Přestože je Cancún novodobým městem, stojí na místech, kde kdysi vzkvétala mayská kultura. Na Boulevard Kukulcán, který se táhne kolem laguny Nichupté v délce asi 25 km, je archeologická zóna El Rey, asi kilometr a půl vedle Museo Maya de Cancún a areál San Miguelito i s pyramidou. Taxík z centra by byl vzhledem ke vzdálenosti příliš drahý, na Boulevard Kukulcán jezdí např. z Avenidy Tulum městské autobusy R1 a R2, cena 12 pesos za jízdu, platí se řidiči. Je nutné počítat s časem, v případě pomalejšího provozu to bude ¾ hodiny.

El Rey

Cancún je nepochybně známý úžasnými plážemi a pulzujícím nočním životem. Boulevard Kukulcán, to jsou luxusní hotely, obchody, golfová hřiště. Ovšem když se před vámi objeví cedule varující před krokodýly, je zřejmé, že je také místem, kde žijí nebezpeční tvorové. Četl jsem o případech, kdy se po břehu nějaký krokodýl procházel, na druhou stranu, pravděpodobnost, že byste v této hotelové zóně spatřili krokodýla, je nulová. Přesto bych se v laguně nekoupal. Přírodní scenérii mayských památek doplňuje méně nebezpečný obyvatel – Ctenosaura similis, česky leguán černý. Že se kolem nich pohybují lidé je příliš nerozhází. Vyhřívají na rozpálených kamenech, nebo se perou o kus ovoce, který někdo pohodil. Zatímco v přeplněném Tulumu před lidmi neutíkají a když budete mít štěstí, budou vaše nohy od leguána jen dvě desítky centimetrů, památky v Cancúnu nejsou tolik navštěvované a leguáni jsou plašší.

Dávné jméno archeologické zóny El Rey se ztratilo v čase, podobně jako jména mnohých dalších mayských historických míst. Název El Rey (král) byl přenesen z pojmenování hlavy sochy, kterou v troskách jednoho z chrámů objevili v roce 1909 Arnold Channing a Frederick J. Tabor Frost. Její fotografii publikovali v knize The American Egypt, říká se jí „la Cabeza de El Rey“ (hlava krále). Už v roce 1843 vydal John Lloyd Stephens publikaci Incidents of Travel in Yucatan. Udává se, že Edgar Allan Poe ji nazval „možná nejzajímavější cestopisnou knihou, která kdy vyšla“. John Lloyd Stephens v ní zasvětil obyvatele Západu do tajemství Yucatánu lyrickým popisem 44 mayských míst, text je doprovázen úchvatnými ilustracemi Fredericka Catherwooda. A právě od Johna Lloyda Stephense pochází nejstarší písemná zmínka o tomto mayském osídlení, americký badatel uvedl, že viděl kamenné budovy na ostrově „Kancune“. Hlava krále je v současnosti ve sbírkách Museo Maya de Cancún.


Archeologická zóna El Rey


Archeologická zóna El Rey


Leguán černý, běžný obyvatel Cancúnu


Městský autobus směr Boulevard Kukulcán

Playa Delfines

Hlavním turistickým tahákem Cancúnu je přes dvě desítky kilometrů dlouhý pás bílého písku. Vstupy na pláže jsou leckde omezeny hotely, řada pláží je však veřejná. Ze severní strany z města je nejbližší Playa las Perlas. Dále už na ostrově Playa Langosta, Playa Tortugas, Playa Chac Mool, Playa Marlín, Playa Ballenas a konečně asi nejvyhlášenější Playa Delfines, přibližně čtyři stovky metrů od archeologické zóny El Rey. Úchvatný bílý písek, ani v teplém prosincovém počasí nebyla přeplněná, na rozdíl od mnoha jihoevropských pláží, překvapivě pohodový klid, základní zařízení nejsou zpoplatněna včetně vstupu a slunečníků, provoz stráží plavčíci. Přímo u pláže je zastávka autobusů.


Playa Delfines


Playa Delfines


Museo Maya de Cancún


Pyramida v areálu San Miguelito

Museo Maya de Cancún a areál San Miguelito

Od Playa Delfines je to pět zastávek autobusu a asi dva kilometry k Museo Maya de Cancún. Otevřeno bylo v roce 2012, předcházející menší muzeum několikrát poškodily hurikány a bylo uzavřeno. Bílé betonové stěny, vysoce odolné sklo proti silným větrům, výstavní pavilony jsou nahoře a dostupné nudně dlouhou spirálovitou rampou. Muzeum navrhl přední mexický architekt Alberto García Lascurain. Otevřeno je od úterý do neděle od 9 do 17 hodin, vstupné necelá stovka pesos.

Muzeum představuje mayské artefakty nejen z nalezišť státu Quintana Roo, jako jsou Tulum, Cobá, Dzibanche a Kohunlich, ale i z dalších dvou států Yucatánského poloostrova – Campeche a Yucatán (např. z Chichén Itzá). Muzeum se zaměřuje nejen na mayská města a kulturu, ale zavádí své návštěvníky až do prehistorických časů nejstaršího lidského osídlení regionu, přibližuje život nomádských sběračů-lovců, jako byla žena nazvaná Eva de Naharon. Její kostra byla nalezena nedaleko Tulumu stovky metrů pod povrchem v zatopené jeskyni spolu s pozůstatky mj. šavlozubého tygra. Vědci určili její stáří na více než 13 tisíc let a pomocí forenzních technik provedli i rekonstrukci jejího obličeje.

Venkovní prostory jsou schované mezi stromy, pod nimi se skrývá areál San Miguelito. Pozůstatky osídlení a kamenných platforem, dokonce i pyramida, ovšem nepřístupná, podobně jako všechny pyramidy v severní části Yucatánu. Na vrcholu pyramidy jsou zachovány ruiny chrámu, kdysi zdobeného především červenou a modrou barvou. Areál byl pravděpodobně součástí El Rey. Je zjevné, že vzhledem k blízkosti pobřeží Karibského moře a laguny Nichupté, bylo zde sídlící mayské obyvatelstvo v rozsáhlém pobřežním obchodu s dalšími mayskými městy.

Desítky kilometrů dlouhý pás bílého písku dal městu jméno. Mayský výraz „kaan“ znamená had, původ současného jména Cancún se hledá ze dvou mayských označení – hadí hnízdo, nebo zlatý had. Dá se jistě uznat, že úzký písečný pás ostrova, na němž je vystavěna hotelová zóna, může za úsvitu připomínat zlatého hada, pokud se díváte seshora.

Cancún byl založen v 70. letech minulého století, mexická vláda doslova naplánovala turistické středisko, z něhož se rychle stala vstupní brána na Yucatán i s letištěm. V roce 1990 měl Cancún asi 167 tisíc obyvatel, v současnosti se blíží milionu. Ceny dopravy z letiště letí děsně nahoru, na výběr je autobus, shuttle, ale pokud přiletíte za tmy, je taxi nepochybně nejjednodušší a nejlepší volba. Mimochodem, kurz dolaru je na letišti nevýhodný, v Cancúnu a především např. v nedalekém Tulumu je směnáren spousta a kurzy jsou výhodnější.