Ideální místo pro procházky – mořské vlny omývají nohy, na druhé straně se vzpínají duny nejjemnějšího písku, občas vyšší než člověk. Lehnout si do nich se ale vlastně nesmí, lidé se mají držet pásu asi 20 kroků od břehu a duny přenechat želvám. Lidem tato pláž patří jen od osmé ranní do sedmé večerní, přes noc zde želvy kladou vejce. Chráněné obří karety (Caretta caretta), které obvykle měří nejméně metr a váží přes sto kilo, přes den nezahlédnete.

Z vesnice Gelemiş (výslovnost „gelemiš“) je to k pláži téměř tři kilometry. Hotely obvykle mívají vlastní dopravu pro své hosty, což znamená např. v 11 dopoledne tam a v 17 odpoledne zpět. Jezdí i minibusy, podrobnosti jsem nezkoumal, z pláže zpět jen několikrát za odpoledne, např. ve 14:30, poté v 16, v 17. Taxi je předražené, mají fixní cenu 150 tl. Ještě vyšší je cena za cestu k dunám, vyletí na 300 tl, vzdálenost je přibližně shodná, asi tři kilometry, jen po horší silnici. Mimochodem, dvakrát jsem šel z pláže do vesnice, jednou vedle mě zastavilo auto a řidič nabídl svezení, jednou jsem si mávl a zastavilo hned první auto.


Necelé tři kilometry pěšky a vidíte duny pláže Patara


Vlevo restaurace a vše potřebné pro vodní radovánky, vpravo panenská příroda


Patara


Nad pláží Patara

Doporučujeme pěšky a okruh. Z Gelemiş vede silnička nejen přímo k pláži, ale další i nahoru vesnicí, poté pokračuje lesíkem. A najednou se objeví duna a moře. Možná nejvyšší duna nad pláží Patara, asi padesát metrů nad hladinou moře. Seběhnout dunu je žhavý zážitek, nohy se boří hluboko do horkého písku, během sekund to neskutečně pálí. Z dun je krásný rozhled doleva, doprava, především doprava, tím směrem se táhne opuštěná pláž kilometry a kilometry. Dva kilometry doleva je zařízená část pláže včetně restaurace (půl litru vody za čtyřnásobek proti vesnici). A hodně lidí. Pokud přijdete/přijedete k pláži po cestě z Gelemiş, jste jako na jakékoli jiné pláži, spousta lidí, stánky se vším možným od pití a ručníků po turistické nesmysly. Nejen restaurace a toalety, půjčují slunečníky a lehátka, vybavení v pohodě. Až dále si pláž zachovává nedotčený přírodní charakter, je nutné ujít jeden dva kilometry, téměř všichni zůstávají v blízkosti plážových služeb. Mimochodem, Gelemiş je sice vesnice, ale mešita nechybí, takže si nezapomeňte špunty do uší, čtvrthodinku před pátou ranní začne z tlampačů na minaretu svolávání k první modlitbě.

V Gelemiş se místní rychle přeorientovali na výnosný turistický ruch, je zde spousta restaurací, penziónů, hotelů. V jejich nabídce je zahrnut i odvoz a přívoz z pláže, my jsme ale chodili raději pěšky, silnička totiž vede podél ruin antického města Patara, které bylo součástí Lýkijské ligy. V Listech federalistů je několikrát zmíněna jako jeden ze vzorů ústavy USA. Šest nejvýznamnějších měst Xanthos, Patara, Pinara, Olympos, Tlos a Myra mělo při hlasování po 3 hlasech, menší města po dvou, nebo po jednom hlase. V Pataře se narodil sv. Mikuláš, který působil v Myře jako biskup a v kostele, který nese jeho jméno, byl pohřben.


Kilometry Patary téměř bez lidí


A ty duny…


Jemný písek až k horám


Antické divadlo cestou na pláž

Pataru prý založil Patarus, syn boha Apollóna. A právě jeho kult byl v Pataře rozšířen. Známá bývala místní věštírna, pouze delfská ji převyšovala svou slávou. Starověcí spisovatelé zmiňují Pataru jako jedno z hlavních měst Lýkie a její primární námořní přístav. Je zmíněna i v Novém zákoně (Skutky), Pavel z Tarsu opustil Rhodos a putoval lodí do Patary na cestě do Jeruzaléma. Nejkrásnější z antických památek je divadlo postavené v 1., nebo 2. st. př. n. l. Restaurované bylo za římského císaře Tiberia v 1. století. Do svých 38 řad mohlo pojmout až 6000 diváků. Vedle stojí restaurovaný (až příliš) bouleuterion, tedy starověké sídlo lýkijského parlamentu. Úžasná je přístavní ulice s původní dlažbou a lemovaná vztyčenými sloupy, kolem pozůstatky dávných obchodů. Široká ulice je jednou z nejzachovalejších v regionu, nepochybně to byl hlavní bulvár města, po zemětřeseních byla zatopena a dosud je odhalena v délce pouze sto metrů. Stojí i vstupní brána do města – Medustův trojitý klenutý vítězný oblouk, který postavili občané Patary na počest guvernéra Lýkie. Ruiny Hadriánovy sýpky připomínají návštěvu římského císaře v roce 131, v ní se blízko přístavu skladovaly obiloviny a další zboží před naložením na lodě do Říma. Přístav je ale dosud zarostlou bažinou. Nedaleko jsou pozůstatky akvaduktu, kdysi dlouhého přes 22 kilometrů.

Jak do Gelemiş – leží blízko hlavní silnice na trase Fethiye – Kaş. Přibližně 70 kilometrů od Fethiye a přes 40 od Kaşe. Pokud se necháte z autobusu vyhodit na křižovatce, je to do Gelemiş asi tři kilometry, pokud někdo pojede, nepochybně zastaví a pomůže. Nejdražší a pohodlnou variantou (pokud nemáte auto) je taxi. V jednom taxikářském officu dohoda o dopravě z Fethiye dle tabulek za 70 eur, překvapením bylo, že mně prozradili, že kdybychom jeli na taxametr, bude to o něco méně. Nejlepším časem na návštěvu pláže je září až začátek října, voda je z léta prohřátá, davy jsou méně početné než v letních měsících a nehrozí červencová a srpnová vedra.