tzv. socialismu. Údajně předpověděla rozpad Sovětského svazu, katastrofu v Černobylu i titul šachového mistra světa pro Bulhara Veselina Topalova. Vedle jejího domu areál s kostelem, kde byla pohřbena. Vanga údajně tvrdila, že sopka Kožuch před milionem let spálila v ohni tehdejší místní civilizaci.
Chateau vinařství Rupel s nezapomenutelným výhledem
Od pozůstatků vulkanické aktivity a antického města je to necelých 25 km do vinařství Rupel. Přes údolí řeky Struma (pramení v pohoří Vitoša nedaleko Sofie, po 415 km se vlévá do Egejského moře) a silnici A3 vedoucí do Řecka, do vesnice Dolno Spančevo. Řecká hranice je blizoučko, přibližně 5 km.
Přečtete si na webových stránkách vinařství: „Krásný výhled do údolí obklopeného vysokými horami. Nezapomenutelné východy a západy slunce, vánek z Egejského moře.“ Platí to, nejsou to jen marketingové řeči. Od výrobních hal se vyjíždí nahoru k reprezentačnímu a degustačnímu „chateau“, člověk si připadá jako někde v Toskánsku. Po obou stranách silničky řady cypřišů, kolem malebná zvlněná středomořská krajina s horami v pozadí. Výhled od chateau vinařství Rupel lze na stupnici do deseti hodnotit až devítkou.
V takovém prostředí se degustuje s radostí. V regionu, kde víno pěstovali v dávné minulosti již Thrákové, Makedonci i Římané. Přirozený inspirující vinařský kraj, stačí se rozhlédnout. V okolí vesnic Dolno Spančevo a Harsovo pěstuje vinařství Rupel řadu odrůd vhodných pro tento terroir, nejen slavný domácí kříženec Melnik 55, ale i Sandanski Misket, Cabernet Sauvignon, Sangiovese, Nebbiolo, Merlot atd.
Informace o návštěvě vinařství jsou sepsány na jeho webových stránkách. Ceny se zvedají s počtem ochutnaných vín, v případě návštěvy sklepa, výrobních prostor a degustačních tří vzorků 15 leva, což vychází asi na 200 Kč.
Vinařství Rupel
Vinařství Rupel
Vinařství Orbelus aneb Co s opuštěnou vinicí v údolí Strumy
Vinařství Orbelus najdeme jižně od vesnice Kromidovo. Průjezd okolními vesničkami znamená nejednou zabočit na polní či štěrkovou cestu, taková vede až do sídla vinařství, což je atraktivní budova ve tvaru obřího sudu. Jméno Orbelus je starší než římská přítomnost na současné bulharské půdě, Thrákové tak totiž nazývali pohoří Pirin, znamená „sněhobílý“.
Vznik vinařství popisují jeho majitelé na svých webových stránkách: „Nápad vytvořit Orbelus se zrodil během živé diskuse na opuštěných vinicích v údolí řeky Struma, kterou jsme my, přátelé ze dvou blízkých rodin, vedli na konci 90. let. Nápad se postupně rozvíjel, a více a více jsme vnímali, že to má smysl. Od té chvíle to byla naše cesta. Vybírali jsme pozemky, dostávali rady, získávali znalosti. V roce 2006 jsme vysadili první révu, o tři roky později jsme představili náš první ročník vín Orbelus a v roce 2014 otevřelo své dveře vinařství Orbelus.“
Vinařství Orbelus
Vinařství Orbelus
Terroir vinařství leží na území obcí Kromidovo, Kapatovo, Marikostinovo a Harsovo. Pěstované odrůdy jsou vybírány s ohledem na klimatické zvláštnosti a složení půdy. Mimořádná pozornost je věnována tradiční místní odrůdě Široká melniška loza. Je známá od starověku, což znamená, že neexistují ověřitelné informace, kdy se objevila v tomto regionu, buď ji dovezli Thrákové z Malé Asie, nebo makedonští vojáci Alexandra Velikého. Pěstují se i Cabernet Sauvignon, Merlot, Syrah, Grenache Noir, Petit Verdot atd.
Z horního proskleného patra reprezentační budovy vinařství je parádní výhled do dalekého okolí, nejlepší za jasné viditelnosti, když se vykreslí hory v pozadí (za naší návštěvy to byla spíše zamlžená stěna v dálce). Nejlevnější prohlídka vinařství s degustací tří vzorků vín stojí 14 leva, což je v přepočtu asi 180 korun. Dražší je degustace pěti vzorků, k nimž servírují místní maso a sýry, navíc s procházkou po vinicích, to vše za 45 BGN.
V jižním Bulharsku, dotýkajícím se řeckých hranic, se rodí báječná vína. Na východních březích řeky Struma vytváří kombinace středomořského podnebí a půdy z vápence a pískovce tolik příznivé prostředí pro místní červená vína. Oceňovaná vína, doporučujeme všem odhalování jejich chutí, za to rozhodně nedaleká cesta stojí.
rss kanál