Řím – podruhé 10krát z Věčného města: Nejstarší Pons Fabricius (13. díl)

Pons Fabricius není na první pohled památka, za kterou by mířily tisíce turistů denně. Málokdo si uvědomí, že je to nejstarší stojící most legendárního města. Klene se pouze nad polovinou řeky Tibery, spojuje její levý břeh s ostrovem (Isola Tiberina), na druhé straně je Trastevere. Pons Fabricius byl postaven v roce 62 př. n. l. a je dlouhý pouze 62 metrů.

Nejlepší výhled na Pons Fabricius je z dalšího mostu po proudu – z Ponte Palatino. Hůře se Pons Fabricius fotí ze silnice, most zakrývají koruny vzrostlých platanů. Navíc, v prosinci má focení v Římě další nevýhodu. Není to ovšem počasí, bývá i 15 stupňů a několik dní modrá obloha, pocitově teplo. Tou nevýhodou je, že se všude u památek pracuje. Chcete např. vyfotit Trajánovo fórum, můžete, se spoustou dělníků, stavebních strojů, zátarasů apod. A v případě nejstaršího mostu jsou kvůli úpravám uzavřeny schody od silnice dolů k řece, odtud se také fotit nedá.

Kamenný Pons Fabricius nahradil v roce 62 př. n. l. starší dřevěnou strukturu. Zmiňuje to i Dio Cassius, římský historik řeckého původu, který sepsal na 80 svazků o historii věčného města od legendárního připlutí Aenea k dnešním italským břehům. Most měří přibližně 62 metrů, je široký necelých šest metrů a tvoří ho pouze dva oblouky. Od antických časů zůstal téměř neporušený a používá se dodnes, přestože pouze pro pěší. Neuzavírá se, je přístupný 24 hodin denně. Víme, kdo ho postavil, prozrazuje to nápis L.FABRICIVS.C.F.CVR.VIAR | FACIVNDVM.COERAVIT, což znamená L. Fabricius, kurátor silnic, koordinoval práci. Pons Fabricius zůstává svědectvím mistrovské práce římských stavitelů.

S výrazem nejstarší lze polemizovat. Kilometry severně na předměstí Říma spojuje břehy Tibery Milvijský most, o němž jsou zmínky již ve třetím století před naším letopočtem. Otázkou je, zda můžeme za nejstarší římský most považovat dílo, které v tehdejším Římě nestálo. Dokonce nebyl uvnitř Aureliánovy hradby (Mure Aureliane), která chránila Řím až o půl tisíciletí později – ve 3. století. Řím se ovšem dále rozrůstal a v současnosti je Milvijský most součástí moderního Říma. Slavný básník Quintus Horatius Flaccus prý popsal Pons Fabricius jako „oblíbené“ místo sebevrahů. Údajně s tím měl i osobní zkušenost, jeho pokus o ukončení života ale nevyšel, byl zachráněn. Nevím, zda to bylo po bitvě u Filipp (pravděpodobně, nabízí se to), v níž bojoval v hodnosti tribuna, ovšem na špatné poražené straně. Později, po amnestii, se stal blízkým prvního císaře Augusta, o kterém psal i oslavné verše.

Pons Fabricius

Pons Fabricius, víme, kdo ho postavil

Pons Fabricius

Těsně za nejstarším mostem stojí poslední oblouk ještě staršího. Pons Aemilius byl postaven ve 2. století př. n. l. jako první kamenný most ve městě, ovšem po povodni v roce 1598 z něj zbyla ruina, místní mu proto říkají Ponte Rotto. Pons Aemilius původně spojoval Forum Boarium (tehdejší dobytčí trh) a život za Tiberou, dnešní Trastevere. Přes Pons Aemilius opouštěla Řím Via Aurelia, která vedla z tehdy ještě nikoli věčného města na sever do Pisae (Pisa). Budovali ji za konzula, jehož jméno nese – Gaius Aurelius Cotto. Pons Aemilius byl vícekrát poškozen povodněmi, v 16. století z něj zůstala pouze západní strana, další část byla zbořena v roce 1887, aby uvolnila místo pro Ponte Palatino, zůstal jediný oblouk.

Na druhé straně… Trastevere jsou úzké křivolaké uličky s dlažbou, mnohde po obou stranách zahrádky restaurací, které dávají čtvrti jedinečný ráz. Malebně oprýskané domy, půvabná zákoutí, večer rozsvícené lucerny. Zahoďte mapu, ponořte se do těch uliček, objevte „svou“ restauraci, bar, zapomeňte na kurz koruny a bavte se. Život v Trastevere začíná s nastupující tmou a táhne se dlouho do noci. Nechci nyní doporučovat jednu či dvě restaurace, výběr je opravdu široký. Nechcete-li utrácet za drahé víno (za které neutrácejí ani Italové), objednejte si k večeři vino da casa, přinesou půl litru za několik eur, než jsem si ho objednal, ptal jsem se Italů u vedlejšího stolu, zda jim chutná, ano, je dobré, přikyvovali.

Pons Aemilius, stojí poslední oblouk

Pons Aemilius a jeho obyvatel

Pons Aemilius

Pons Fabricius zakrývají koruny stromů

Pons Fabricius není římskou pamětihodností číslo jedna, ani číslo dvacet, třicet. Přesto, je to památka, kterou by host v Římě navštívit měl. Je to poklidné místo, kde na rozdíl od Ponte Sant'Angelo neobtěžují noví Italové nabízející všemožné nesmysly (a rvou kolemjdoucím na zápěstí africké náramky). Pons Fabricius není ohromující most jako ve španělské Méridě, jejíž Puente Romano měří 800 metrů a za večerního nasvícení vypadá fantasticky. Ale je to Pons Fabricius, nejstarší funkční most starověkého Říma, kdysi centra evropské civilizace. Můj vztah k Římu (a Itálii) tvořila antická historie (to jsem byl žák 6. třídy), poté obrazově a filmovou atmosférou Federico Fellini (to jsem byl teenager). Kdo to tak nemá, asi ho Pons Fabricius nezaujme…, v tom případě neztrácejte čas.

K mostu Fabricius se váže rozšířená legenda, která vypráví, jak přišel k pomníkům a pojmenování Ponte dei Quattro Capi (Most čtyř hlav). V 16. století pověřil papež Sixtus V. čtveřici architektů opravami mostu. Podle legendy se neustále dohadovali o tom, jak v opravách pokračovat, což papeže rozčílilo a poručil je popravit stětím. Kdo ví, co je na tomto vyprávění pravdy, otázek je více. Proč by papež vybral na opravu malého mostu tolik architektů? Měl papež takovou neomezenou moc, aby mohl nechat popravit známé architekty pouze z důvodu, že se hádali o způsobu práce na mostě? Věrohodně to nevypadá. Čtyři tváře soch na mostě nebudou ti čtyři odsouzenci, ale římský bůh Janus, který bývá znázorňován se dvěma či čtyřmi tvářemi. Ovšem v antických časech tyto sochy na mostě nebyly.

Jaký byl Řím v roce 62 př. n. l.? Zbývaly dva roky do prvního triumvirátu, který uzavřeli tři nejmocnější muži impéria – Marcus Licinius Crassus, Gaius Julius Caesar a Gnaeus Pompeius Magnus. Říká se tomu „úpadek římské republiky“, ovšem do jejího úplného konce zbývalo ještě několik desetiletí. Marcus Licinius Crassus, možná nejbohatší občan Říma, nedávno zničil Spartakovo povstání (71 př. n. l.) a podél Via Appia nechal ukřižovat 6000 otroků. Gaius Julius Caesar měl před sebou dobývaní Galie (od roku 58 př. n. l.), které popsal v díle Zápisky o válce galské. A Gnaeus Pompeius Magnus během vojenských kampaní do roku 62 př. n. l. přetvořil asijskou hranici říše, dal vzniknout provincii Syria a po obléhání Jeruzaléma vstoupil do židovského chrámu. Triumvirát vydržel do roku 53 př. n. l. do Crassovy smrti po porážce jeho armády v bitvě u Karrh.