Nejen žlutou barvou je Izamal známý. Říká se mu i město kopců. Ovšem nepředstavujte si hory a vysokou nadmořskou výšku, ty kopce jsou bývalé mayské pyramidy, pod masou země jich bylo objeveno pět. Nejzachovalejší je Kinich Kakmó, postavená v klasickém mayském období mezi 5. až 7. stoletím. Základna měří 200×180 metrů, dosahuje výšky 34 metrů. Z pyramidy je parádní výhled na Izamal a Convento San Antonio de Padua. Podle tradice byla pyramida zasvěcena slunečnímu bohu (Kinich Kak Moo v angl.), který mohl v případě zloby způsobit zničující vedra a sucha. Kinich Kakmó je mayský výraz pro „ohnivý papoušek se sluneční tváří“. Právě v podobě barevného papouška ara (v angličtině se hodně užívá „macaw“, což je obecný název pro velké papoušky Latinské Ameriky) sluneční bůh denně sestupoval pro obětiny, které mu byly přinášeny. Od Plaza del Constitución je pyramida vzdálená pouze asi půl kilometru, vstup z Calle 27.

Izamal byl před španělským dobytím pravděpodobně jedním z největších mayských městských center severního Yucatánu. Tomu odpovídá i počet předkolumbovských staveb. Druhou největší pyramidou města je Itzamatul na Calle 26 asi 600 metrů z Plaza del Constitución. Je vysoká 22 metrů, byla zasvěcena bohu Zamná (legendární zakladatel města) a postavena mezi 10. až 12. stoletím na mnohem starších stavbách. Vypráví se legenda, že moudrý a dobromyslný kněz jménem Zamná měl za úkol objevit pro svůj lid novou zemi. Putovali nejprve na devíti kánoích a po devíti dnech se dostali do země bez řek, v níž marně hledali vodu. Najednou z nebes padal nekonečný déšť a poutníci děkovali za spásu a usadili se. Když se jednoho dne Zamná zranil o listy agáve, jeho lidé rostlinu potrestali tím, že jí uřízli listy a tloukli jimi o kameny. Zamná si uvědomil, že tak vznikají odolná vlákna, která by jeho lidem mohla být užitečná. A stalo se. V budoucnosti ekonomika Izamalu rostla a padala s henequenem, což je listové vlákno získávané z Agave fourcroydes, která se pěstuje po celém Yucatánu. Henequen se používal k výrobě hrubších koberců, provazů i houpacích sítí. Přestože sláva henequenu je minulostí, ve městě objevíte tradiční výrobky z tohoto vlákna, mnohdy dědictví přenášené z rodičů na děti po generace. Tradicí v Izamalu, podobně jako jinde v Mexiku, je i kořalka. Izamal Corporation vyrábí několik jedinečných destilátů právě z henequenu. Izamal je dodnes považován za hlavní centrum kultu Zamná na Yucatánu.


Kamenná rampa vedoucí do Convento San Antonio de Padua


Convento San Antonio de Padua


Convento San Antonio de Padua


Výhled na město a Convento San Antonio de Padua z pyramidy Kinich Kakmó

Ruiny dalších tří pyramid Izamalu:

V roce 1994 byla asi osm set metrů východně od centra města objevena pyramida Tu'Ul neboli El Conejo. Rozměry základny 30×39 metrů.

Asi půl kilometru od Plaza del Constitución stojí pyramida Habuk. Jméno znamená „oblečená do vody“, pochází ze 3. století našeho letopočtu. Na až čtyři metry vysoké platformě jsou ruiny několika budov.

Archeologický areál Chaltún Há se nachází přibližně kilometr jižně od jádra města, byl otevřen v roce 2019. Plošina vysoká tři metry, na níž jsou zbytky budov.

Do Izamalu jezdí z Méridy společnost Oriente, vhodný je čas 8:45, zpět ve 13:00 (další 15:30). Jenže, když autobus vyrazí z Méridy se zpožděním téměř hodinu, zkrátí se čas na poznávání Izamalu. Ostatně, centrum je malé, za dvě tři hodiny se dá projít. Od Méridy je Izamal vzdálený asi 80 km, ale autobus to jede nejméně 90 minut, docela často zastavuje a nabírá cestující na zastávkách, žádný rychlík. Koupení lístků funguje na kartu, u pokladny na ni nahrají cenu jízdenky – 38 pesos. Z této karty čte řidič informace o jízdném. Zpáteční jízdenku až od řidiče v autobuse, pokud nemáte na kartě požadovanou částku.

Malé autobusové nádraží společnosti Oriente je přímo v centru města (Calle 32) jen pár kroků od Plaza del Constitución. Náměstí bylo slavnostně pojmenováno v roce 1820 na paměť dohod z Cádizu. V dřívějších koloniálních dobách se mu říkávalo Plaza Menor, protože bylo menší než hlavní náměstí Plaza de Zamná. Konaly se na něm trhy, prodávali mj. koně, mezci. Tehdejší Cortes, jakási rada delegátů zastupujících Španělsko i španělskou Ameriku a Filipíny, vypracovaly v roce 1812 pravidla, která se stala první španělskou ústavou. Ta mj. rozšířila politická práva Španělů narozených v Americe. Ovšem ústava nevydržela dlouho, o dva roky později ji král Ferdinand VII. zrušil, rozpustil Cortes a znovu nastolil absolutní monarchii. V současné době je toto náměstí místním obyvatelstvem nazýváno Crescencio Carrillo y Ancona, jako vzpomínka na rodáka z Izamalu (1837), biskupa, archeologa, historika a spisovatele, jehož značná část literárního díla je věnována mayské kultuře a historii.


Žluté jsou ulice Izamalu


Izamal


Druhou největší pyramidou města je Itzamatul


Žlutá zdobí izamalskou koloniální architekturu

Pozůstatkem španělského koloniálního dědictví je jeden z nejvýznamnějších klášterů Yucatánu – Convento San Antonio de Padua. Založil ho v roce 1549 Diego de Landa a františkánští misionáři. Diego de Landa horlivě bojoval proti modlářství a lidským obětem, ovšem nechal spálit téměř všechny mayské rukopisy (kodexy), ze kterých bylo možné čerpat informace o mayském náboženství a civilizaci. Na druhou stranu je autorem knihy Relación de las cosas de Yucatán, mnoho z toho, co dnes známe o životě mayské civilizace, pochází právě z jeho díla. Klášter je přímo v centru města a kousek od terminálu Oriente. A je natřen žlutě. Nejvíce žlutá barva vynikne při západu slunce, město se rozzáří, ale za tmy jsem se vracet do Méridy nechtěl.

Když Španělé převzali Izamal, začali z kamenů hlavního mayského chrámu a pyramidy Pop-Hol-Chac stavět jeden z prvních klášterů na západní polokouli, práce byly dokončeny v roce 1561. Vstupní rampa vede do obrovského obdélníkového arkádového nádvoří, které je s téměř 8000 m2 největším uzavřeným atriem na americkém kontinentu. Patronkou města je Nuestra Señora de Izamal (Virgen de Izamal), slavnost na její počest se koná každoročně v prosinci. Zároveň je patronkou i celého Yucatánu a dokonce bývá nazývána královnou Yucatánu (Reina de Yucatán). Připisuje se jí řada zázraků včetně vzkříšení či uzdravení. Zásluhu na jejím uctívání má i Diego de Landa, který přivezl do Izamalu její sošky. Jejich autorem je Juan de Aguirre, sochař, který působil v dnešní Antigua Guatemala. Sláva jeho sošky Virgen de Concepción (Panny Marie, nazývané Coro) překročila hranice a do Guatemaly za ním dorazil sám Diego de Landa, aby objednal dvě podobné sošky, jednu pro Izamal. Současná izamalská je ovšem kopie, původní byla zničena požárem, který v klášteře vypukl v noci ze 16. na 17. dubna 1829. V klášteře je muzeum připomínající návštěvu papeže Jana Pavla II. v roce 1993.

Otázkou je, zda Izamal doporučit. Pokud jedete autem, máte to při cestě, jistě. Výlet z Méridy téměř dvě hodiny v autobusu tam, dvě hodiny zpět, to zaváháte. Správnou volbou bude v Izamalu přespat, vždyť toto město, které má asi 25 tisíc obyvatel, je, snad se dá říci, jednou z historických knih Yucatánu. Izamal má historii dlouhou přes 2500 let a tvrdí se, že je městem tří kultur – mayské, koloniální a současné nezávislého Mexika. Což ovšem není identita na Yucatánu nijak ojedinělá, každé město v sobě smíchává vlivy těchto kultur, je to tedy pouze propagační heslo, přestože působivé. Kromě monumentálních předhispánských památek si Izamal zachovává krásnou koloniální architekturu. Jdete si po nějaké ospalé calle, téměř nikde nikdo, žlutá všude kolem a najednou kamenná pyramida, nebo alespoň ruiny pyramidy. Možná zaslechnete i po předcích zděděný mayský jazyk. Mimochodem, zapsání Izamalu na listinu světového dědictví UNESCO se blíží.