Den 7: Leuven, let Brusel – Praha

Ke konci 12. století založil Lambert de Begue ženské náboženské spolky, jeho jméno dodnes nesou ve svém názvu, říká se jim bekyně, místům, kde žily, bekináže. V Belgii se jich zachovalo více a byly zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO. Bekyně žily v těchto uzavřených komunitách, v nichž naplňovaly své duchovní potřeby. Vlámské béguinages jsou architektonické soubory složené z domů, kostelů, vedlejších budov a zelených ploch. Groot Begijnhof v Lovani je překvapivě rozsáhlá, téměř čtvrť ve městě, objekt patří Katholieke Universiteit Leuven. Proti centru města je v bekináži klid, jen by člověk uvítal více laviček někde ve stínu. Z Grote Marktu je to asi kilometr.

V Lovani má původ u nás asi nejznámější belgické pivo Stella Artois. Jméno není nijak dávné, vzniklo v roce 1926, ale historie pivovaru sahá až do roku 1366.

Odpoledne rozloučení z vlámským světem, odlet Praha.


Lovaň, Oude Markt


Lovaň, bekináž


Lovaň, bekináž

Den 6: Leuven

Z Oudenaarde vlakem s přestupem přes Brusel. Lovaň je sídlem nejstarší belgické univerzity založené v roce 1425. Jo, mládeže je všude plno, Grote Markt, Oude Markt, posezení za posezením (hospody), drink za drinkem. Úžasná radnice postavená v letech 1439 až 1463 v brabantském pozdně gotickém stylu. Atraktivní centrum, pivní značky křičí z každého rohu. Náměstí Oude Markt neboli Staré tržiště, tj. doslova živá společenská scéna plná alkoholu. Ostatně, Lovaň má bohatou pivní kulturu, je rodištěm několika piv včetně Stelly Artois.

Vyzkoušel jsem i cestu místními autobusy De Lijn. Na jejich webových stránkách je pečlivě popsán způsob nákupu jízdenek, zvolil jsem internet, musíte se nejdříve registrovat, poté vyberete typ jízdenky, vidíte ji ve svém profilu. A nesmíte zapomenout ji před jízdou aktivovat, což se opět dělá na jejich webových stránkách, od aktivace platí jízdenka 60 minut.


Leuven


Leuven, posezení před radnicí


Leuven

Den 5: Oude Kwaremont, Paterberg, Koppenberg

Oude Kwaremont je jeden z nejdelších dlážděných výstupů ve Flandrech s délkou asi 2100 metrů a 90 metry převýšení. Ovšem úvodní stovky metrů jsou bez dlažby. Maximální sklon 11,6 % leží uprostřed stoupání, které cyklisty zavádí do vesnice Kwaremont. Pokud někdo potřebuje přestávku, hned u trasy je pár podniků včetně In 't Palet na rohu návsi. Bohužel, o víkendu otevřeno až od 14 hodin. Dlažební kostky na Oude Kwaremontu jsou chráněnou památkou od roku 1993, stoupání patří k nejvýznamnějším a nejčastějším v historii Ronde van Vlaanderen.

Na rozdíl od současného itineráře, který zavádí cyklisty do kopcovitých Arden, se Ronde nejprve jezdilo na rovinatých cestách západních i východních Flander. A jaké to tehdy byly cesty. Bylo těsně před první světovou válkou a byly většinou vydlážděné kostkami. Nebylo to tím, že by organizátoři vyhledávali nejhorší silnice v zemi, ale tehdy jen důležité meziměstské silnice byly asfaltované, dlažba z kostek byl levný materiál. Později, ve druhé polovině minulého století, bylo množství venkovských silnic pokryto asfaltem, a cyklističtí fanoušci se oprávněně obávali, že jejich milovaný závod ztratí svůj tradiční prvek. Organizátoři museli hledat nové trasy na venkově, mezi úzkými vedlejšími silničkami a výjezdy do prudkých kopců. Z některých se staly symboly Flander, které byly zahrnuty do seznamu vlámského dědictví jako kulturní památky, což znamená, že kostky by z nich zmizet neměly ani v budoucnosti. Například ve městě Kluisbergen se rozhodli, že původně plánovaný betonový povrch pro kopec Paterberg bude vydlážděn kostkami a díky tomuto rozhodnutí se Paterberg stal ikonickým kopcem závodu (od roku 1986) a také chráněnou památkou. Mimochodem, okolí Paterbergu patří lamám, místní farmáři jich chovají snad stovky.

Nadmořská výška pouze 78 metrů. To je Koppenberg, asi nejzáludnější stoupání Ronde van Vlaanderen. Půlkilometrová boule v západních Belgii, kterou cyklističtí fanoušci milují. Dlážděný berg s pohnutou historií a dramatickými příběhy. Ať se bavíme o jakékoliv éře cyklistiky, je to možná jediné stoupání na světě, kde máte významnou šanci vidět nejlepší cyklisty pelotonu sesednout z kola a po vzoru cyklokrosařů ho hodit přes rameno. Zažil to v roce 1976 i největší z největších – Eddy Merckx. Odpočíval jsem chvíli dole u paty Koppenbergu, kam se vydával jeden bavorák za druhým, měly nějakou „flandrianrally“, určitě to nebyl závod, spíše setkání majitelů kabrioletů a veteránů BMW. A dva starší vozy zažily totéž, co Eddy Merckx a mnozí další, nedaly to, najednou jejich řidiči vycouvali zpět dolů. Před vrcholem Koppenbergu je lavička, dá se odpočinout, pokud nebude příliš zájemců, vpravo se pasou krávy, sem tam někdo projede, klid.

Historie Koppenbergu má i temná období, až se stoupání dostalo do klatby. Mezi roky 1988 a 2002 se na trase Ronde neobjevilo ani jednou. V roce 1987 se tu odehrála mela, Dán Jesper Skibby vedl závod o deset sekund, ale v půli stoupání zavrávoral a z pravé strany hrbolaté cesty ho to hodilo do jejího středu. Tam do něj narazilo auto ředitele závodu, vůz přejel Skibbyho kolo a těsně minul jeho nohy. Pořadatelům došla trpělivost. Konec a dost. Koppenberg byl prohlášen za příliš nebezpečný. Jenže, znáte to, teprve když o něco přijdeme, zjistíme, jak nám to vlastně chybí. A tak sílila touha o znovuzavedení Koppenbergu do závodu. Úpravy kostek, v roce 2002 dostal Koppenberg zelenou. V itineráři Ronde van Vlaanderen nechyběl ani letos, jely ho i holky.


Dlažba Oude Kwaremontu zavádí cyklisty do vesnice Kwaremont


Nahoře na Paterbergu, hurá, jsou tam lavičky


Nejtvrdší a nejzáludnější pasáže Koppenbergu

Den 4: Ronse, Oude Kruisberg

Vlakem do Ronse, jedna stanice, asi 10 minut. Od nádraží přes centrum, Grote Markt, Kleine Markt, po hlavní Kruisstraat (Rue de la Croix francouzsky), z níž se odbočí na Oudestraat (Vieille Rue). To už je 750 metrů dlouhé stoupání nazvané Oude Kruisberg, tak se kopec s nadmořskou výškou 122 metrů jmenuje. Nejprve mezi zástavbou, v níž dominuje tradiční místní načervenalá cihla, pozvolné stoupání, dlažba ještě chybí. Výše se vjede mezi stromy, které zastíní dlažbu silnice, někde zasvítí mezi korunami slunce. Po stranách stromy, zahrady, auta (která samozřejmě během závodů musejí pryč), domy. Právě po dlažbě je výstup nejprudší.


Domy ve spodním úseku Oude Kruisbergu


Oude Kruisberg, jedno z tradičních stoupání Okolo Flander


Radnice v Oudenaarde, učebnicový příklad brabantské pozdní gotiky (1536)

Den 3: Oudenaarde, muzeum Ronde van Vlaanderen

Vlakem z Geraardsbergenu s přestupem v Zottegemu, 40 minut, ne víc. Ubytování asi 150 metrů od hlavního náměstí Markt, na jehož konci je Centrum Ronde van Vlaanderen. Prší, hurá do muzea. Na první pohled vypadá hodně skromně, uvidíte nejprve prodejnu suvenýrů, Peloton Café, muzeum se totiž schovává, musíte po schodech dolů. Vstup 12 eur. Historie Okolo Flander od počátků (Oudenaarde bylo na trase již inauguračního ročníku) po současnost. Nevýhodou je, že drtivá většina psaných informací je pouze v nizozemštině. Ale je možné si vzít audio-průvodce v angličtině.

Oudenaarde je východiskem k historickým stoupáním Okolo Flander – Koppenberg, Paterberg, Oude Kwaremont i Oude Kruisberg, doslova srdce legendárního závodu.


Historie Okolo Flander od počátků v roce 1913


Muzeum Ronde van Vlaanderen


Množství starých fotografií, takto to vypadalo na Koppenbergu v roce 1976

Den 2: Gent

Z Geraardsbergenu je to do Gentu necelou hodinku vlakem bez přestupu, zpáteční lístek na cca 15 eur. Z nádraží Gent-St-Pieters se do centra města pěkně projdete, je to kolem dvou kilometrů. Nejkrásnějším místem Gentu je nepochybně Graslei. Tohle nábřeží je obsypané polehávající a lahváče popíjející mládeží. A turisty, dá se říci, že centrum Gentu je přeplněné, nádherné, atraktivní, ale přeplněné.

Každý dům na Graslei má dlouhou a bohatou historii. Na tomto nábřeží každého pohltí atmosféra dávných časů. Například Haven­huis, přístavní dům ve stylu brabantské gotiky býval od roku 1530 majetkem Cechu svobodných kapitánů (původně ho vlastnil mlynářský cech a nesl jméno Windas). Jen tento cech měl právo dopravovat zboží z přístavů až na Graslei. Každopádně je Haven­huis jedním z nejlépe zachovaných cechovních domů na Graslei.

V centru Graslei stojí na vodě spousta lodí, projížďka na nich je jedním z lákadel pro návštěvníky města. Stojí 10 eur, trvá 40 minut a provezou vás celým centrem Gentu, kolem honosných starých obchodních domů, hradu Gravensteen, jehož hradby vystupují nad vodou jak opevnění pohádkového sídla, projedete pod řadou starých kamenných mostů, jsou to malé Benátky, však z lodi lze vystoupit často nejen po schodech, ale dokonce i dveřmi rovnou do domu prakticky v úrovni vody nebo těsně nad ní. Již nejméně stokrát každý četl a slyšel, že se Bruggám říká „Benátky severu“. Gent není tolik protkán labyrintem kanálů, ale projet se loďkou po Leie a Lieve nevynechejte. Z loďky uvidíte Gent jinak. A uslyšíte leccos originálního o historii města, mj. jak pivo zachránilo jeho obyvatele.

V Gentu si užijte vafle. Typicky mřížkované těstíčko pomazané nutellou a doplněné o ovoce, šlehačku, chutná asi každému. Není to ovšem v centru Gentu nejlevnější záležitost, suchá za 3,5, plus nutella za další euro, jahody, banány, kiwi nakrájí za dalších 5 eur. Výběr je široký, například na Graslei lze posedět v House of Waffles, tam ceny ještě vyskočí. Levnější budou u obyčejných stánků na chodníku. S historií místních vaflí je to komplikované, v Bruselu budou tvrdit, že jsou jejich kulturním dědictvím, v Gentu, že u nich byly sepsány první recepty na vafle v Belgii.


Dům vpravo od věže je Haven­huis


House of Waffles na Graslei, vafle ve všech podobách


V Gentu se jezdí na kolech. Ale na Muur van Geraardsbergen se taková kola nehodí

Den 1: Let Praha – Brusel, vlakem do Geraardsbergenu

Let s Brussels Airlines do dle statistik jedné z nejnebezpeč­nějších metropolí v Evropě. V ní se ale nijak nezdržím, na letišti Zaventem ihned na vlak směr Geraardsbergen. Což je s přestupem na Bruxelles-Midi/Zuid asi 80 minut.

Odlet z Prahy v poledne, Muur van Geraardsbergen (výslovnost „chírárdsberchen) kolem 17 hodin, takový byl plán, vše přesně sedlo, vešlo se do toho i ubytování. Odpočinek a klid najdete ve stínu novobarokní kaple Panny Marie na kopci Oudenberg. Jenže… nahoru vede strmá a úzká cesta s dlažebními kostkami. Muur van Geraardsbergen, francouzsky Mur de Grammont (ovšem nedrážděme ve světě vlámském s francouzštinou), je jedno z nejslavnějších cyklistických stoupání ve Flandrech. Nejen Ronde van Vlaanderen, v řadě dalších závodů cyklisté v bolestech stoupali na tuto zeď, mj. Omloop Het Nieuwsblad a Tour de France. Začíná se za mostem přes řeku Dender, jejíž barva má daleko do modrých vod, stoupá se téměř o sto vertikálních metrů na Oudenberg. Přes hlavní náměstí, míjíte kostel svatého Bartoloměje, za ním se před barem Boulevard a fontánou zahne doleva. Tady to ještě není ta pravá Zeď (Muur), ještě kus do kopce mezi domy, od hospůdky De Muur se otáčí doprava a po pár zatáčkách se výrazně zhorší kvalita kostek, vjede se do stínu stromů, tady jsou nejprudší a nejnáročnější úseky. Až se objeví restaurace ´t Hemelryck, poté už na slunci poslední zatáčka ke kapli. Jen něco přes kilometr. Odpočinek a klid zde nehledejte ve dnech velkých závodů, během Ronde van Vlaanderen se všude ve městě tísní na 20 tisíc rozvášněných fanoušků.


Muur van Geraardsbergen


Muur van Geraardsbergen, nejhorší úseky ve stínu stromů


Muur van Geraardsbergen, nahoře

Den 0: Co jsou to vlastně Flandry?

Kraj, jehož obyvatelé neměli nikdy na růžích ustláno a kteří museli celá staletí bojovat o svůj jazyk a kulturu. Když se v roce 1585 vzdaly Antverpy španělskému vojsku, bylo tehdejší Nizozemí roztrženo na dvě části. Z prestižních měst pod španělskou vládou (Antverpy, Gent) emigrovaly desetitisíce vyznavačů protestantské víry na sever a díky kapitálu, znalostem a kultuře přispěly k holandskému zlatému století.

Národovecké vzedmutí Vlámů se nemohlo vyhnout cyklistice. Nejstarší klasika Lutych – Bastogne – Lutych se jela poprvé už v roce 1892, ale to bylo ve francouzsky mluvící jižní části Belgie a Vlámové si žádali svůj závod, který by podpořil jejich národní touhy. V zemi se rozvíjel motorismus, z Anglie se valil do Evropy fotbal. A zároveň v Belgii nastal cyklistický boom, zvláště po roce 1912, kdy belgický cyklista vyhrál poprvé TdF (Odile Defraye). Prvním krokem k závodu všech Vlámů bylo založení nizozemsky psaného sportovního magazínu Sportwereld. Vydávala ho Société Belge d'Imprimerie, jejímž ředitelem byl August De Maeght, a první číslo vyšlo v roce 1912. V tehdejší době bylo obvyklou praxí, že se cyklistické závody zakládaly v rámci propagace sportovních novin a časopisů. Bylo tomu tak i v případě etapového závodu Tour de France, založeného vydavatelem novin L´Auto Henrim Desgrangem. A také v případě nejstarší klasiky Lutych – Bastogne – Lutych, kterou organizovaly francouzsky psané noviny L´Expresse.

Psal se 25. květen 1913 a start i cíl byly v Gentu, jednom z nejkrásnějších belgických měst. Na start v historickém centru na Korenmarktu se postavilo 37 cyklistů a o šesté hodině ranní padla historická slova: „Heren vertrekt!“, tedy něco jako „Pánové, kupředu!“

Nuže, dvě města, která jsou symbolem cyklistické Belgie – Geraardsbergen a Oudenaarde. A Lovaň, v místním jazyce Leuven. Týden v cyklistické Belgii. Koppenberg, Paterberg, Oude Kwaremont i Muur van Geraardsbergen. Ne, nevyrážím na Ronde van Vlaanderen, tento cyklistický tzv. monument se jezdí začátkem jara (obvykle začátkem dubna, letos 31. března), ale do míst, která jsou považována za nejnáročnější stoupání ve Flandrech. Do pekla. Vždyť pětinásobný vítěz TdF Bernard Hinault, který nikdy Ronde van Vlaanderen nevyhrál, prohlásil památnou větu: „Je těžké vysvětlit, co pro cyklistu znamená Koppenberg. Co jsme komu udělali, že nás poslali do toho pekla!“

A bude i čas na ochutnání místních piv včetně trapistických. Belgická piva jsou zákeřní vlci v hávu beránčím a právě pro jejich sílu je belgická pivní kultura odlišná od české. Soupeřit s Čechy v počtu vypitých piv Belgičané nemohou, protože zatímco naše piva mívají obsah alkoholu mezi 4 a 5,5 procenty, některá belgická dosahují dvouciferných hodnot a blíží se slabším vínům. Obsah alkoholu kolem 8 procent je zcela běžný. Belgie je rájem pro sběratele pivních sklenic, neboť každý druh piva prý má svou vlastní, která není jen obyčejným půllitrem s rozdílným logem jako u nás, ale liší se především tvarem. Ten je rozhodující pro uvolňování aroma a držení teploty piva. Uvážíme-li, že v Belgii je údajně registrovaných snad na tisíc značek piva…